Libor Čermák a jemu podobní: ven z blogu!

Mohl bych se nad nedávným článkem pana Čermáka jen pousmát, nebo taková díla prostě ignorovat. Jelikož však nelze pod jeho blog napsat komentář, mohlo by to budit zdání, že byl jen vyjádřen názor a vše je v pořádku. Opravdu je?

Předesílám, že pochopitelně nemohu a ani nechci nikoho odněkud vyhánět. To mohou udělat jen ti, kteří jsou k tomu povoláni a patrně jen na základě toho, že někdo trvale porušuje určitá pravidla, a to se v případě pana Libora Čermáka asi neděje.

Články tohoto autora obyčejně nečtu, zemanovské agitky a dětsky naivní vyprávění o zázracích a mimozemšťanech mi přijdou jako ztráta času, a tak si něčeho takového dopřávám jen po kapkách a spíše pro pobavení. Asi je to chyba, protože bych takové články měl číst i pro poučení. Čermákův blog „Němcová, Kalousek, Feri a jím podobní: Ven z politiky!“ jsem si však přečetl, neboť mě zaujal tím, že se ocitl mezi nejčtenějšími příspěvky a také, jak pozitivní, karmou vyjádřený ohlas sklidil.

Že si článek s kontroverzním názvem přečte hodně lidí, je normální, konečně se většina autorů, mě nevyjímaje, názvem a perexem snaží čtenáře přilákat, ale že něco takového přiměje někoho udělit karmu, je pro mě zarážející a o něčem to svědčí. A to je ten důvod, proč na to tímto způsobem reaguji. Tedy, aby to bylo úplně srozumitelné, nereaguji na název Čermákova blogu, ale na jeho obsah, stejně jako předpokládám, že čtenáři tohoto blogu učiní totéž. 

Zemanův inaugurační projev byl otřesný, to je realita zcela nezávislá na tom, jaké kdo má politické názory i to, v jaké oblibě má kdo prezidenta. Zemanův inaugurační projev byl prezidentovým osobním útokem na média, která mu nejdou na ruku a blábolení o záležitostech zcela nepatřičných pro hlavu státu a onu příležitost. To konečně zkonstatovalo i řada Zemanových sympatizantů, tím spíše těch, kteří prezidenta vnímají vcelku neutrálně. Velebit jeho projev může být výrazem neschopnosti rozlišovat, co je a co není správné a neznalostí toho, jak se má chovat prezident. Může to však také být projev fanatika, který ani nic takového rozlišovat a zkoumat nechce.

Nechci hodnotit, kým je pan Čermák, a je mi to docela jedno, mnohem víc mě zajímají ti anonymní lidé, kteří ho za to pochválili. Myslím si, že osobní i politické sympatie mají mít nějaké meze. Nedokážu si představit, že bych adoroval politiky stran, se kterými sympatizuji, kdyby se chovali jen z půlky tak nevhodně jako pan prezident. Tímto oslím můstkem se tak mohu přesunout k těm, kteří při projevu odešli, a které pan Čermák posílá pryč z politiky. Osobně nejsem příznivec takových gest, ale odejít odkudkoli na znamení nesouhlasu, není žádným zločinem, ale maximálně jen jakýmsi proviněním na etiketě, která mimochodem toho dne dostávala na Pražském hradě notně na frak i ze strany „pořádajícího týmu“ a zmíněné hvězdy, kvůli které se to celé konalo. 

Veřejné projevení nesouhlasu je zcela demokratický prostředek a pan Čermák by měl být rád, že žije ve společnosti, kde dosud tato demokratická vymoženost funguje. A mohl by si také uvědomit, což je však už jen moje asi nereálné přání, že politici jako jeho oblíbený prezident se poměrně intenzivně snaží tento stav změnit. Panu Čermákovi by to v tomto případě asi nevadilo, ale všeho do času, co kdyby mu za chvíli někdo zakázal psát o ufounech? Co potom? Psal by o porušení svobody slova? Měl by být, myslím, rád, že ho na můj nebo číkoli jiný popud nikdo z blogu nevyhodí, i kdyby psal sebevětší nesmysly a zcela absurdně a nekriticky hodnotil své politické oblíbence, stejně jako své odpůrce „v mezích zákona“ urážel.