Váš článek je bohužel názorným příkladem relativizace hodnot. Jenže to, co se nyní děje, není pouhá hra. Je to snaha udělat z relativizace hodnot jakousi normu. Ti, kdo relativizují hodnoty a symboly, znemožňují lidem někde pevně zakotvit a připravují si prostor pro manipulaci – přesně jak to popisuje Orwell ve svém románu – svoboda je otroctví, válka je mír...

Podle Vás se význam hodnot mění nejen s dobou, ale i úhlem pohledu každého jednotlivého člověka. Jenže něco jiného je pluralita názorů a něco jiného je relativizace hodnot. Právě proto existují například zákony. Některé hodnoty prostě mají univerzální platnost a nemění se ani časem ani úhlem pohledu. To, že někteří lidé vnímají Jana Husa pořád jako heretika a jiní jako refomátora církve, neznamená, že oba názory mají stejnou hodnotu.

To, že nedokážeme zhodnotit minulost dostatečně objektivně, neznamená, že objektivní pravda neexistuje. Podle Vás dnes nelze zhodnotit, jestli příchod Cyrila a Metoděje byl pozitivní nebo negativní. To je jako kdybyste tvrdil, že nelze určit, jestli Listina základních lidských práv a svobod má pozitivní nebo negativní dopad.

Mám problém chápat Ježíše, Cyrila a Metoděje, sv. Václava, Churchilla či třeba Josefa Toufara a Miladu Horákovou jako symboly. Vidím za těmi jmény lidské bytosti a jejich příběhy. Příběhy natolik silné, že dokázaly pohnout dějinami.

Snaha relativizovat dobro a zlo se objevuje od počátku lidských dějin. Vždy je nutné mít se před ní na pozoru a přemýšlet, odkud se ty růžky vynoří.

Správně. Nejprve k nám dorazili Cyril s Metodějem a přinesli křesťanství, jehož aplikací byl posléze upálen Jan Hus.

Proto jdou ty svátky hezky po sobě.

Z čehož plyne, že společnost na určitém území by měla být kulturně homogenní, aby ctila/ignorovala tytéž symboly.

Z toho, co jsem napsal, nic takového neplyne. Naopak z toho vyplývá to, co je uvedeno v poslední větě blogu: Z toho vyplývá asi pouze to, že bychom měli s tímto vědomím žít a nechat žít i ty, jejichž pohled je docela jiný než ten náš.

Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754046

Kulturně homogenní na určitém území je již z velké části fikce, nic takového až na výjimky izolovaných oblastí už neexistuje, ať se nám to líbí, nebo ne.

K Vašemu Havla, coby symbol sametové revoluce, na konci milénia vnímal jako symbol všeho jiného než pozitivní společenské změny, jak je tomu mnohdy dnes?

Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754046

klidně sděluji : Nikdy jsem p. prezidenta Havla nevnímala jako symbol čehokoliv pozitivního. Kecy o Nechranické přehradě, jakožto jedovaté vodě; žvásty o Spartakiádě - nikdo nechtěl cvičit; omluva Sudeťákům bez toho, aby se omluvili nám...; nemluvím o králíkárnách - na něž dnes musíte hypotečně syslit 25 let...

Souhlasím s tím, že i dnes je to hra na symboly. A snad jim nebudeme stavět sochy, lavičky (když nebudou z daní poplatníků) stavte...

Máte štěstí, že Havel již nežije. Kdyby četl Váš komentář, inspirovalo by ho to k napsání absurdního hororu, proti němu je Cimrmanova pohádka O třinácti tchýních líbezní představení do jeslí.

̈Nejde o hru, ale o obrazoborectví, jeden z nejpříšernějších jevů v lidské historii.

Orazoborectví je skutečně něco příšerného. Ve srovnání s ním jsou jevy jako války, genocidy, obchod s otroky jen drobné epizody v lidské historii

Hezké povídání, které umocňuje fakt, že vždy záleží na tom, která skupina v zájmu své ideologie ten který symbol uchopí a udělá z něj znak svých aktivit. A pak se vždy postupně ztratí i důvody, proč se z osoby stal symbol.

PS. Je to pořád stejné, jak je vidno dnes, kdy se z recidivisty, který by jinak zasloužil jen opovržení, stal symbol politického zneužití obecné nechuti k rasizmu. A tak jsme svědky, že čest a památku zločince, před kterým by si za normální situace odplivli, dnes mnozí farizejsky uctívají komickými gesty. Bude mu také postavena socha nebo nějaký památník? To by potvrdilo absurdnost toho všeho, co se po jeho smrti ve světě děje.