Přemnožení divočáci nejsou jen naším problémem. Už někdy před 15 lety jsem viděl německý dokument "Berlin, Hauptstadt der Schweine" neboli Berlín, hlavní město prasat. Byly tam scény, jak divočáci za božího poledne klidně rabují ve vilové čtvrti u popelnic a vědomi si své převahy a neodstřelitelnosti jako somráci obtěžují kolemjdoucí. K tomu mám osobní zkušenost "z kola" u Postupimi, kdy v lese k přístřešku, kde jsem si dal pauzu a jedl všelijaké ty energetické tyčinky, přišel divočák a drze na mně požadoval bakšiš, když tam coby bílej nezaslouženě sedím a hoduju.

Při procházkách v lesích za Starou Boleslaví se mi divočáci taky vůbec neklidí z cesty, klidně mě nechají dojít takřka na dosah a všemožnými hlasovými i pohybovými signály (nervózní leč rezolutně vztyčené a vrtící se pírko) mi vyjadřují pohoršení, že je obtěžuji a že jsou připraveni k případnému poměření sil...

Nemyslím si, že divočáky vysadili do svých honiteb myslivci, aby bylo co střílet. Divočáci k nám přišli během 2. světové války spolu s frontou. Žiji na venkově, ještě v padesátý letech minulého století byli u nás divočáci poměrně vzácní. Množit se začali v sedmdesátých letech, kdy zemědělci začali hospodařit na velkých lánech a začala se hodně pěstovat řepka a kukuřice. Velké lány s těmito plodinami se pro divočáky staly doslova rájem. Jinak divočáci hodně migrují a nějaké hranice honiteb pro ně neexistují. Proto jejich odstřel není až tak jednoduchý. Co se masa týše, je pro myslivce mnohem atraktivnější spárkatá zvěř, tj. hlavně srny.

Pane, nad kančí řízek není! Problém je - ulovit. Viděl jsem tuto akci nedaleko naší chaty. Chtělo to točit na Silvestra. Úlovek 0. Ale hospoda měla obrat!

Přemnožení nejen divočáků má delší historii. Od ,,intenzifikace" zemědělství v širé lány až po ,,organizované" pytláky. Dnes je z toho až bezradnost, neb jde o nemalý problém. A zvěř až ztratila i svou přirozenou plachost