Na chrtích závodech jsem párkrát byla..., sorry, když mi došlo, co dělají s těmi psy, co už závodit nemůžou? Nik mě ujištˇoval, že určitě si tohoto psa někdo vezme domů a chová ho jako domácího mazlíčka. Což není možné, pes, který závody miluje, jsou k nim cvičeni, nemůžou se dočkat až vyrazí, takový pes si musí připadat opuštěný a nepotřebný. Bylo mi jich tak líto a už jsem na žádný závod nešla.... Ti pejskové nikomu nepatřili a měli cenu jenom tehdy, když mohli vystartovat a přinest peníze

Víte, chrtí dostihy byly velkou součástí mého předškolního věku (v poslední čtvrtině padesátých let minulého století) a všichni psi byli domácí mazlíčci. A vůbec jim, těm našim, nevadilo když s běháním skončili. Jo a ti naši psi běhali protože závodění měli v krvi ale nejspokojenější byli doma v pelíšku.Ty špatné konce čistě dostihových greyhoundů nejsou záležitostí většiny zemí světa ale jen pár regionů. To je asi stejné jako se zápasy psů - ty jsou nelegální protože dochází ke zraněním nebo smrti psa a stejně jsou někde provozovány. Závodní chrti tím, že nedochází k jejich týrání při závodech holt mají smůlu, ale zakazovat jejich dostihy by jedněm pomohlo, jiným uškodilo. Chrti jsou součástí mého života dodnes - greyhoundy nahradil whipet a posledních víc jak padesát let to jsou italáčci.