Rád čtu Vaše texty, neb se Vám často daří být věcný i tam, kde je zvykem si vypomáhat ideologií. Tento článek mě zaujal obzvlášť. Jako věřící sice v tzv. „náboženství“ nalézám i cosi jiného než hudbu, stavby, slavnosti, literární a výtvarné skvosty či příběhy, ale rozhodně mě Váš přístup neuráží.

Jako agnostik to vidím dost podobně. Myšlenka Boha měla bez pochyby na vývoj civilizace mimořádný vliv. Na druhou stranu krvavá stopa boje proti jinověrcům, která se za organizovaným náboženstvím táhne ukazuje, že ani tohle není černobílý problém.

Proto mám raději představu nežárlivého Boha. Jakmile se do preambule písma svatého vloží "falešnost" jiných bohů, tak mi to začne zavánět mocenskou strukturou a snahou o dosažení monopolu. Opravdu velkorysý Bůh by neměl mít problém s uctíváním jiných božstev, pokud vidí, že takové uctívání vede ke zvelebení jeho zahrádky.

Docela záměrně jsem spíše konfrontoval ateismus s ateismem. Konfrontaci náboženství s náboženstvím dělá stále někdo, co je svět světem, ale asi stejně jako se dá zůstat ateistou a zachovat si určitou religiozitu, tak lze být věřícím onoho velkorysého, smířlivého Boha, a to bez ohledu na příslušnou náboženskou orientaci.

Připojuji se k pochvale článku.

Věda stojí na dvou pilířích - na teorii a na pozorování / experimentu. U křesťanství je to do jisté míry analogické; je zde reprodukovatelná náboženská zkušenost a teoretické zobecnění v teologii. Prvotní byla zkušenost, teorie se formuluje v průběhu staletí a také reaguje, nejednou řekněme ne příliš pružně , na vývoj společnosti včetně vědy. Oddělení zkušenosti a teorie má negativní důsledky - např. degradaci na soubor pravidel, kterým člověk z principu nemůže dostát, nebo ulítlá subjektivní pseudomystika. Nejlepší teologové byli zároveň mystiky. Líbí se mi nedávný výrok Marka Orko Váchy: Morálka bez mystiky je mrtvá. A mystika bez morálky se stává neřízenou střelou.

Dost lidí má zážitky podobné těm, které popisujete, a jsou převážně v citové rovině. Existují ale také zkušenosti bližší racionalitě jako ověřitelná informace, k níž chybí přirozeně vysvětlitelný zdroj, nebo odstranění problému, vůči němuž byl člověk v podstatě bezmocný. To jsou silnější impulsy k víře, ale jen na nich se stavět nedá a nejsou moc časté.

Ano, myslím že různými způsoby se dá vyjádřit podobné. Mystika, religiozita, prožitky v citové rovině, které mohou přecházet i v cosi empirického, to vše má určitou spojitost s morálkou, pokorou a duchovním životem, třeba jen ve smyslu toho, že příslušný jedinec nehledí jen na uspokojování svých vegetativních funkcí.

S tím, že bůh je přišly náboženství, takže pokud si náboženství vymysleli lidi, tak i boha. Nevím proč se zúčastňujete té špinavé hry neustálého přemísťování boha dál a dál kdykoliv jeho stávající popis umožňuje jej vyvrátit. Takhle se jeho definice bude neustále zmenšovat až vám nakonec výjde nic, ne-existence.

Bible říká, že stvořil svět v sedmi dnech v absurdním pořadí. Pokud víme, že se to nestalo, tak není důvod sí říkat, že "sice to je lež ale on fakt existuje akorát je jiný než v Bibli". To si taky můžete říct, že Spider Man existuje, sice nic z toho co se o něm psalo či točilo není pravda, ale on existuje, akorát že je neviditelný a nepoznatelný a má shodou okolností všechny vlastnosti bytosti která vůbec neexistuje.

Pro ateisty není dobré chovat se k nábožensky založeným s takovou tou povznesenou shovívavostí. Obvykle mají taky nějakou svou víru.

Za článek

Je to tak. Děkuji.

z filozofického hlediska je většina náboženství nesmírně zajímavým fenoménem, vypráví nám fascinující příběhy s nadčasovým přesahem-když se z nich ale stává nástroj kterého se chopí rigidní fanatici, je to zlé

skvělý blog

Ano, myslím si totéž a děkuji za pochvalu.

Ačkoli s Vámi často nesouhlasím, tak musím uznat, že tato úvaha je vynikající.

Děkuji

Zdravím Jiří - nevím jestli i ostatním, ale mně se tvůj text zobrazuje bez dstavcu - s těma šipkama a p - zřejmě si setrefil do času udržby stránek, či co, někdy se to stává, že se pak článek při opakované snaze ho uložit, takto myslím si špatně zobrazuje. jen abys věděl, jistě to nebyl tvůj záměr. Dobrej článek

Děkuji, Karle, a podívám se na to.

Mám oblíbený výrok, který s oblibou tapetuji a který pronesl Albert Einstein, nositel Nobelovy ceny, který byl věřící člověk, který neuznával Darwinovu teorii a řekl :

"Jsem přesvědčen, že bez náboženství by lidstvo ještě dnes bylo na úrovni barbarů. Úroveň společenského života by byla na velmi primitivním stupni. Sotva by existovala bezpečnost života a soukromého majetku a boj všech proti všemu, který je jedním z lidských pudů, by se znetvořil ještě více, než je tomu dnes.Pravé náboženství pomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech."

O tom žádná. Nejspíš nikdo nezpochybňuje fakt, že například křesťanství změnilo svět k lepšímu. Je to ale důvod do dneška zbožňovat Krista ? Mnoho jiných lidí, jejichž existence je nezpochybnitelná, změnilo svět k lepšímu a nikdo z nich nedělá polobohy.

Asi před 30-ti lety bych s Vámi souhlasil, i když jaksi racionální pochybnosti začaly už v šesté třídě ZŠ při výuce o sluneční soustavě - kolik je třeba podmínek pro život. Emotivní pochybnosti přicházely už jen při pohledu na modrou oblohu. Nakonec jsem zaujal opatrný postoj - pokud člověk hledá něco, co nelze najít, může se z toho akorát zbláznit.

Kupodivu všechny otázky a pochybnosti mi byli v průběhu času nějak uspokojivě vysvětleny. Takže na rozdíl od skalního ateisty, který tvrdí, že "náhoda je nepoznaná nutnost" si dovolím formulovat antitezi "náhoda je nepoznaný záměr".

Také si pomohu citáty. C. S. Lewis říká : pokud je mnoho bohů falešných, ukazuje to, že jeden je pravý... padělek bez originálu neexistuje.

A Ježíš říká :" kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha..."

Omlouvám se za přímočarost.

Vědci zejména ti, co zkoumají vesmír, vidí přítomnost Boha třeba v této věci :

Aby mohl na Zemi existovat život a je vyloučeno, aby jejich vzájemné správné uspořádání bylo dílem náhody. Naše planeta se otáčí na rovníku kolem své osy rychlostí 1 666km za hodinu. Kdyby se otáčela jen 150 km za hodinu, naše dny a noci by byly jedenáctkrát delší a horké slunce by spálilo za den všechnu vegetaci a zbytek by se stal obětí dlouhé mrazivé noci. Slunce, zdroj všeho života na Zemi má povrchovou teplotu 6 000°C a naše planeta je od něho právě natolik vzdálena, aby nás zahříval tento věčný žár, ale nespálil. Kdyby slunce vydávalo jen polovinu svého záření, mrzli bychom, a kdyby vydávalo o polovinu více, uhořeli bychom. Zemská osa je nakloněna o 23°, čímž získáme 4 roční doby. Kdyby nebyla takto nakloněná, výpary z oceánu by se pohybovaly na sever a jih, a vytvořily by nesmírné plochy ledu. Kdyby měsíc byl od nás vzdálen jen 100 000 km, mořský příliv by byl tak velký, že dvakrát denně by všechny světadíly byly úplně pod vodou, která by spláchla i nejvyšší horu. Kdyby zemská kůra byla jen o tři metry silnější, nebylo by v ovzduší kyslíku, který by se spojil s jinými prvky na různé sloučeniny tvořící zemskou kůru, a nebylo by organického života.

Kdyby moře bylo jen o několik metrů hlubší, pohltilo by všechen náš kyslík a kysličník uhličitý, a nemohly by existovat žádné rostliny. Nebo kdyby ovzduší bylo značně řidší, některé z meteorů, kterých se denně spaluje v ovzduší miliony, by dopadly na různé části země a založily by zde oheň. Následkem těchto a spousty jiných okolností není ani jediná možnost z milionů, že by život na naši planetě vznikl náhodou.