Vážený pane Turnere,

nepochybuji, že Váš článek je napsán v té nejlepší víře. Do budoucna však doporučuji si některé informace ověřit. Zvláště citlivé to může být, a skutečně je, v případě, že píšete o zesnulém. O zesnulém kamarádovi.

Náš kamarád Tarzan nebyl Mirek Dušín, ačkoliv k němu měl blíž, než většina z nás. Ale rozhodně nebyl napůl bezdomovec a rozhodně neměl zapotřebí nikomu dlužit a rozhodně ne každému, kdo se kdy objevil na Studeném vrchu. A jestli si někdy od někoho půjčil, (nikdy jsem to neviděl, ani neslyšel) učinil tak ze stejného důvodu, jako to občas udělají na trampu někteří z nás, prostě si tramp vezme méně do kapsy, než pak potřebuje. Aby to při nejbližší příležitosti čestně vrátil. Ale ani to se mezi trampy moc neděje, poněvadž když má někdo hlouběji do kapsy, kamarádi ho nezištně pohostí, aby to stejným způlsobem příště oplatil někomu jinému.

Náš kamarád Tarzan rozhodně nepatřil mezi ty, kdo hlouběji do kapsy kdy měl.

Oblečení a výstroj, ve kterých jsme ho na trampech potkávali, měla mnohdy hodnotu měsíčního průměrného platu. Kamarád Tarzan ale na tuto hodnotu nehleděl, používal, jako většina z nás, tyto věci k pláči všech sběratelů historických militárií v praktickém trampském životě. Měl toho totiž doma, ve svém bytě, požehnanou sbírku o jejíž sběratelské hodnotě se ani nemluví.

Ve svém civilním životě, i přes svůj bohémský život, byl úspěšným podnikatelem a ačkoliv v posledních letech nebyl úplně vzorným, o jeho příjmech a majetku se mnohým jen zdá.

Náš kamarád Tarzan nebyl ani napůl bezdomovcem, ani nedlužil každému, kdo kdy přišel na Studený vrch. Náš kamarád Tarzan byl přes svůj specifický životní styl výborným trampem, čestným kamarádem a druhým by se rozdal.

Pane Turnere, když jsem Váš článek četl, vybavila se mi Tarzanova replika, kterou žertem občas používal.... "už jsme dali někomu přes držku?"....

Koko, T.O. Brdský dobráci

Vážený pane Košíčku,

tento článek je taková povídka napsaná na podkladě toho, co jsem zažil (pieta) a toho, co mi někdo vyprávěl. Podstatou je můj autentický prožitek oné piety (asi jste se jí za kamaráda nezúčastnil) a mé s tím související pocity a emoce.Dvě věta v článku, na které narážíte, odpovídají tomu, co mi o Tarzanovi bylo řečeno dvěma lidmi, kteří ho evidentně znali. Poznáte to podle toho, že jsou v uvozovkách, a je to tudíž jejich názor, ne můj. Snad chápete, že je v takovém případě nelze asi dělat průzkum veřejného mínění, co si kdo o tomto člověku myslel a myslí.

Doufám, že chápete i to, že jsem neměl a nemám důvod poškodit památku někoho, koho jsem neznal, a koho jste vy a asi i mnoho jiných měl rád.

Bohužel po přečtení komentářů na facebooku, který nepoužívám, asi nemohu totéž konstatovat o příspěvcích vůči mé osobě.

Kdybych reagoval pouze na tento komentář na blogu, neměl bych problém příslušné věty z článku vypustit. Takto mi přijdou serioznější ti, kteří mi podali původní informace. Škoda.

A už jsme někomu dali dneska přez držku?

Asi o 25 km severněji takhle žil nějakou dobu Indián. Přišel do obce, zahrál na kytaru a za to se najedl a napil. Pak zmizel přes hřeben do staré trampské zemljanky ( bohužel ji tenkrát trochu vybydlel ). Jedné zimní noci nedošel, umrzl cestou.

Ještě před rokem 1989 žil zase na soutoku dvou lesních potoků podivný muž. Párkrát jsem mu přinesl nějaké jídlo a snažil se z něj vypáčit jeho příběh - nakolik jde o souhru zlých okolností a nebo o duševní nemoc. Brdské Hřebeny skrývají mnoha tajemství. Kdo se neodváží mimo turistické značky, může ta nádherná místa a svědky starých příběhů celé roky míjet.

Hezky napsáno. Jestli si Tarzan vysloužil takovou pietu, tak to byl zřejmě větší borec, než by se zdálo.

Děkuji. Asi máte pravdu

pokoj Tarzanově duši

Děkuji za zastavení se, ano, tak nějak si to také říkám