Zdravím Mr. Turner.Časy se mění. Mě říkali ať se přiznám dobrovolně,hned jak přijdu domů a pak dostanu jen rukou,ale když se to naši dovědí od cizích,že dostanu vařečkou nebo řemenem. A taky mě fotr před výpraskem ujistil,že nedostávám za to,co jsem udělal,ale za to,že jsem se nechal chytit.Nežil jsem na samotě u lesa jako Vy,ale trochu mě naučil Skaut.Tábor bez elektiky,latrína 100 m do prudkého kopce a noční hlídka ,hlavně mezi půlnocí a 4 ráno ,to na Vás jdou lecjaké myšlenky. Ale měl jsem hlídku zrovna v době,kdy Neil Armstrong vystupoval z Eaglu na Měsíc.....kdo z Vás to v rádiu live poslouchal? Já měl výjimku,mohl jsem mít na hlídce rádio proto,abych vzbudil bratry vedoucí 3Orlí péra-24 hodin sám mimo tábor a kamarádi Vás hledají,aby vám to zkazili,24 hodin nejíte,pít můžete jen čaj a vodu a to nejtěžší 24 hodin držíte zobák a všichni Vás chtějí chytit....a děláte to jen pro nášivku na kroji....a taky trochu pro sebe.......Pozdní příchod na nástup - ešus studené vody zvolna litý do rukávu,za větší věc koupel v Želivce,žádné házení,pozvolné spouštění,moc príma...ale než se studená voda dostane přes bříško,je to nářez!

Obecná škola konec šedesátých,žádné C&K mocnářství. Lump odchycený ředitelem byl odváděn do ředitelny ředitelem pevně uchopen za vlasy nad uchem,takže cupital po špičkách,kvílel bolestí,ale doma si nikdo nestěžoval,zastání nebylo.

Dnes by naši učitelé a skautští vedoucí byli hvězdy TV zpráv o týrání dětí. Za sebe nemám pocit,že bych nějak něco utrpěl. Ale naučilo mě to hledat chybu sám v sobě a přiznat si,že mám problém za to,že jsem něco udělal proti pravidlům a nechal se chytit.Dneska za všechno můžou ,,VONI",všechno je kampaň a účelovka a z dětí se vychvávají rozmazlený frackové,co znají nejlíp svá práva a ještě líp povinnosti těch druhejch.Že by i oni sami něco měli,to se jich netýká.

Také vás zdravím, pane Hample. Pamatuji ještě poměry, o kterých píšete a stejně jako možná u vás i u mě to vyvolává pocit určité nostalgie a také možná i nepochopení, jak se mohl svět za tak krátkou dobu tak změnit hlavně proč. Možná je to jen taková krátkodobá anomálie a svět se bude postupně vracet k jednoduchosti a jisté prostotě, otázkou ale je, jestli to ještě půjde.

Pěkné.

Děkuji

Nevim, jak bych to napsal, narodil jsem se v protektoratu a jako diteti se mi moc libily ruzne komunistoicke manifestace s vlajeckama a mavatkama a dokonce i to jak hnali souzi mistni Nemce na shromazdiste na namesti. Okouzleni z vlajecek a mavatek, nekdy i s hudbou vystridal des z esenbaku, kdyz nas vyhaneli z parku kde jsme hrali fotbal. Ano, doma jsem obcas nejakej ten pohlavek ci vejrez schytal, ale ve skole rozhodne ne. Ti starsi ucitele kdyz nekdo neco proved pronaseli znamou vetu: myslim si myslim, ale rict (nebo udelet) to nesmim.

Mladsi ucitelky ci baba Popka byla drasticka s tresty typu padesatkrat opsat stranku a prelozit z nebo do rustiny.

Jako mestske dite jsem take doma pomahat musel. Utirat nadobi nebo skrabat brambory, ono tenkrat nic jineho moc nebylo a smozrejme dojit nakoupit, coz znamenalo vystat frontu na cokoliv.

Vokoun Vladimír

Tohle byly normální práce, s tím nebylo potřeba aby pomohly ostatní děti.

My, co jsme měli zvířectvo, tak dojít na kopřivy a rozemlít, kosou nasekat krmení pro králíky, nanosit dříví ke kamnům a naštípat třísky (dřínky nebo nevím jak se to kde jmenovalo) nabrat uhlí do uhláků atd atd.

Někteří měli doma kamna piliňáky, takže nacpat dvě patrony (byl to prakticky takový sud, do kterého se lopatou dávaly piliny a těžkým kůlem se to udusalo), zkrátka práce okolo baráku, která se musela udělat.Když někteří přestavovali nebo přistavovali barák, tak do sudu přes síto nasítovat jemný písek na omítky atd.

A s tím vším se pomáhalo, protože každý měl nějakou práci, kterou musel udělat.

A tohleto všechno městské děti dělat nemusely.

A dnešní děti by s těmito pracemi ani nepomohly.

Otevřel jsem blog s očekáváním popisu nějaké děsné/běsné besídky, ale i když je téma odlišné, přečetl jsem to na jeden zátah. Za mě stopro souhlas.

Děkuji, to mě těší.

Hezký napsáno. S hrůzou jsem si kdysi uvědomil, co vlastně obsahují pohádky, které vyprávím svým dětem. No například tři nej..Otesánek, Červená karkulka a Perníková chaloupka. Tyto tři tituly v krapet jiném zpracování jsou přece děsivé horory. Faktem je, že dobro zvítězilo , ale jako dospělý jsem pochopil, že neříkají plnou pravdu, bo nestvůry se vždy vrací....tedy v jiné podobě ....karma.

Děkuji

Také nás se sestrou rodiče strašili čerty,občas jsme dostali výprask vařečkou, ve škole nás pan (tenkrát soudruh) učitel trestal tím, že nám dával dřevěným pravítkem přes ruce (natáhnout ruce před sebe, dlaněmi nahoru a pravítkem plesknul přes ně) ve vyšších třídách jiný učitel kroutil u uší krátkými vlasy a tím nás dostával na špičky nohou a neznám nikoho z šedesátých let z této školy, že by v dospělosti měl kvůli tomu nějaké trauma.

A jelikož jsme bydleli v menším městečku (2500 obyvatel) tak každý z dětí musel doma s něčím pomáhat (také to nikoho nepoznamenalo v dospělosti).Jenže tenkrát si i děti pomáhaly.Když se přišlo za kamrádem (kamarádkou), pojď ven, tak:"Nemohu, ještě musím udělat to a to." Každý z nás se zapojil aby ta práce byla hotová a ten kamarád mohl jít s námi ven.

Zkuste to říci dnešním dětem, aby takhle pomohly svým kamarádům.Každý z nich vás pošle někam a odejde.

Škola byla bez problémů otevřená jak přes vyučování (žádné zamykání) a školník zamykal školu až když šel sám spát.

Manželka chodila 10 minut přes les k silnici a ještě dalších 15 minut po silnici k zastávce autobusu, s kterým jezdila do školy do města.Který rodič by to dnes dovolil?

A pak budou všichni vypravovat jak jsme se měli za komunistů špatně.

Bylo by to možné v této době?

Mám velmi podobné zkušenosti a možná oba cítíme podobnou nostalgii po časech, které v řadě ohledů nebyly dobré, ale v mnohém jiném ano, což logicky souvisí i s tím, že jsme byli děti, mladí muži...

S pokrokem nutně souvisí určité oběti, je otázkou, které jsou nevyhnutelné jsou, a které ne, a také, kdo to chápe jako oběť, a kdo jako nějaký benefit.

Možná je zbytečné se tím trápit a stačí jen vzpomínat a být rád, za to, že jsem to prožít mohl..

Moc hezký článek:)

Děkuji Vám, Radko.