Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Embrya před nebeskou bránou

14. 06. 2017 12:11:34
Pro bezvěrce má manipulace s embryi etický rozměr a v této rovině se vede i diskuse. Církev ochranu života chápe jinak, ale teologická argumentace může být překvapivě složitá a je těžké pro ni hledat oporu i u církevních autorit

Často je odmítavý postoj křesťanských církví a některých věřících k veškerým zásahům do procesu lidského rozmnožování prezentován jakousi paušální frází, že: bůh dává život a člověk tedy nemá právo cokoli v této oblasti ovlivňovat. Nu, rozeberme si to.

Předpokládám, že ani nejbigotnější katolíci nezpochybňují biologickou podstatu vzniku živého tvora včetně člověka, takže dál budu pracovat s premisou, že kromě prvotního stvořitelského zásahu bůh netvoří vlastní lidské bytosti, ale vkládá do nich jejich lidství, tedy to, čemu se obecně říká duše. Má-li tedy podle věřících člověk duši, nabízí se prostá otázka, jak a kdy k ní přijde.

Tímto problémem se zabývají lidé už velmi dlouho a nevyhnul se ani křesťanským učencům, na jejichž myšlenkách je celá teologie postavena, například sv. Augustýnovi a Tomáši Akvinskému. Dovolím si v této souvislosti podotknout, že ač ateista, chovám k těmto dvěma velikánům značný respekt, a to už jen proto, jakou brilantní filosofií disponovali v „temném“ středověku, respektive sv. Augustýn na sklonku starověku. Tento respekt má i současná církev, takže se podívejme, co o této problematice křesťanští filosofové napsali.

V období raného křesťanství panovaly i názory, že všechny duše stvořil Bůh hned na samém počátku. V Genesis se však praví, že Hospodin postupně tvořil, až nakonec vytvořil člověka z prachu země a pak mu vdechl duši, což se stalo oficiální církevní doktrínou, zvanou kreacionismus. Takový názor však problematizuje dědičnost prvotního hříchu. Nedědí-li se duše od rodičů, proč nejsou děti bez hříchu a musí být pokřtěny. Tento problém vyřešil Tertulliánus (kolem roku 160-220), když naopak prohlásil, že duše se dědí z otce na dítě semenem (traducere). To však bylo záhy označeno za kacířství, protože to předpokládalo hmotný původ duše.

Později to měl rozseknout sv. Augustýn (354 – 430), ten se však dostává do nezáviděníhodné situace. Na jedné straně má hájit existenci prvotního hříchu a na druhé straně kreacionismus. On je však takový „formát“, že ve spisu List 190 normálně přiznává, že si vůbec není jistý, jak to je (bohužel z této pokory si mnoho jeho následovníků příklad nevzalo).

Tomáš Akvinský (1225 – 1274) byl přesvědčeným kreacionalistou a otázku prvotního hříchu vyřešil velmi elegantně. V Sumně teologické deklaruje, že dědičný hřích se přenáší semenem (odpusťme Tomášovi, že nevěděl, že je i nějaké vajíčko) jako dědičná nákaza a nemá to nic společného s převodem rozumové duše. Tento závěr se stal součástí oficiální teologie, ale vyvolává logickou otázku: Nepřenáší-li se duše semenem (vajíčkem), kdy je božím zásahem vložena do plodu. Tak, a jsme konečně u merita problému.

Tomáš Akvinský chápe vznik plodu velmi “biologicky“. Bůh vdechne duši až teprve tehdy, když plod postupně získal duši vegetativní a posléze smyslovou, které mu tedy nejsou dány „shůry“, ale prostě se vývojem plodu vytvořily. Pak až je ve zformovaném těle stvořena duše rozumová. V Sumně teologické jasně popírá, že by embryo mohlo získat ze semene rozumovou duši, přičemž to není myšleno tak, že člověk má tři duše, ale že dochází v jedné duši ke kvalitativním změnám, přičemž ta poslední je božské podstaty. Současným jazykem by se dalo říci, že plod získává postupně vegetativní a smyslové funkce, načež až Bohem vložená duše dá vzniknout vědomí, což ve své podstatě (kromě toho božského zásahu) docela koresponduje s biologií.

Vraťme se ale k otázce, kdy to tělo rozumovou duši přijme? Tomáš je opatrný, a tak říká: duše (rozumová) je stvořena, když je tělo plodu schopné ji přijmout. Nepřipadá mi nikterak násilný výklad, že je to tehdy, když má embryo již lidskou podstatu, tedy má rozvinuté vegetativní i smyslové funkce. To konečně koresponduje s teologickým principem „vzkříšení těl“. Docela logicky působí Tomášovo přesvědčení, že vzkříšeno bude jen to, co je již lidskou bytostí. Vzkříšení embryí působilo poněkud absurdně tehdy a působí to tak stále.

Bylo by dětinské, žádat od Tomáše Akvinského rozhřešení, v jaké lhůtě je možné provést interrupci. Patrně ve svých úvahách nedomyslel všechny důsledky tezí, které bychom dnes mohli označit za bystrozrace vědecké, nicméně je s podivem, že církev, která se učení Tomáše Akvinského neustále dovolává, se v tomto bodě rozhodla mlčky se od jeho stanovisek distancovat.

Snad to tak nebude navěky, neboť s evolucionismem se církev již dávno smířila, protože stačí šest dní stvoření volně interpretovat a v Bibli nebude nic, co by odporovalo evoluci. Naopak, kniha Genesis je „dokonale darwinovský text“, protože se v ní praví, že vše probíhalo postupně od jednoduššího ke složitějšímu, od neživého k živému, od rostliny ke zvířeti a od zvířete k člověku. Oproti tomu se „obrana života“, který se nachází ve fázi embrya, jehož se dovolává katolická církev, jeví jako fundamentalistická bigotnost.

Nakonec bych rád zdůraznil, že v tomto článku jsem neměl v úmyslu zaujímat stanoviska k diskusi o etice interrupce či manipulace s embryi, ale pouze rozporuji pochybné argumenty, kterými se někdo snaží ovlivňovat veřejné mínění v oblasti, ve kterých nemusí být klasická teologie v žádném zásadním rozporu se současnou biologií ani etikou.

Autor: Jiří Turner | středa 14.6.2017 12:11 | karma článku: 12.63 | přečteno: 548x

Další články blogera

Jiří Turner

Píseň, co mě učil 17. listopad

Řeč bude o onom historickém mezníku, ale nadalo mi to, a do názvu jsem propašoval odkaz na včera zesnulého Wabiho Daňka, a to ne ve snaze vše spojovat, ale chtěl jsem místo nekrologu pouze vyjádřit to, že jsem ho měl rád.

17.11.2017 v 9:33 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 347 | Diskuse

Jiří Turner

Jaký je rozdíl mezi Krymem a Kosovem?

Prý žádný. Evropská unie to tak chybně měří dvojím metrem. Já bych řekl, že je to jako rozdíl mezi virózou a ožralstvím, při troše fantazie, s vírou a s notnou dávkou publicity to může vypadat podobně. Ale není to ani podobné.

17.11.2017 v 0:15 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 904 | Diskuse

Jiří Turner

Me too - kdo neobtěžuje, nebo není obtěžován, neexistuje.

Kdo nebyl sexuálně obtěžován, měl by se nad sebou hluboce zamyslet. Buď nechápe význam pojmu „sexuální obtěžování“, nebo je úplný asociál, či působí tak, že se k takovému činu na něm nikdo nesnížil.

15.11.2017 v 14:29 | Karma článku: 33.96 | Přečteno: 2488 | Diskuse

Jiří Turner

Nápravník islámských bubáků V.

Ghettoizace islámu, halál a harám, Hamás, hidžáb, Hizballáh, homosexualita a charita v muslimské společnosti a Chomejní nakonec.

15.11.2017 v 11:35 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 473 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karol Wild

Nevýhoda pana Drahoše

Prezidentský kandidát pan Jiří Drahoš byl podroben pečlivému zkoumání při návštěvě Olomouce. Časopis Respekt si všiml, že nerad zvedl prsty na vítězství, byl nedochvilný a není šoumen.

18.11.2017 v 21:30 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 102 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 406 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 4.42 | Přečteno: 132 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 32.37 | Přečteno: 547 | Diskuse

Karel Ábelovský

Souboj mozků a názorů

... kandidatura na prezidenta, nic jiného není a ani by být neměla. Zaznívají zde však nestoudné názory, že prezidentští kandidáti mají prázdné programy, že na to nemají; velmi pravděpodobně jde jen o prázdné výkřiky z neznalosti

18.11.2017 v 17:17 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 296 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.