Papežštější než papež, halíkovatější než Halík a antidukovatější než sám antikrist

Tací jsou ti pražští kavárníci, co žalují papeži Františkovi ve Vatikánu, jakých že to bezbožností se Jeho Eminence arcibiskup pražský a primas český dopouští. Snad si ani neuvědomují, že žalují na samu podstatu katolické církve.

Aby v tom měli teologicky neinformovaní čtenáři jasno, papež František sice je hlavou katolické církve, ale v podstatě se v duchu jejího tisíciletého působení nechová. Nechovají se tak ani mnozí jiní pravdoláskaři, dobroserové, multiteologové jako je zmíněný páter Halík. Naopak ten pravý a nedeformovaný katolicismus reprezentuje právě Dominik Duka.

Ptáte se, co si představuji pod pojmem katolicismus? Řekl bych, že je to typický projev propojení církve a státu, moci světské a duchovní (definicí je ale mnoho jiných). Ne v jednotě, ale ve spojenectví dle principu ruka ruku myje. Přitom by jeden řekl, že Dominik Duka nebude ten, kdo půjde na ruku světským představitelům státu, alespoň v mládí prokázal morální kvality, byť si mohl zvolit snadný život komunistickému režimu přitakávajícího flaňdáka. Nezvolil si tak. Byl vězněn a perzekuován.

Co se stalo s Dominikem Dukou? Měl blízko k Václavu Havlovi, k Václavu Klausovi a má blízko i k Milošovi Zemanovi. Určité indicie naznačují, že se neštítí ani Tomia Okamury, což by dle mého soudu měl. Nebo se pletu? Možná se pletu v tom, že se jako ateista, ale jinak „religiózní člověk“ snažím vnímat křesťanství i samu katolickou církev jako od středověkého tmářství a všech s tím spojených negativ oproštěnou instituci. Jako církev, která našla po dvou tisících letech svoje kořeny a podstatu ve službě, v pokoře, v lásce a porozumění. Jako církev, která se jednou provždy zřekla mocenských ambicí, a pokud ne tak jenom proto, aby se svým vlivem pokoušela léčit rány nemocného světa, a ne živit své prebendy a mocenské touhy.

Vypadá to, že papež František se snaží tento trend nastolit. Duchovní jako Dominik Duka jsou reprezentanti minulosti katolické církve se všemi neřádstvy, které si katolický klér se sebou nese. Je to škoda.  Nelze se v tomto kontextu nezmínit o církevních restitucích. Nemíním je zpochybňovat, jenom si myslím, že je církev neměla požadovat, tak jak to činila. K tomu kšeftu prostě dojít nemělo. Církev měla nastoupit cestu k „chudobě“, tedy ne k bídě, ale k vlastnění pouze toho, co je potřeba k oné službě lidem. Realita je zcela jiná, z katolické církve se opět stává elitářská organizace, a z jejích představitelů, když ne politici, tak lidé politiku provádějící. Kardinál Duka je jedním z nich, a že se to nelíbí některým katolíkům, mi nepřijde moc divné, když se to nelíbí ani mně, který v tom konečně není přímo zainteresován.

Udavačský dopis skupiny katolíků, jak to „trefně“ označil prezident Klaus, asi nebude mít žádný zásadní vliv na rozhodnutí papeže ohledně prodloužení pontifikátu Dominika Duky, ale je zajímavé, jak to přimělo mnohé vyložit karty. Ty klausovské jsou hodně cinknuté, ale to asi nikoho nepřekvapí.