Nápravník islámských bubáků V.

Ghettoizace islámu, halál a harám, Hamás, hidžáb, Hizballáh, homosexualita a charita v muslimské společnosti a Chomejní nakonec. 

G

Gülenovo hnutí

Oficiálně se hnutí Fethulláha Gülena nazývá Hizmet (Služba). Jeho zakladatel je významný turecký učenec, spisovatel a aktivista, jehož názory ovlivnily súfijské vidění světa (heslo súfismus). Ústředním Gülenovým poselstvím je služba lidstvu, harmonie mezi vědou a náboženstvím, dialog, nenásilné řešení problémů. Gülen tak prosazuje myšlenky demokracie v souladu s islámem. Již dávno jeho učení překročilo hranice Turecka a získává si řadu podporovatelů v Evropě i v USA, kde aktuálně žije. Paradoxně je tento humanisticky založený myslitel v nelibosti nejen u konzervativních muslimů (tím spíše muslimů radikálních), ale i stejně založených nemuslimů (tím spíše nemuslimů radikálních)

Ghettoizace islámu

Tento obrazný příměr se dá použít jako určitý opak integrace muslimů do západní společnosti. Existuje jistě mnoho názorů, jakým způsobem, a jestli vůbec, by se měli muslimové začlenit do většinové společnosti evropských zemí, ale aktuální stav ukazuje, že dobrá integrace a asimilace mírní řadu problémů a naopak ghettoizace vyvolává logicky opak v podobě radikalismu vedoucího až k extrémismu. Současný stav oživené religiozity muslimské mládeže a její příklon k striktním výkladům islámu se často pojí se sociálním vyloučením, nedostatkem vzdělání, nezaměstnaností, ztrátou perspektivy, což je typický obrázek muslimských ghett (a ghett jako takových). Často zní hlasy, že muslimové dostali dostatek šancí se začlenit, promarnili je, a vlastní vinou jsou tam, kde jsou. Bez ohledu na to jestli je zcela jenom jejich vina, stojíme tváří v tvář problému, který je také náš a pouhé konstatování, že za to mohou jen „oni“, nic nevyřeší.

H

Hadd

Hadd (pl. hudúd) je označení pro mezní trest islámského práva, který je vysloveně uveden v Koránu a má tak charakter práva božího ( hadd alláh). V jistém smyslu se dají tyto zákazy shrnout do jakéhosi „koránského desatera“, které není totožné se starozákonním desaterem (jen asi ze dvou třetin) a jsou zde k příslušným prohřeškům přiřazeny tvrdé tresty. V současné době je hadd součástí legislativy jen několika zemí (Saúdská Arábie, Súdán).

Hákimíja

Tento termín se vykládá jako svrchovanost boží. Je to duchovní koncept spjatý s islámským fundamentalismem, jmenovitě s pákistánským učencem Abú´l- Alá Mawdúdídem, jenž rozpracoval státoprávní důsledky hákimíji. Princip boží svrchovanosti je prakticky opakem demokracie, tedy suverenity lidu.

Halál

Toto slovo je asi jedním z nejčastěji nepřesně vykládaných slov.  Často se totiž pod ním prezentuje rituální porážka hospodářských zvířat, ta se ale nazývá dhabíha. Halál je výraz pro vše, co je povoleno, tedy nejen potraviny, ale také činy a aktivity. Opakem je harám, což je označení pro vše zakázané a hříšné. Nechci rozebírat, tím méně obhajovat tradiční muslimskou porážku zvířat, ale obecně se dá konstatovat, že celá tato procedura se dá činit eticky a neeticky. Kdo byl někdy na nějakých jatkách, asi ví, o čem mluvím.  

Hamás

Hamás je palestinská politická strana (znamená to „nadšení“), která vzešla z egyptského Muslimského bratrstva v roce 1987. Hamás zastává pozice islamismu a její struktura má dvě části: vojenskou, která provozuje teroristické útoky proti Izraeli, a politickou, která činí totéž v rovině ideologické. Hamás oprávněně figuruje na seznamu teroristických organizací.

Harun Yahya

Vedle Fethulláha Gülena je to jedna z nejznámějších současných tureckých osobností. Yahya, vlastním jménem Adnan Oktar je také majitelem mediálního impéria a tím jedním z nejvlivnějších propagátorů islámu na Západě. Přestože ho nelze zcela označit za podporovatele terorismu, je téměř pravým opakem Gülena. Reprezentuje postoje nesnášenlivosti a arogance islámu, ostentativně pohrdá Západem a prezentuje negativní vztah k židům.

Harám

Jak už bylo řečeno, toto slovo znamená „ zakázané“ a je opakem slova halál. Kromě všeobecně známých zákazů konzumace vepřového, krve a alkoholu označuje i zakázané praktiky, ať už v rovině etické, obchodní či sexuální nebo též v oblékání. Ze stejného základu vzniklo slovo harém, označující soukromou část domu vyhrazenou pánovi domu a ženským členkám domácnosti.

Hidžáb

Toto arabské slovo v Evropě zdomácnělo a i v Čechách je asi mediálně frekventovanější, než by si zasloužilo. Jedná se o nejběžnější a také nejliberálnější formu zahalení muslimek, tedy o šátek zakrývající vlasy. Ani u muslimů nepanuje jednota ohledně používání hidžábu. Pro fundamentalisty je nedostatečný, pro liberály naopak nepovinnou zvyklostí, která nemá ani přímou souvislost s islámem, a už vůbec ne s Koránem, protože tam o něm není ani slovo. Zakrývání vlasů má původ předislámský a praktikují ho aktuálně i jiné komunity. Jedním z důvodů je také pro Evropany ne zcela pochopitelný aspekt: vlasy totiž mají pro obyvatele mnohých muslimských zemí určitý sexuální podtext. Nezahalené vlasy tak vzbuzují u méně liberálních muslimů (mužů stejně jako žen) pocit určité necudnosti, stejně jako u nás třeba oblečení nedostatečně zakrývající ženská ňadra.  Hidžáb je tedy projevem určitého tradičního konzervatismu, ale jistě nemá žádnou přímou souvislost s fundamentalismem ani radikalismem.

Hizballáh

V počátcích islámu se tento výraz používal jako synonymum termínu „umma“ (obec věřících), dnes je to označení pro několik militantních uskupení (překládá se to jako „strana Alláha“), ze kterých je nejznámější šíitské politické hnutí v Libanonu, známé teroristickými aktivitami proti Izraeli. Pro to je také i Hizballál na seznamu teroristických organizací.

Homosexualita

Homosexualitu islámské právo zakazuje, byť je praxe v jednotlivých zemích rozdílná. Zatímco v Saúdské Arábii, Íránu či v Súdánu čelí gayové trestu smrti, v Turecku, v Tunisku nebo v Egyptě je de facto tolerovaná, byť společensky odsuzovaná. Ženská homosexualita bývá posuzována shovívavěji a téměř se o ní nemluví. Je zajímavé, že ve středověku byla v arabském prostředí homosexualita nejen tolerována, nýbrž mnoha osobnostmi nepokrytě preferována a oslavována, například básníkem Abú Nuwásem. V současné době jsou sice určité snahy o liberalizaci sexuální etiky, jedná se ovšem spíše jen o okrajové akademické počiny.

Chalífát

Tato forma státoprávního uspořádání se odvozuje z titulu chalífa (počeštěno kalif)používaného pro vůdce muslimské obce (umma), a to ve smyslu světském i duchovním. Na počátku dějin islámu se toto označení týkalo čtyř panovníků souhrnně označovaných jako al-chulafa al-rášidún, jejichž období je vnímáno jako „zlatý věk islámu“. Byla to vláda Umajjovců, nazývaná také „Arabská říše“, kterou vystřídaly dynastie se světským způsobem vlády (mulk). To byli mezi roky 750 – 1258 Abbásovci, jejichž vládu ukončil vpád Mongolů, poté byl chalífát obnoven v mamlúckém Egyptě a po roce 1517 si tento titul nárokovali osmanští sultáni. Ke zrušení chalífátu došlo až v roce 1924 v souvislosti se vznikem sekulární turecké republiky.

Charita

Přestože aktuálně islám vnímáme spíše jako militantní ideologii, je charita stěžejním imperativem islámu. Charitu řeší nejen islámské právo, a to v mnoha rovinách, ale je to zcela samozřejmý projev muslimů. Charita je podstatou náboženské daně (zakát), která je jedním z pilířů islámu, dobrovolné almužny (sadaqa) a projevuje se též v podobě muslimských nadací (waqf). I v této věci je však nutné zásadním způsobem rozlišovat. Projevy dobročinnosti jsou skutečně hluboce zakořeněny v muslimské společnosti, nicméně zakátu bylo mnohdy zneužito a současné muslimské nadace často díky impozantním finančním možnostem ropných monarchií financují šíření salafistické ideologie a s ní i nesnášenlivosti a extrémismu.

Chomejní

Jsou-li bubáci v této rubrice myšleni obrazně, je ( respektive byl) Rúholláh Mostafáví Chomejní, vůdce íránské islámské revoluce a nejvyšší představitel Íránu v letech 1979 – 1989 bubákem zcela reálným a íránská islámská revoluce názorným příkladem škodlivosti a anachroničnosti fundamentalistických forem islámu. Sekularizační reformy šáha Rézi Páhlavího mohly vyvést Írán z izolace a náboženského tmářství, ale islámská revoluce v čele s Chomejním právě do této pozice Írán vrátila, a stala se smutnou inspirací jiným režimům. Touto událostí de facto započaly tendence v islámském světě, jejichž důsledky vnímáme doposud.

Zdroje:

Kropáček, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993. (3. vyd. 2003)

Kropáček, L. Islám a Západ: Historická paměť a současná krize. Praha, 2002.

Korán. Praha, 1972. (další vydání 1991 a 2000)

Hourani, A. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Praha, 2010.

Ostřanský, B. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. Praha, 2009.

Ostřanský, B. Atlas muslimských strašáků: Aneb vybrané kapitoly z mediálního islámu. Praha, 2014.

Tauer, F. Svět islámu. Praha, 1984

Pavlicová, H. Horyna, B. a kol. Slovník judaismu, křesťanství a islámu

Kepel, G. Du jihad a la fitna