No, Jiří, nedívám se na seriály minulé (staré), ale ani na ty nové. Je to pro mě ztráta času.

Jen bych podotkla k herečce J.Švorcové, že ač byla zařazena mezi lidmi jako komunistická představitelka své doby, podle garderobiérky z Vinohrad nikomu svoje přesvědčení nevnucovala. Na rozdíl od S.Amortové.

Děkuji za příspěvek, Marie. Už jsem se v diskusi zmiňoval, že to, co jsem si o soukromém životě Švorcové přečetl, ji spíše slouží ke cti a osobně mám v paměti i její pěkné role. Stala se ovšem určitým symbolem a hlásnou troubou režimu.

Řekl bych, že ve své době tyto seriály poněkud zkreslovaly realitu a utvářely nějakou představu o ní. O době vypovídají lépe díla, která žádný takový záměr neměla. Řekl bych, že současné seriály jsou jen k ukrácení dlouhé chvíle a to jenom těm, kteří si takto tu chvíli krátit chtějí.

Je otázka, co to dneska říká mladému člověku, co totalitu nezažil. Jestli mu víc totalitu idealizují tyhle odporné seriály nebo líbivě barvotisková Vesnička má středisková.

Řekl bych, že nejlépe podstatu určité doby vystihují díla, která se o to vůbec nijak nepokouší, a naopak díla mající "vydat svědectví (a to i v reálném čase těm, kteří si potřebují správně uvědomit, jak to vlastně je) to celé zkreslují.

V tomto ohledu "vesnička", pominu-li nesrovnatelnou úroveň, působí i s odstupem daleko věrněji, a to i proto, že se pohybuje v poloze určité nadsázky.

Konečně ani jako vymývárna mozků Žena za pultem vůbec nemohla konkurovat skvostům jako Okres na Severu, Muž na radnici či 30 případů majora Zemana, jehož tvůrci se rozhodli vyložit naše poválečné dějiny způsobem velmi osobitým.

Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758321

Slabý čajíček proti některým postnormalizačním seriálům, které se rovněž rozhodly převyprávět poválečné dějiny.

A mimochodem nikdy nedosáhly takovou sledovanost (což je rozhodující kritérium) jako ty přednormalizační. A tušíte tedy asi, jakou sledovanost měl tedy na ně přilepený pan Vajíčko.

Sledovanost v době, kdy byly "k mání" jen dva televizní kanály nelze srovnávat se současností, kdy mají diváci na výběr nepřeberné množství možností jak v TV, tak na internetu.

Párkrát jsem podobný seriál zkusil, Muže na radnici či jak jsem dokoukal asi do druhé poloviny, Plechovou kavalérii asi jen tři díly, víc se nedalo, Okres na severu jsem našel na Youtube a dal ho celej, i když s přeskakováním. Umělecký zážitek to není, ale v jistém smyslu pro mě ( ročník 72 ) daleko zajímavější než stávající produkce ( Slunečnou jsem dal jeden díl a víc bych nezkoušel ).

Jsem o dost starší než vy a tak mám v paměti ta díla z doby, kdy jsem je jako dospělý viděl (asi jen částečně) v době vzniku a jejich cíleného působení. Neumím zhodnotit jejich kvalitu či diváckou zajímavost s dnešními seriály, ale docela normálně se mi režimem organizované angažované umění principiálně hnusí.

To bylo hezké pokoukání, co díl, to příběh některého ze zaměstnanců. Ideologie tam sice byla, ale dnes je taky všude, i když si myslíte, že není. Jedno je z toho seriálu ale patrné - v práci, konkrétně v těch obchodech, to ještě nebylo tehdy tak sešněrované jako dnes a zaměstnanec se necítil jako nějaké číslo a jako někdo, kdo musí bez námitek a do puntíku splnit příkaz těch nahoře, jinak letí. A bývala větší legrace, to se musí nechat. Seriál to věrně popisuje.

Já jsem v té době žil ( i jako dospělý člověk) a nevnímám to jako vy. Myslím si, že takovéto seriály "ze života" tehdy, stejně jako dnes, zobrazovaly jakou si pseudorealitu, jenom s jiným podtextem.

To samozřejmě neznamená , že mám něco proti lidem, kteří se na to dívají a líbí se jim to. Někomu se líbí sci-fi, fantasy či jinak zcela nereálná díla. Jenom si myslím, že by člověk neměl podlehnout tomu, že je to doopravdy, je to není jen jako...

Já jsem to "my" chápala jako "moje žena říkala", ale překlepy odpouštím, pokud jde o chytrý příspěvek, a tenhle se mi líbil. Jiřina Švorcová asi byla dobrá herečka, např. ve filmu o Boženě Němcové, byla by dobrá i v Ženě za pultem, kdyby tam nebyla komunistická ideologie. Pokud jde o její "soukromý" charakter, někdo tvrdí, že někomu pomohla, jiní, že se na některých drasticky podepsala, zneužila svou moc, patrně byla rozporuplná, což se znásobuje v dobách totality. Nečetla jsem její autobiografii, takže nevím, co může vyplynout mezi řádky (aniž by to chtěla přiznat), každopádně nechápala, že je rozdíl mezi (spravedlivým) sociálním systémem demokratického právního státu a mezi systematickým zneužíváním komunistické ideologie v nedemokratických totalitních režimech, v nichž právo pouze napomáhá mocným, kteří tu moc často zneužívají, anebo to právo mocní systematicky porušují, aniž by se ti druzí mohli domoci nápravy. To byla její osobní tragédie a tragédie těch, jimž škodila - podle některých tvrzení.

Děkuji za komentář i za shovívavost, to "my" je skutečně překlep a já jsem rád, když mě někdo na to upozorní( Už méně mě těší, když si na mně někdo smlsne z důvodu, že není schopen argumentačně rozporovat obsah článku).

O Jiřině Švorcové jsem také něco četl a dost možná ani ona nebyla zlým člověkem a prezentovala se i jako dobrá herečka (vybavuje se mi její "Matka"). Působila a působí dodnes však jako symbol, a to jako symbol veskrze negativní. Je těžké ignorovat i její politickou angažovanost, která bohužel ovlivnila i její uměleckou dráhu.

No, tenkrát jsem ten seriál sledovala a navždy se mi zprotivila tehdy mladá herečka paní Boušková, nevím jestli to bylo tak skvělým hereckým uměním, nebo jejím přesvědčením, ale vystřihla roli zapálené příslušnice ssm tak odpudivě kladně, že ji od té doby prostě nemusím :-)

Jo a autore, vy si ještě po sobě ten článek přečtěte a opravte, není my jako mi, nebo mně jako mě :-), jo ta čeština...

Děkuji za upozornění

Ten šíleně působící překlep jsem opravil, nicméně v "mě" a "mně" v článku žádná chyba není.