Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Boj o Fučíka

21. 06. 2017 9:41:19
„Jak se jmenujete?“–„Doktor Horák*!“–„ Sestro, kleště!“–„Fučík!“ To býval oblíbený studentský žert. Byla to reakce na vytvoření kultu někoho, kdo asi nepatří do pantheonu Národního muzea, ale koho není ani nutné zcela zatracovat.

Před pár dny vzplála diskuse o umístění Fučíkovy busty v pantheonu rekonstruované budovy Národního muzea. Ona sice vzplála trochu zbytečně protože, protože tam už 26 let není a s Fučíkem se svezl i Fráňa Šrámek, jehož socha zde pro změnu nikdy nebyla, a obojí dodnes nikomu asi moc nevadilo, ale stalo se to vhodnou příležitostí prezentovat, že se pohybujeme „ode zdi ke zdi“. Což se může někomu tak jevit, ale nejen v tomto případě to pro stanoviska historiků neplatí.

Rudá Marta a ta parta(j) se rozběsnily do ruda. Zcela zbytečně, a to nejen z výše uvedeného důvodu. Julia Fučíka si komunisté zprofanovali sami jeho zcela absurdním zbožštěním. To vedlo k tomu, že krátce po listopadu ́89 byla zpochybněna i autentičnost Reportáže psané na oprátce, což bylo (pro později narozené) dílo v podobě motáku, které tento meziválečný novinář napsal v pankrácké věznici, v níž byl uvězněn a později (na jiném místě) popraven za odbojovou činnost. I za pochybnosti o pravosti díla je v jistém smyslu zodpovědný komunistický režim, který Fučíkův rukopis přísně střežil a vypustil z něj pasáž, ve které autor píše o spolupráci s gestapem. Pasáž podle znalkyně Fučíkova díla Jaroslavy Janáčkové dokazuje, že Fučík na gestapu vypovídal, ale ne, že by někoho udal.

Do určité míry si za ty pochybnosti může i sám fanatický komunista Fučík, který v meziválečném období napsal dvě komunismus adorující knihy reportáží o Sovětském svazu: V zemi, kde zítra již znamená včera a V zemi milované, ve kterých zcela nepokrytě lže. Na základě svědectví jiných autorů je jisté, že Fučík musel vědět o hrůzách, které se ve stalinském Rusku dějí, ale prezentoval pouze pochybná pozitiva, což jistě kreditu reportujícího novináře příliš nesvědčí. Jestli je zcela pravdivý obsah „Reportáže“, už asi nikdo nezjistí, ale spekulovat o tom na základě Fučíkova přístupu k faktům se jistě dá.

Už před nějakou dobou však znalci potvrdili pravost originálu tohoto díla a byly též na základě dochovaných výslechů vyvráceny spekulace, že byl Fučík kolaborant, tím spíše konspirační teorie, že jako nacistický pomahač dožil kdesi v Bolívii. Naopak je patrné, že chránil Františka Halase, Jaroslava Seiferta a další osobnosti z oblasti kultury. Jestli se choval statečně, anebo jestli podlehl nátlaku věznitelů, zůstává do značné míry spekulativní. V této souvislosti je třeba dodat, že komunistická, neřku-li levicově smýšlející, byla velká část meziválečná generace umělců. Mnozí však byli poněkud zdrženlivější a mnozí také pod vlivem poválečného vývoje toto svoje mladistvé nadšení „zrevidovali“, k čemuž už Fučík nedostal příležitost. Pro jiné, a to i velké spisovatele, se naopak stal komunistický režim dojnou krávou. Mnoho komunistů bylo také za války vězněno a popraveno, a to i řad spisovatelů. Za všechny jmenujme Vladislava Vančuru, jehož dílo zcela zásadně převyšuje dílo Julia Fučíka, takže jeho busta, stejně jako busty mnoha jiných, by se na ona místa hypoteticky hodila asi více.

Obecně je oslavná prezentace historických osobností složitá a tomuto počínání sluší jistá zdrženlivost. Je asi rozumné se povznést nad kontroverze osobností z dávné minulosti, oslava či zatracování Jana Žižky z Trocnova mi přijdou docela legrační, a to platí i pro významné postavy „politicky neutrální“. Je zbytečné relativizovat pohled na díla autorů z důvodu jejich politické orientace či kvůli jakýmkoli osobním selháním. To však není případ Julia Fučíka, ten byl naopak slaven kvůli své politické orientaci. Zbožštění nesluší ani lidem významným a pozitivně vnímaným, natož pak těm, jejichž život i dílo, jak už to tak často bývá, mají své kladné i záporné stránky.

* Doktor Horák bylo jedno z Fučíkových "alter ego". Mladý Fučík měl zálibu v převlecích a na jejich základě vzniklých mystifikacích.

Autor: Jiří Turner | středa 21.6.2017 9:41 | karma článku: 29.01 | přečteno: 1847x

Další články blogera

Jiří Turner

Píseň, co mě učil 17. listopad

Řeč bude o onom historickém mezníku, ale nadalo mi to, a do názvu jsem propašoval odkaz na včera zesnulého Wabiho Daňka, a to ne ve snaze vše spojovat, ale chtěl jsem místo nekrologu pouze vyjádřit to, že jsem ho měl rád.

17.11.2017 v 9:33 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 347 | Diskuse

Jiří Turner

Jaký je rozdíl mezi Krymem a Kosovem?

Prý žádný. Evropská unie to tak chybně měří dvojím metrem. Já bych řekl, že je to jako rozdíl mezi virózou a ožralstvím, při troše fantazie, s vírou a s notnou dávkou publicity to může vypadat podobně. Ale není to ani podobné.

17.11.2017 v 0:15 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 904 | Diskuse

Jiří Turner

Me too - kdo neobtěžuje, nebo není obtěžován, neexistuje.

Kdo nebyl sexuálně obtěžován, měl by se nad sebou hluboce zamyslet. Buď nechápe význam pojmu „sexuální obtěžování“, nebo je úplný asociál, či působí tak, že se k takovému činu na něm nikdo nesnížil.

15.11.2017 v 14:29 | Karma článku: 33.96 | Přečteno: 2488 | Diskuse

Jiří Turner

Nápravník islámských bubáků V.

Ghettoizace islámu, halál a harám, Hamás, hidžáb, Hizballáh, homosexualita a charita v muslimské společnosti a Chomejní nakonec.

15.11.2017 v 11:35 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 473 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karol Wild

Nevýhoda pana Drahoše

Prezidentský kandidát pan Jiří Drahoš byl podroben pečlivému zkoumání při návštěvě Olomouce. Časopis Respekt si všiml, že nerad zvedl prsty na vítězství, byl nedochvilný a není šoumen.

18.11.2017 v 21:30 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 187 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 420 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 4.42 | Přečteno: 136 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 32.44 | Přečteno: 560 | Diskuse

Karel Ábelovský

Souboj mozků a názorů

... kandidatura na prezidenta, nic jiného není a ani by být neměla. Zaznívají zde však nestoudné názory, že prezidentští kandidáti mají prázdné programy, že na to nemají; velmi pravděpodobně jde jen o prázdné výkřiky z neznalosti

18.11.2017 v 17:17 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 299 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.