Chtěli jsme takový brexit, který nenaplní pouze pocit naší národní hrdosti, ale také naše kasičky! Nehlasovali jsme pro komplikace! Výsledek britských voleb je názorným příkladem, jak je princip přímé demokracie problematický.
Je nutné ocenit zdánlivě překvapivý krok britské premiérky, když se rozhodla volbami potvrdit svůj mandát dovést Británii k odchodu z EU. Dá se to přeložit i takto: „Mysleli jste to vážně? Chcete to? Věříte mi?“ Volby však ukázaly to, co bylo patrné již v referendu – Spojené království je regionálně i společensky rozdělené a jazýčkem na vahách jsou lidé, kteří se rozhodují na základě emocí, které ovlivňuje mnoho faktorů. Je problém vládnout v zemi, ve které jsou téměř vyrovnaní zastánci a odpůrci nějakého zásadního postoje.
Výsledek těchto parlamentních voleb jistě neznamená, že Británie bude brexit rušit, ale tento stav vše komplikuje. Theresa Mayová bude ještě hůře než doposavad hledat podporu v Parlamentu, ve kterém ztratila těsnou většinu pro jednání z EU. Nebude-li po tomto svém Pyrhově vítězství sama rezignovat a budou-li se dále naplňovat pesimistické ekonomické scénáře, které ukazovaly nevýhodnost brexitu, může konzervativci v příštích volbách prohrát a obecně se může veřejné mínění přiklonit k cestě setrvání Británie v EU. Začne se pak Británie do EU vracet? Asi těžko.
Jak už jsem se zmínil, je zjevně metodicky špatné, když o osudu země rozhodují přímo občané v nějakém zrychleném procesu, ve kterém je jistá politická síla přesvědčí o správnosti takového kroku, a je katastrofou, když ono referendum skončí téměř vyrovnaně. Nutně by to mohlo vést ke stavu, při kterém se co čtyři roky budou na základě aktuální situace měnit s politickými náladami voličů i jejich názory na členství země v nějakém společenství. Takový proces má mít přece trvalou a výraznou podporu obyvatel napříč politickým spektrem.
Stejně to má být i obráceně. Náš vstup do EU byl dlouhodobým procesem, který byl podporován širokou politickou základnou a tím i občany. Na základě migrační krize by dnes u nás referendum možná skončilo oním fifty – fifty a je docela možná, že by s dobrou kampaní zvítězili zastánci „czexitu“. Zahájili bychom tak proces výstupu z EU, pak by migrační krize by odezněla, ekonomika a s ní i životní úroveň by počaly klesat a my bychom zase chtěli zpět. Netvrdím, že by to tak muselo být, třeba ne, upozorňuji pouze na onen princip.
Je to jako v manželství. Lidé by se měli brát po zralé úvaze a neměli by se rozvádět pokaždé, když se vyskytne nějaký problém, případně se pak znovu ženit a vdávat, když problém odezní, nebo když zjistí, že to vlastně až takový problém nebyl. V dobrém i zlém se říká při příležitosti sňatku. Možná se to dá aplikovat i na státy.
