Pokud by došlo k narovnání alespoň přijatelně účetním způsobem t.j. vyrovnáním/restitucí na základě obecně přijatelných faktů byl bych také proti revizi dohod. Jestli i opozice přiznává, že to byly politické dohody, které určily výši restitucí musely příslušné strany počítat s tím, že je možné do nich sáhnout po změně politické garnitury. Ostatně strany demobloku dopustily, aby o situaci rozhodovaly strany, které měly zdanění části restituce ve volebním programu. Navíc, jak správně píše paní Palková, církve nedodržely sliby předcházející zmíněným politickým dohodám. To vše staví kritizovanou změnu dohod do jiného světla než se snaží kritici dodatečně představit.

Kritici namítají, že zpráva od Ernst & Young, kterou zainteresované církve používají jako výrazný argument pro legitimitu restitucí, ve skutečnosti neposuzovala nárok jako takový, natož jeho výši, ale spíše coby kvalitativní metodický komentář. Firma Ernst & Young uvádí, že nezkoumala podklady („Neprováděli jsme účetní či statutární audit, marketingová, věcná ani jiná přezkoumání podkladů, které nám byly předány ze strany Objednatele...“) a šlo jen o posouzení kvalitativní a nikoli kvantitativní.[49]

Výsledky ČSÚ ukazují na značném nadhodnocení majetku.[50]

Naprosto v rozporu s přísliby provázejícími přijetí zákona (ostatně i samotné lobbování za církevní restituce bylo v rozporu se sliby zejména katolické církve z roku 1990, kdy katolická církev tvrdila, že majetek získaný výčtovým zákonem je jediný majetek, který budou požadovat vrátit[zdroj?]) je to, že katolická církev nezastavila soudní procesy o vydání majetku, které zahájila proti řadě obcí a soukromých osob.

trochu se mi nezdá tvrzení, že pokud něco bylo vyřešeno není třeba se k tomu vracet...pokud se zjistí, že něco bylo vráceno neprávem a nad rámec, tedy že restituce byly nadhodnocené, je snad povinnost státu to napravit ikdyž toto možná není nejšťastnější forma--ale když zaplatíte daň a dodatečně zjistíte že účetní udělala chybu a vy jste zaplatil víc než jste měl necháte to tak a mávnete rukou že nemá cenu se k tomu vracet? Ikdyž půjde o velké částky?

Pokud k vyrovnání s církvemi došlo v této podobě, je nesmyslné se k tomu již vracet.

Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=697679

Nevracet se k tomu, bylo myšleno obecně, k určitému řešení. Pokud se někde stala nějaká lumpárna, jakože se asi stala, jsme v Čechách, tak ta se může a má řešit: nějakým přezkumem eventuálně žalobou a pod.

Posudek z roku 1998, který vypracovala Právnická fakulta UK říká, že církve od roku 1771, tedy od vlády Josefa II., měly majetek propůjčeny státem, a s tím nakládaly. Poukázal na to, kolik peněz se každoročně vydává na církve a náboženské organizace ze státního rozpočtu - jsou to obrovské částky. Od padesátých let jsou veškeré u nás registrované církve a jejich hodnostáři nejen služebníky božími ale zaměstnanci státu! (toto je to co jsem vyčetl z běžných zdrojů)Ročně nás stojí náklady na jejich mzdy 2,65 miliardy Kč.

Vrátilo se církvi i to, co ji nikdy nepatřilo.

No pokud máte konkrétní informace, tak se s námi podělte.

Dřív projde velbloud uchem jehly, než bohatec do království nebeského.

Samotná církev se tím celá staletí neřídila, ale to, co jí bylo odcizeno se musí vrátit bez politického kšeftování.

Je to tak. Jak se zmiňuji v článku, nebyl jsem zrovna příznivcem takto provedené církevní restituce. Přišel mi už problematický obsah toho, cosi kdo představuje pod pojmem církevní majetek, ale následně to takto rovnat je absurdní, a to tím spíše, že je to pouze politický kšeft.

Kdo zná dějepis, ten ví, že rod Habsburků zahájil mohutnou ofenzívu proti církvi, aby z ní učinil poddajný nástroj státního absolutismu. Již roku 1641 vydal Ferdinand III. tzv. placetum regium, jímž vázal publikování papežských bul na předchozí královský souhlas.

A žádné kdyby a pokulhávající příklady neplatí. Dějiny se nedají obelhat, dokonce ani mínusem.

Katolická církev udělala osudovou chybu, když okamžitě po „převratu" začala usilovat o majetky, které jí už dvě stě let nepatřily.

Co bylo ukradeno, musí být zdaněno.

To je naprosto v pořádku. Daně musí platit každý, to je bez debat.

Tedy, skoro každý, ale církev určitě!

Nikdy jsem neslyšel, a nikdo jiný asi také ne, že by podléhalo zdanění něco, co bylo ukradeno. Tedy, že by zloděj místo vrácení ukradeného zaplatil daň. Kdo byl v tomto případě zloděj, je asi docela jisté, proč by měl platit daň okradený, je těžko pochopitelné.

Souhlas, karma.

Připadá mi to asi takto: vyhrál v soutěži auto pochybným způsobem, tak mu ho aspoň poškrábeme a bude to srovnané.

Děkuji