Nechápu, proč se někdo snaží z obyčejné nevychovanosti dělat právo a politiku. Vychovaný člověk je slušný a snášenlivý. Tahle pa-konstrukce je používána vždycky, když se hájí patriarchální převaha nespoutaně spravedlivého bicepsu.

Proč to tak je, nevím, ale že to tak je, mi přijde zcela zjevné.

U Adama Smithe v Bohatství národů se lze dočíst, jak prospěšná je konkurence různých náboženství. Kdo má něco proti, tak by se tam s vyslovenými tézemi měl vypořádat.

Tezko muzeme budovat multikulturni svet, kdyz nejsme schopni vybudovat ani svet demokraticky. Pritom princip demokracie je extremne jednoduchy: stane se to, co chce vetsina (a co vetsina odmita, to se nestane). Pokud ani takto primitivni princip nejsou schopni ruzni multikulturni budovatele pochopit, tezko pak muzou budovat neco hlubsiho.

To je princip lidové demokracie, princip liberální demokracie je ochrana menšin.

Multikulturalismus nemůže fungovat, protože už nyní ve světě názorně pozorujeme, že opravdu nefunguje. Snaha vytvořit multikulturní společnost ve skutečnosti vede k osamostatňování a izolování kulturních enkláv všude tam, kde se někdo rozhodl multikulturní společnost vytvořit.

Dobrou ukázkou této nesourodosti je i Váš článek. Ve svém posledním odstavci považujete za důležitou "pluralitu názorů a jejich svobodné vyjadřování". Některé kultury, například právě islám, považují pluralitu názorů za škodlivou – základem islámu je "Pravda o Allahovi reprezentovaná Koránem" a k té by se mělo všechno vztahovat. A netýká se to jen jednotlivce, ale rodin, celé společnosti, právního systému i vědy. Proto také islámská věda skončila s úpadkem reliktů helénské a byzantské civilizace. Západní vyspělá společnost, kterou charakterizuje výkonnost a tvořivost, však na takovém principu nebyla a není založena. Islám není založen na rovnosti lidí, ale naopak – na jejich nerovnosti. V islámu si před zákonem nejsou rovni dokonce ani žena a muž.

Nelze vytvořit funkční a tvořivou multikulturní společnost z kultur, z nichž jedna principiálně odmítá multikulturní společnost a druhá se snaží o toleranci.

Navrhuji úplně jiný úvodní titulek – "Jak se učit přátelství a úctě, abychom mohli budovat svět založený na tvořivosti".

Tak pravidla musí platit pro všechny, musí být vynuceno, že žádná se soupeřících ideologií nesmí použít násilí. Tak jako v hokeji.

recesistické blogy vám jdou o dost lépe

Někdy mi to tak přijde, jindy ne. Jak nálada.

Učit se multikutuře a politické korektnosti? Ne, lidé by se měli učit svobodně a rozumně myslet. Multikultura a korektnost jsou nástroje neomarxismu, která nevede k rozvoji národů ani jednotlivých lidí, ale k záhubě. Kdo buduje svět podle Vašeho nadpisu, ten je cizí silou proti své rodině i naší zemi. (viz např.http://pravyprostor.cz/neodolatelny-neomarxismus/)

Svoboda myšlení a vyjadřování už tu byla, ale zase není, je regulována antidiskriminačním aj. zákony. Tuto zbabělou nesvobodu na západě pozoroval už v sedmdesátých letech Alexandr Solženicyn, člověk pronásledovaný boševiky.

Z vaší reakce muhu soudit jen to, že jste ten článek nečetl, nebo nepochopil. Eventuálně chápat nechcete a pouze tu prezentujete nějaké vaše teze, ovšem bez jakýchkoli argumentů či příkladů.

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/423103-nejsme-rasiste-ale-tezko-se-to-snasi-chudi-italove-se-bouri-proti-pridelovani-bytu-migrantum.html

Tady máte případ nesnášenlivosti: Občané státu, který na ně kašle, se bouří proti zvýhodňování a dotování ekomonických migrantů, které vláda cpe do oblastí, kde není práce ani pro obří procento místních obyvatel.

Máte pocit, že pro obecné principy nesnášenlivosti je třeba zkoumat nějaké události v Itálii, o kterých máme kusé informace, a kterým moc nerozumí ani sami Italové?

Pokud si vezmeme toho Othella, nacházíme se v zajímavé situaci. Othello škrtí Desdemonu. Černá část v publiku se raduje, zatímco bílá část pátrá, čím ho tak rozzlobila.

A pokud jde o tu nesnášenlivost, jestliže jedna strana (bavíme se o muslimech) je k nesnášenlivosti 24 hodin denně vychovávána, pak nelze čekat, že se jí z druhé strany bude dostávat jen snášenlivosti.

Snášenlivý bychom měli být k lidem odlišného jazyka nebo odlišné pleti. Neměli bychom však být snášenlivý ke zlu. Neměli bychom být například snášenlivý k projevům fašizmu. Problém je určit, kdy už jde o hlásání zla a kdy ještě ne.