Jenže Vy poněkud směšujete paušalizaci nějaké skupiny lidí s kritickým hodnocením nějaké ideologie nebo náboženského směru.

V životě se mohu setkat se spoustou formálních muslimů, kteří jsou vynikajícími morálními lidmi. Ale to neznamená, že nemohu kriticky hodnotit islám. Velmi mnoho členů německé nacistické strany se nikdy nedopustilo jakéhokoli zločinu proti lidem. To ale neznamená, že bychom nacismus měli posuzovat právě průhledem těchto lidí. Oskar Schindler zachránil před smrtí přes tisíc Židů, a přitom šlo o vysoce postaveného člena nacistické strany. Měli bychom si tedy říci, že nacismus může být celkem fajn? A nebo je to spíše tak, že Oskar Schindler byl sice formálním nacistou, ale fakticky nacismus odmítl jako zrůdnost?

Kdybychom se drželi Vašeho myšlenkového schématu, nemohli bychom kriticky hodnotit žádnou kulturu, náboženství ani ideologii, abychom se nedopustili nepřípustné paušalizace. Ve skutečnosti se dá závadnost nebo prospěšnost nějaké kultury nebo náboženství zhodnotit docela snadno – prozkoumáním závazných principů a nauk, na nichž jsou založeny, a pozorováním jejich vlivu na lidskou společnost. A z tohoto kritického pohledu nevychází například islám vůbec dobře.

S každým jednotlivým muslimem, a to nejen v resortech, jsem se vždy perfektně dohodl.

A to dokonce i s těmi velmi ortodoxními. V jednotlivých lidech to prostě není, stejně, jako to není v jednotlivých kapkách vody. Až v tom nezadržitelném proudu povodně.

Vymýšlejte si jakékoli rádoby intelektuální vznešenosti, ale realita je mnohem přízemnější:

Evropa se řítí do obrovského nebezpečí. A protože podle fotky ještě nejste stařec nad hrobem, tak se tam řítíte s tou Evropou i vy osobně. A pokud máte děti a pokud budete mít vnoučata, je zde vážné nebezpečí, že to dopadne i na ně.

Nějaké kavárenské krasořečnění tuto kritickou situaci nezachrání. Vy dnes kavárensky krasořečníte a za deset let se budete divit, kde jsou ty staré krásné časy, kdy Evropa byla Evropou.

Realita je přízemní, ale o to více reálná.

Poučení z historických jevů si obvykle odnáší obě strany. V popisovaných situacích jak ta persekující, tak perzekuovaná.

Jenže u konkrétní historické zkušenosti (holokaust) už víme, kdo byl persekuovaný.

U jevů současných se teprve řada rádobyintelektuálů bude muset přesvědčit, kdo se persekuovaným stane.

Dobře napsané...

Díky

Prima článek.

Děkuji