Možná konečně někomu dochází, jak naivně nezodpovědné je rozhodnutí spolupracovat s KSČM. Není to žádná moderní demokratická strana, ale pořád ta gottwaldovská a stalinistická partaj. A podle toho se také chová.
Někdo si možná myslel, že při mizerném volebním výsledku KSČM bude stačit, že se komunistům nabídne pár funkcí ve Sněmovně, pár postů na ministerstvech a dozorčích radách a oni budou jako hodní chlapci (a dívky; málem bych zapomněl na Martičku Semelovou ze starostalinského křídla a Kačenku Konečnou z novostalinského křídla) konstruktivně spolupracovat, protože přeci všichni máme jeden společný cíl, a to je prosperita naší země a šťastný život našich občanů, jenom se názorově lišíme tím, jak toho dosáhnout.
Blbost! Komunista zůstane komunistou! Sám jsem byl, a jsem, schopen relativizovat ledacos ohledně původních komunistických ideologií, stejně jako to, že řadoví sympatizanti komunistů mohou být v osobním životě slušní lidé, ale pro komunistické funkcionáře to jistě neplatí. Netuším, jestli komunističtí předáci své ideologii opravdu věří, nebo si prostě vybrali komunistickou stranu, protože měla solidní voličskou základnu a „volná místa“, ale jelikož se KSČM nedistancovala od předlistopadové KSČ, tedy od zločinných režimů, tak každý jeden politicky aktivní komunista osobně tuto skutečnost musel přijmout a s ní musí žít.
Dnes chtějí komunisté omezení našeho angažmá v misích, co to bude zítra? Vystoupení z NATO? Spojenecké smlouvy s putinovským Ruskem? Návrat hvězdičky nad hlavu lva ve státním znaku? Možná to bude něco méně okázalého, něco, co nevzbudí ani velkou pozornost. Pak přijdou další a další „drobnosti“… A na konci funkčního období vlády a Sněmovny tak nějak bezbolestně zjistíme, že jsme se opět vydali cestou budování socialismu, osvojujeme si myšlenky proletářského internacionalismu a směřujeme k vládě jedné strany. A je asi docela jedno, jak se ta strana bude jmenovat, jestli to bude KSČ, KSČM nebo jiná strana, která hopsá, jak komunisté pískají.
