Dobře napsáno. K tomu čundru bych podotkl, že neexistoval jen ten klasický, kdy se trampové odebrali do svých osad a trávili tam čas zálesáckým způsobem života. Pro nás, mladé študáky znamenal čundr také to, že jsme o prázdninách napřed vydělali něco málo peněz na brigádě, pak dali do báglu deku s kusem igelitu a ve dvojici vyrazili autostopem kam nás napadlo. Spalo se různě, buď pod širákem, nebo pod nějakým přístřeškem a stravovalo po hospodách. Dalo se tak procestovat kus republiky. Byli jsme odkázáni jen sami na sebe a leckdy čeliil i různým nebezpečím. Dodnes se divím, že měli rodiče odvahu nás jen tak pustit do světa. Dnešní teenageři, čučící jen do mobilů, by něco takového potřebovali jako prase drbání.

Čundr vlastně nebyly osady. Pravověrní čundráci nasedli v Braníku do "Posázavského expresu", někam dojeli a tam spali pod širákem. To byl čundr.

Osady, to už bylo trampování, písničky, táboráky, co třeba zpívají moji kamarádi Honza a Franta Nedvědovi, kteří prý v životě na žádném čundru nebyli.

P.S. Znám je z jednoho pionýrského tábora, kde jejich tatík dělal vedoucího. Ale oni na mě, samozřejmě, už dávno zapomněli.

Tak ono je to v podstatě jedno, jestli "posázavským expresem" někam dojeli a spali tam pod širákem, nebo v osadě. Je to rozhodně něco úplně jiného, než cestovat autostopem po celé republice.

Máter pravdu, je to asi dáno obrovským množstvím možností, což mi však občas přijde také spíše naškodu.