Jsem nucen / ale s radostí a úctou / Vám vyseknout poklonu za tento článek.

Kdyby pan Srp byl opravdu čestný, tak by se nikam necpal a to i přes přemlouvání hlavou státu.

Z tohoto pohledu je třeba vzorem Pavel Kohout. V mládí fanatický komunista, který však záhy prohlédl a po zbytek svého života svými díly napravuje svůj hřích mládí. I on měl možnost za éry Václava Havla být veřejně činným, on to však - s poukazem na svůj omyl v mládí - odmítl. Za tento postoj je třeba si jej vážit.

Děkuji. Je to tak, chtěl jsem, jako jste to učinil vy v komentáři, příklad pana Kohouta použít, je totiž ukázkový. Člověk může udělat mnoho chyb, podstatná je ale sebereflexe, která by nás měla ochránit před jejich opakováním. Pan Srp se zachoval v minulosti minimálně neeticky, teď je od něho neetická snaha se dostat do etické komise. Tedy sebereflexe žádná.

A jak se Pavel Kohout zachoval eticky jako autor dokumentu Pohřeb Klementa Gottwalda, čímž adoroval činy, skutky a hříchy Gottwaldových mužů?

Možná, že z jeho pohledu šlo o hloupost a nevědomost, to jsou však v politice ještě větší zločiny než zločin sám.

A jak se vám líbí srovnání Walesa Srp?

...mám dojem,že někteří novináři by měli mít automaticky takovou morální ochranu i od svých kolegů ale nenuťte abych horoval za Hutku nebo Rejžka..