Americko – korejský národní cirkus zavítal do Singapuru

Jeden z klaunů má komický oblek, komický sestřih, komickou masku a je téměř němý, druhý, normálně oblečený má komické názory, komické společenské chování, mluví, i když nemá, a stále něco podepisuje fixou.

Někdo mi asi bude mít za zlé, že tu „zásadní událost pro svět“ zlehčuji, nebo snad dokonce zesměšňuji. Nemohu si však pomoci, ten cirkus, který se dnes v noci odehrál v Singapuru, si o nic jiného neříká. V době kdy píšu tento článek, ještě není znám obsah oněch podepsaných dokumentů, ale vsadím boty, že se zde s velkou pompou podepsala „smlouva o smlouvě budoucí“, která nikoho k ničemu nezavazuje, a kterou mohou kdykoli v budoucnu nahradit invektivy a vzájemné vyhrožování.

Co se děje v Severní Koreji nikdo přesně neví. Tamní absurdní režim možná mele z posledního, možná tam hrozí hladomor a velmi pravděpodobně velký čínský bratr ztrácí o malého zlobivého bratříčka zájem. Kim se možná potřebuje prezentovat jako mírotvorce, aby přežil, a Trump se chce prezentovat jako ten, co vždy udělá to, co nikdo jiný předním, přičemž je v zásadě úplně jedno, jestli to má smysl a nějaké pozitivum. Podstatné je to, že je to nějaký ten cirkusový prvek, který ještě nikoho nenapadl nebo ho nerealizoval.

Podle toho, co se dělo v Singapuru, se dá předpokládat, že příští schůzka, bude-li jaká, nebude v Bílém domě, ale na Jižním pólu a ta další na oběžné dráze, přičemž v obou případech budou bezpečnost zajišťovat Gurkhové se svými zahnutými „kukri“ (to je takový nůž, nikoli něco jako divadelní kukr).  To proto, že při stále zhoršující se bezpečnostní situaci se bezpečnost „státníků“ nepodaří zabezpečit ani letadlovými loděmi ani stíhačkami. Nechci přímo tvrdit, že by světu nejvíce prospělo, kdyby se někomu podařil atentát na oba dva představitele zároveň, ale toto divadlo je naprosto nedůstojné kohokoli. Pokud si to nemyslíte, vzpomeňte na schůzky představitelů mocností v době, kdy byl prakticky celý svět ve válce, a to byla jednání „o něčem“.

Pokud někdo tvrdí, že se tato civilizace řítí do zkázy, těžko by se hledal lepší argument, než bylo to, co dnes proběhlo v Singapuru. Nechci zlehčovat skutečnost, že nějaká „jaderná mocnost“ mohla přestat být jadernou, což tato schůzka patrně nevyřešila, ale šílený severokorejský režim je šíleným v prvé řadě tím, co činí se svými vlastními obyvateli. Mementem by mělo být to, v jakém stavu je 70. let po rozdělení jedné Koreje její jižní a severní část. Jak negativní roli v tom sehráli mocnosti, a jak je pořád svět ve stavu, kdy ho místo spojování někdo rozděluje. Severní Korea je ukázkou absurdního působení komunistické ideologie a představitelé takových režimů by měl být separování na uzavřených odděleních blázinců, a ne se poplácávat na opulentních estrádách s jinými šílenci, kteří by měli sídlit hned ve vedlejších vypolstrovaných celách.