Teror má mnoho podob. S ohledem na barvu pleti jeho původců nebo na typickou barvu spojenou s příslušnou ideologií známe teror hnědý, žlutý, rudý i zelený. Dnes něco málo o teroru černém.
Jestli on ten Turner z toho vedra nezpilloniovatěl? Nezpilloniovatěl! Momentálně ho však terorizuje černý migrant, který k němu do Nuslí přivandroval po souši (byť při tom byla dvakrát překonána Vltava) až z dalekých Čakovic. Je fakt, že se u něho po několika dnech chová jako doma a vynakládá veškeré úsilí k tomu, aby mu učinil ze života peklo. Ale od začátku...
Poté, co odešel Sirius do věčných lovišť, tedy vzhledem ke své neochotě cokoli lovit spíše do psího nebe (a pokud je snad vícero psích nebí, tak jistě do toho, kde se shromažďují duše pohodářů a salámistů, které jen tak po očku sledují, jestli jim do toho nebe neleze někdo, kdo tam nemá co dělat), trvalo více jak rok, než se narodila jeho následovnice.
„Fenečka je menší,mírnější a empatičtější,“ říkala mi Lenka poté, co bylo domluveno, že si pořídíme opět hovawarta. Měla k takovému argumentu své důvody. Sir ji přijal do smečky v dost dospělém věku, což se sice nemělo vliv na to, že by se snad do jeho velkého psího srdce nevešla, ale s autoritou to už tak valné nebylo. Občas nebylo úplně patrné, kdo koho vlastně venčí. Hovawarti jsou “psi jednoho pána“ a i ten musí občas čelit určité svéhlavosti a samostatnosti, kterou patrně zdědili po pasteveckých psech, s jejichž pomocí bylo kdysi toto staroněmecké plemeno „restaurováno“.
Smířil jsem se tedy s fenečkou, přestože jsem nebyl o argumentu mírnosti zcela přesvědčen, neboť jsem už viděl řadu hovawártích dam ostrých jak břitva, které navíc vzhledem k přeci jen menším tělesným proporcím úspěšně předstírají, že jsou velkými zlatými nebo flat coated retrívry. U skoro půlmetrákových psů taková záměna asi nehrozí a nehrozí to ani u černých psů se znaky, ale u černých nebo plavých slečen ( howavarti mohou být, černí s plavými znaky, plaví a černí a to i v jednom vrhu) to možné je, a pro narušitele hlídaného prostoru, který očekává retrívra, který ho olíže, to může být omyl docela fatální.
Když jsme se tedy shodli na rase i pohlaví bylo třeba už jen dořešit, jakou z těch tří barevných verzí. Nechtěli jsme si pořizovat znakatého psa, abychom jeho exteriér nesrovnávali s mimořádným Siriovým vzhledem, takže jsme se rozhodli pro fenku celočernou, což se ukázalo jako problém, protože tato barevná varianta je nejméně častá a pokud k tomu připočtu určité své nároky na původ psa a kvalitu chovné stanice, vhodné černé feny dlouho k mání nebyly. Až v polovině května se sešlo vše, co se sejít mělo. V jednom početném vrhu se po spojení dvou krásných a úspěšných rodičů narodily skvělým chovatelům také tři černé fenky.
„Co tuhle, ta má krásně přilehlá ouška?“ ptala se Lenka, když jsme si poprvé prohlíželi ještě poloslepá štěňata. „Je taky hodně veliká a čilá,“ dodala, patrně aby mi tímto předvýběrem vykompenzovala, že když nebudeme mít psa, tak alespoň pořádnou fenu. Nechtěl jsem polemizovat, že s přiléháním slechů hovawarti problémy nemívají, protože se mi tohle miminko také moc líbilo. Když se mi přibatolilo k ruce, bylo prakticky vše jasné. Následující týdny jsme dostávali informace od chovatelů, které jen potvrzovaly správnost našeho výběru. „Ze všech nejlíp papá, ze všech nejlíp běhá, je nejživější, nejzvědavější a nejdravější,“ zněly ty zprávy. Kdyby se teprve rozhodovalo o koupi, mohl bych si myslet, že to štěně pouze chtějí udat, ale jelikož bylo už vše jasné, měly ty komentáře také určitý skrytý podtext.
Tušené se stalo zjevným, když jsem se za naší holčičkou přijel po čtrnácti dnech podívat. Mezi klidnými polehávajícími štěňaty normálního vzrůstu kmitala pětikilová černá koule. Kritérium odběru je obecně 50 dní věku a interně 5kg váhy, což bylo splněno už po pětatřiceti dnech, takž jsem si po dalších čtrnácti dnech odvážel sedmapůlkilové štěně, které bylo zcela způsobilé ke změně majitele a prostředí. Chovatelé byli upřímní: „už jsme docela rádi, že jde z domu, včera přelezla plůtek a odešla do sadu, terorizuje sourozence a ničí vše, na co přijde. Má silný kořistnický pud, takže se výborně bude hodit na pracovní výcvik,“ dodávali, aby mě trochu vyvedli z rozpaků, které mě při pohledu na psa, který mě zběsile kousal do sandálů, přepadly.
Když pak došlo na loučení s psí slečnou, Cassiope, tak byla námi v rámci „hvězdné“ tradice pojmenována, neskrývali její vychovatelé dojeti a společně se všemi náležitostmi mi dali také ručník, se kterým si štěně mělo odvézt pachy svých sourozenců a mámy, aby mu nebylo tolik smutno. Cassie však klidně nastoupila do přepravní tašky a ke všemu, co se s ní následně dělo, přistupovala jako k naprosté samozřejmosti. Ve svém novém domově projevovala určitou opatrnost a zdrženlivost pouze první večer a noc, pak již usoudila, že náš byt je pouze nové psí hřiště a podle toho se také zařídila.
Od začátku mi Cassiope připomíná v mnohém Síria, je sice divočejší a dravější, ale předvádí manýry, které mne v rozporu s přesvědčením přivádí na myšlenku, že na té reinkarnaci něco bude, těžko se mi chápe, jak si na vycházku vykračuje volným krokem za námi a z vycházky se žene na napnuté stopovačce neomylně k našemu domu, a to cestou, kterou nikdy před tím nešla. Lehá si také na táž místa jako Sir a vůbec kopíruje řadu jeho oblíbených činností, neřesti nevyjímaje. Když právě nepapá a nespinká, řádí jak" Černá ruka", respektive černá noha. Pamatuji se, jak mi chovatelka říkala, že toto štěňátko vykazuje vlohy pro služební výcvik, nemohu než souhlasit a dodal bych, že pro služební výcvik pro nějakou teroristickou organizaci. Kouše absolutně do všeho, co jí přijde před čumák a k čemu se ten černý čumák přiblíží sám. Prahy, futra, radiátory, gauč, ocas naší pudličky, nábytek, boty, veškeré oblečení a veškeré části našich těl. Daří se jí přitom chovat tak roztomile, že by se jednomu ani nechtělo jí v tom bránit, což pochopitelně není možné, takže dostává výchovné lekce dříve, než jsem předpokládal.
Na druhou stranu je velmi chápavá a čistotná. Venčí se již pouze venku, a pokud doma, tak již sama chodí na určené místo kde má "plenu". Rychle si zvykla na obojek a vodítko. K cizím psům se chová rezervovaně a k některým cizím lidem také. Na běžce a podezřelé předměty štěká již docela kultivovaným altem. Projevuje nám svoji přízeň i jinak, než jen kousáním, bývá chvílemi i mazlivá, ale to jen jakýsi přechodný stav než upadne do kousacího amoku. Suma sumárum se stará o to, aby náš život nezabředl do fádnosti a nudy, což sice nebylo to, čím bychom přímo trpěli, ale je to pro nás takové vytržení ze stereotypu, jako bychom se ocitli v jiném světě. Co platí o nás, platí dvojnásob o naší osmileté toy pudličce Fogy, která je sotva poloviční, než ten hovawartí otesánek, ale je samozřejmě mnohem hbitější, takže zatím teroristovi bez problémů uniká. Jinak ale neví, kde ji ta černá a kudrnatá hlava stojí. Neštěstí má soukromí v prvním patře bytu, na gauči a křeslech, které jsou zatím Casie nedostupné, ale to za chvíli pomine. Dívá se nás občas trochu vyčítavě, co že jsme to přivezli do jejího království za raketu, ale i ona se nechá občas vyprovokovat ke hře.
Dnes je Cassiope 58 dní a má na svědomí tolik hříchů jako protřelý terorista. Co bude následovat, je ve hvězdách, tam někde mezi jasnou hvězdou zvanou Sírius a souhvězdím Kasiopeji.
˙˙˙
Takhle vypadám...
...a takhle nějak vypadat budu
