Vůbec jsem si neuvědomil, jaké fantastické "perly" ten článek obsahuje. O základní islámské modlitbě "Allahu akbar", kterou muezzinové každodenně svolávají věřící muslimy k modlitbě, pan Turner píše, cituji: "Na každý pád to není nic, co by principiálně jakkoli vybočovalo z běžných zvyklostí křesťanských mší."

To nepotřebuje komentář, nedovedu si představit orientalistu, který by tohle vyslovil. Jedině že by se zcela neislámsky i nekřesťansky opil.

Víte, kdo pochopit nechce, ten nepochopí. Nenapadlo vás, pane Svobodo, že by to mohlo být míněno tak, že se jak v křesťanských, tak i muslimských obřadech pronáší určité fráze, které velebí boha, deklarují jeho jedinečnost a vyjadřují víru. To je v tomto případě velmi podobné, ne vlastní průběh rituálu nebo cokoli jiného. Rozumíte tomu, nebo potřebujete nějaké polopatičtější vysvětlení?

Označovat základní arabskou modlitbu jako něco, co principiálně nevybočuje z běžných zvyklostí křesťanských mší, je naprostý nesmysl. Je to velmi křečovitý způsob, kterým se snažíte naznačit, že formální znaky obou náboženství jsou zaměnitelné. Nejsou. Vidět v tom analogii je výrazem ignorance, nikoli schopnosti porozumět obsahu obou náboženství.

Zjevně je tím míněno, že to není válečný pokřik. Nic víc, nic míň. Stejně jako křesťanské Credo není válečný pokřik.

Pro agnostického čtenáře vysvětlení dostačující, pro perfekcionisty jakéhokoliv vyznání rudý hadr. Tady nejsme na hodině liturgiky.

Jenže zvolání "Allahu akbar" je zároveň válečným pokřikem. Prostě je. Byl to válečný pokřik bojovníků shromážděných kolem Proroka Muhammada a byl to také válečný pokřik všech armád Muhammadových nástupců – chalífů. Proto ho používají jako válečný pokřik i současní muslimové – je v tom dokonalá kontinuita.

Do lingvistických rozborů jsem se nepustil já, ale pan Turner přímo ve svém článku. Srovnávat základní arabskou modlitbu s "běžnými zvyklostmi křesťanských mší" je jako porovnávat hrnce se žárovkami. Smysl by možná mělo porovnávat základní arabskou modlitbu se základní křesťanskou modlitbou (Otče náš), ale nikoli arabskou modlitbu s principy křesťanské mše. To je prostě hloupost.

V bibliografii citovaný Luboš Kropáček pro vás není orientalista par excellence? Nebo myslíte, že by nesouhlasil?

Především já v této diskusi nezpochybňuji odbornost Luboše Kropáčka, já zpochybňuji jeho objektivitu ohledně hodnocení islámu. Vědecká objektivita prací pana Kropáčka je podřízena principům přísloví "koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

A co se týče toho, co pan Turner píše o porovnávání arabské modlitby s křesťanskou mší, tak silně pochybuji, že tuto myšlenku stvořil nějaký orientalista, protože by se naprosto znemožnil.