Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Snový svět Františka Skály

22. 06. 2017 12:14:31
Nevíte, jak se dostat do kouzelného, snového a pohádkového světa? Není to těžké, stačí v Praze nasednout na metro „A“ dojet na stanici Malostranská a hned po výstupu zahnout vpravo ke vchodu do Valdštejnské jízdárny.

Pokud jsou přívlastky jako pohádkový, kouzelný a snový vůbec myšleny jako nadsázka, tak je to nadsázka velmi blízká realitě. Každý, kdo do těchto prostor aktuálně vstoupí, se může přesvědčit, že nevkročil do výstavní síně s obrazy, sochami a plastikami, ale do jakého si světa za zrcadlem, ve kterém není nic jako v tom světě všedním. Do světa fantazie výtvarníka Františka Skály.

Povědomost o Františku Skálovi mám již velmi dlouho. Tento vskutku renesanční umělec řádí v rozličných oblastech umělecké tvorby už dobrých čtyřicet let a cokoli na co sáhne, je jiné, než by někdo očekával. Působil a patrně stále působí jako hudebník, člen divadla Sklep, ilustrátor (mimo jiné autor jednoho z prvních českých komiksů), designér a především jako všestranný výtvarník. Do toho všeho se projevuje jako buřič, bohém, recesista, provokatér a mystifikátor. Nedávno ohlásil kandidaturu na prezidenta, což krátce na to popřel s jízlivým údivem: „...že přeci tomu nikdo nevěřil, nebo snad ano?“

František Skála je nepochybně sám o sobě zajímavý objekt, ale vraťme se k výstavě, která reprezentuje zhruba sedmnáct let jeho tvorby. Každého, kdo si začne prohlížet jeho díla, asi napadne, jak asi taková tvorba může vypadat. Traduje se, že svoji uměleckou dráhu započal jako dítě sbíráním různých předmětů „ze šmelcu“, ze kterých začal tvořit roztodivné věci. Myslím, že tuto metodiku do dnešních dnů neopustil. V jeho dílech nalezneme nejrozličnější materiály přírodní stejně tak fragmenty lidských výrobků: samorosty, LED diody, látky, kůže, kameny, elektroniku, šrouby, hřídele, kosti a cokoli jiného. Je tam však pochopitelně zastoupena i malba a různorodé výtvarné techniky.

Podstatné však není to, čím ty artefakty byly dříve, ale to, co z nich Skála udělá. S trochou nadsázky se dá říci, že z nich vždy udělá něco, co normálně neexistuje. Na výstavě asi nenajdete nic, co by bylo něčím, ale můžete prožít paradox, že naopak všechno vám něco připomíná. Každá miniatura, stejně jako mnohametrové monstrum evokuji cosi blízkého nebo povědomého. Tu je to pravěké umění, tu orientální technika, tu noční můra, tu babiččina špajzka, tu pohled na dno oceánu.

Asi tam je třeba hledat genialitu autora, která je však konzumentovi předkládána jako naprostá samozřejmost. Nechci popisovat jednotlivá díla, která mě zaujala (byl by to také dlouhý seznam), ale naopak komentovat celek, protože tak je výstava pojata. V letáku, který dostanete ke vstupence je „mapa“. Mapa obdélníkového půdorysu jízdárny, ve kterém nemůže ztratit orientaci ani slepec. Trochu mi to připomnělo mapu Tolkienovy Středozemě, tedy podrobnou mapu něčeho, co vlastně není.

Když zpětně „zanalyzuji“ svůj prožitek z této výstavy, napadne mě, jak mohla nadchnout někoho, kdo má k umění docela konzervativní přístup. Tím myslím sebe. Jediné, co mi z toho dává smysl, je, že třeba nejsem tak konzervativní, ale jenom otráveny z toho, co je někdy prezentováno jako moderní (nebo třeba syntetické) umění. Ještě za“ knížákovských dob“ jsem byl upřímně zděšen, co mně bylo předkládáno v prostorách Národní galerie ve Veletržním paláci jako současné umění.

To říkám sám za sebe s vědomím, že hodnocení umění je zcela subjektivní, ale i na základě toho doporučuji Skálovu výstavu také vám, pro něž výtvarné umění končí postimpresionismem. Věřím, že nebudete zklamáni. A můžete vzít klidně s sebou i malé děti. Viděl jsem během těch dvou hodin pobytu v galerii hodně dětí, a to i dětí nemajících zjevně s výtvarným uměním mnoho zkušeností, které byly zcela nadšené. Pobíhaly od jednoho bizarního útvaru k druhému a přely se, co to vlastně je. Většinou se neshodly, ale bylo vidět, že je jim to blízké, ale že je to zároveň provokuje. Myslím si, že když toto František Skála sleduje, musí ho to hodně těšit... Jako přestupní stanici zpět do reálného světa pak doporučuji procházku zahradami Valdštejnského paláce. Výstava končí už 3. července, a pokud nebude prodloužena, není už moc času si tento zážitek dopřát.

Autor: Jiří Turner | čtvrtek 22.6.2017 12:14 | karma článku: 9.21 | přečteno: 218x

Další články blogera

Jiří Turner

Píseň, co mě učil 17. listopad

Řeč bude o onom historickém mezníku, ale nadalo mi to, a do názvu jsem propašoval odkaz na včera zesnulého Wabiho Daňka, a to ne ve snaze vše spojovat, ale chtěl jsem místo nekrologu pouze vyjádřit to, že jsem ho měl rád.

17.11.2017 v 9:33 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 347 | Diskuse

Jiří Turner

Jaký je rozdíl mezi Krymem a Kosovem?

Prý žádný. Evropská unie to tak chybně měří dvojím metrem. Já bych řekl, že je to jako rozdíl mezi virózou a ožralstvím, při troše fantazie, s vírou a s notnou dávkou publicity to může vypadat podobně. Ale není to ani podobné.

17.11.2017 v 0:15 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 904 | Diskuse

Jiří Turner

Me too - kdo neobtěžuje, nebo není obtěžován, neexistuje.

Kdo nebyl sexuálně obtěžován, měl by se nad sebou hluboce zamyslet. Buď nechápe význam pojmu „sexuální obtěžování“, nebo je úplný asociál, či působí tak, že se k takovému činu na něm nikdo nesnížil.

15.11.2017 v 14:29 | Karma článku: 33.96 | Přečteno: 2488 | Diskuse

Jiří Turner

Nápravník islámských bubáků V.

Ghettoizace islámu, halál a harám, Hamás, hidžáb, Hizballáh, homosexualita a charita v muslimské společnosti a Chomejní nakonec.

15.11.2017 v 11:35 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 473 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 6.89 | Přečteno: 250 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Colostrum – dar přírody pro zdravý život

Setkal se s ním již každý hned když opustil matčino lůno a přisál se k jejímu prsu. Dříve než mléko sál látku obsahující imunoglobuliny, imunitní regulátory, růstové faktory, vitaminy, minerály, stopové prvky a aminokyseliny.

18.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 297 | Diskuse

Karel Sýkora

Předpoklady odborně udělané exegeze

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

18.11.2017 v 7:41 | Karma článku: 4.40 | Přečteno: 82 |

Ladislav Kolačkovský

Dětští vojáci ve službách Našeho císaře pána

V době první světové války se na všech stranách bojišť začaly objevovat zprávy o dětských vojácích. I v Rakousku-Uhersku. Skutečně za císařství bojovaly děti?

17.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 19.28 | Přečteno: 607 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Inkluze po česku aneb Společné vzdělávání u nás neexistuje

Inkluze je opět tématem, tématem rozvířeným především účetními: úředníkům na Karmelitské došlo, jaké peníze inkluze podle vyhlášky 27 stojí. A proto se chystá už druhá šetřivá novela. A to máme jen podivnou inkluzi po česku.

17.11.2017 v 19:56 | Karma článku: 24.00 | Přečteno: 762 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.