Brazilského fotbalistu koupilo pařížské St. Germain, které vlastní společnost Qatar Sports Investments za absurdní částku 222 milionů eur. Jestli to nebude mít něco společného s podporou terorismu a následnými sankcemi?
Obvykle se mnou podobné zprávy ani nehnou, což je asi chyba, protože takové informace by měly být automaticky glosovány tak, že žijeme v dosti šíleném světě. Ale už jsme si asi zvykli na to, jak se ceny špičkových fotbalistů a některých dalších sportovců podobají hrubému domácímu produktu menších středoafrických států a jejich gáže by v případě Neymara uživila několik desítek tisíc jeho rodáků žijících hluboko pod hranicí chudoby.
Další pikantností této událostí je, že Paris Saint-Germain FC vlastní katarští „muslimáni“, což je opět cosi, co nikoho nevzrušuje, protože třeba majitelem Manchesteru City je šejk Mansúr bin Zayed, majitelem Portsmouthu se stane Sulaiman Al Fahim a významnými akcionáři či sponzory řady evropských velkoklubů jsou arabští multimilionáři. Kvůli jednomu z nich nedávno Real Madrid zrušil kříž ve svém znaku. Kromě několika výjimek pak zbytek významných klubů přímo či nepřímo vlastní Číňané, Rusové a Indové.
Žijeme přece v multikulturním a „zglobalizovaném“ světe, tak proč to řešit? No, kdyby třeba někteří fanoušci a příznivci těchto klubů neřešili, v čem se muslimky koupou, co nosí na hlavách a podobné nesmysly, tak by to opravdu ani nestálo za řeč. Takto ovšem žijeme jako pokrytci. Můžeme buď rozlišovat, nebo nerozlišovat. Zgustnout si na ženě koupající se v burkinách umí každý, kolik fanoušků ale zavrhlo svůj milovaný klub se změnou vlastníka, která, jako v případě Realu, není jen formální. Prachy nám, jak je vidět, nesmrdí.
Ale vraťme se k St. Germain a k Neymarovi. Byť to může vypadat jako žert, on ten historický nákup skutečně může mít více politické, než sportovní pozadí. Neymar je nepochybně skvělý fotbalista, ale minimálně stejně dobrých po pažitu pár běhá, a řekl bych, že za dvojicí Ronaldo- Messim přeci ještě trochu zaostává, ale to je jistě věc názoru. Nicméně ekonomicky je to úplný nesmysl, takže nutně zbývá pouze prestiž a ony politické důvody. Konečně poté, co mě něco takového napadlo, jsem se podobné úvahy dočetl od lidí, kteří tomu na rozdíl ode mne rozumí.
Katar se stal obětním beránkem americko- arabského tažení proti terorismu, které představil Donald Trump na své cestě po Blízkém východě. Nechci tvrdit, že je Katar v tomto směru nevinný, ale teroristické organizace skrytě i veřejně podporovala a podporuje většina zemí v regionu, přičemž Saúdská Arábie a Turecko, spojenci naši věrní, jsou v tomto směru daleko problematičtější země, než Katar. Ten je multietnickou a multikulturní zemí prakticky bez politického systému, ale se značnou dávkou svobody projevu, což dokumentuje televizní stanice Al-Džazíra, která je v tomto ohledu daleko před jinými arabskými televizemi. Pravou příčinou se tak jeví spíše bohatství a nezávislost této malé země, stejně jako její čilé styky s civilizovaným světem, což dokumentuje třeba právě vlastnictví francouzského velkoklubu a angažmá mnohých věhlasných sportovců.
Z tohoto pohledu pak vypadá nejdražší nákup fotbalisty v dějinách jako gesto, že si Katar může koupit cokoli. Asi může.
