Například Milošovi, Andrejovi, Liborovi i jiným. A nebýt pozoruhodných myšlenkových toků některých kolegů blogerů, byl bych ochuzen o řadu inspirativních myšlenek a tím pádem byste, milí čtenáři, byli ochuzeni i vy.
Ledaskomu by bylo asi úplně nejhůř, protože když někomu stoupne krevní tlak při prohlášení sympatizanta organizace Člověk v tísni, tak při by při vítězství některé z normálních politických stran a porážce populistů a extrémistů musel nutně zkolabovat a svět by přišel o vzorného skautského vedoucího. Takže buďme rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo.
A už konec legrace! Kdyby volili pouze lidé do cca 40 let, dopadly by volby opravdu zcela jinak. Je to sice spekulativní, ale nevidím jediný rozumný důvod se domnívat, že kdyby se prezidentem stal kterýkoli jiný kandidát (včetně pana Hanniga), tak by se nestalo vůbec nic. Kdyby volby nevyhrálo ANO, ale třeba ODS, která by vytvořila koalici pravicových stran a premiérem se nestal bývalý estébák a současný podvodník, ale někdo možná málo charismatický, ale zato člověk s čistým štítem, nestalo by se opět vůbec nic, rozhodně ne půl roku po volbách. Vůbec bych si nedovolil tvrdit, že by bylo líp, ale hůře či lépe může být vinou vlády až tak v druhé části volebního období, a to jen za předpokladu, že ti lidé zešílí, a začnou bořit vše, co do té doby jiní budovali, což není pravděpodobné v případě vlády současné, ani té teoretické pravicové. Navíc střídání pravicových a levicových stran a koalic je pozitivní ověřený proces. Podotýkám, že koalic politických stran, ne populistických firem. To sice dlouhodobě ověřeno není, ale je dost dobrých důvodů se toho obávat.
Co se týká organizace Člověk v tísni, žádám autora článku, na který reaguji, aby vzal rozum do hrsti a alespoň si zjistil, o jaké organizaci píše jako o nějakých „vítačích“ a ještě má tu drzost srovnávat organizaci, která pomáhá po celém světě při těch nejhorších katastrofách a válkách, bojuje s bídou, nevzdělaností a nedostatkem zdravotní péče v podmínkách, které si většina z nás neumí ani představit, s těmi, kteří si hrají v Prokopském údolí na schovávanou. Tím se nechci jakkoli dotknout skutečných skautů, jim patří obdiv a dík za to, co dělali a snad někteří i dělají, ale jsou to zcela nepoměřitelné „veličiny“.
Chápu, že když volby vyhraje ten, koho jsme volili, jsme rádi, a naopak když naši kandidáti prohrají jsme zklamaní. Nespatřuji však v této zkutečnosti důvod psát nehoráznosti a vyslovené hlouposti. Kdyby volby dopadly jinak, bylo by již teď určitě něco jinak. Neměli bychom prezidenta kolaborujícího s nepřátelskou mocností, který si prezidentský úřad privatizoval za účelem svých vlastních zájmů a obsesí, premiéra, který má příšernou reputací a vládu, která je půl roku po volbách „bez mandátu“, a přesto z vůle prezidenta vládne jako by ho měla. Tak toto by asi bylo jinak, kdyby volili jen mladí lidé.
