Čtvrtek 2. dubna 2020, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. dubna 2020 Erika

Což takhle obnovit základní vojenskou službu

3. 01. 2019 13:18:38
Naši slovenští bratři o tom prý zcela seriozně uvažují. Osobně si myslím, že by tato absurdní myšlenka nalezla podporu i mezi našimi občany, a tudíž by si ji vzali za svou i mnozí politikové. Půjdeme si tedy hrát na vojáky?

"Vojna z chlapce muže činí". To se říkávalo v době, kdy jsem absolvoval ve "zlatých osmdesátkách" vojenskou službu já. Nevím, kolik branců, vojclů a pozdějších záložáků se s tímto rčením bylo ochotno ztotožnit, odhadl bych, že asi tak promile. Vojna je pochopitelně nevyčerpatelným zdrojem vzpomínek a vyprávění (které, jak říká jedna z mých dcer, jsou rok od roku lepší), ale pokud se reálně zamyslím nad tím, jaký měla základní vojenská služba (dále jen ZVS) pro mě a pro drtivou většinu mladých mužů přínos (tedy pozitivní přínos), nenapadá mě vůbec nic. Pokud to ještě někdo neuměl z civilu, na vojně se naučil podvádět, předstírat (práci, stejně jako odhodlanost k boji a lásku ke straně), lhát a nezřízeně chlastat.

Tímto historickým exkurzem jsem se dostal do oblasti argumentů, které na podporu ZVS uvádí, že vojna mladé muže fyzicky a morálně zocelí, že se z maminčiných mazánků stanou samostatní, sebevědomí a fyzicky disponovaní jedinci. Přestože by dnešní ZVS mohla vypadat jinak, než ta před čtyřiceti lety, tak nevěřím tomu, že by se za půlrok či rok s někým něco takového proti jeho vůli mohlo stát. Kdo si zakládá na své fyzické zdatnosti má nepřeberné možnosti se realizovat ve sportu a podobných aktivitách, komu na tom nezáleží, ten to dělat nebude nikdy a nikde. Se samostatností, schopností zvládat určitý diskomfort a respektováním autorit je to podobné. Jinými slovy jsem přesvědčen, že k tomu, aby chlapec dospěl v muže, není třeba vojny, ale jeho výchovy v rodině a dejme tomu i podpory státu, co se týče sportu, volnočasových aktivit a vzdělání. Kdyby stát prostředky (nemalé prostředky), které by musel vynaložit na zřízení ZVS, vložil do oné podpory sportu (ne pouze vrcholového sportu ale hlavně sportování dětí a mládeže), byl by to počin, který by mohl mít reálné pozitivní výsledky.

Druhá oblast argumentů vychází z toho, že náš stát potřebuje k zajištění své obranyschopnosti (doufám, že jen obranyschopnosti) kromě profesionální armády i armádu záložáků a aktuálně činných vojáků ZVS. V této souvislosti se nabízí otázka: k čemu? Nedokážu si nějak představit, jak by naší bojeschopnosti přispěli absolventi základního výcviku s pěchotní zbraní. Proti komu by dle nějaké vojenské doktríny měli tito lidé bojovat? Proti obdobným nešťastníkům ze Slovenska, Maďarska či z Rakouska? Proti desetimilionové po zuby vyzbrojené ruské armádě s mezikontinentálními jadernými raketami a strategickým letectvem? Proti elitním profesionálním výsadkářům (nevím jakého státu) nebo snad proti hordám islámských hrdlořezů? Ať se to podívám z jakéhokoli pohledu, vypadá každá taková válečná doktrína jako absurdní žert.

Je vcelku pochopitelná ZVS ( i pro ženy) v Izraeli, který je už od svého vzniku v permanentní válce, a to ve válce konvenční. I tam však aktuálně vojenské operace provádí profesionální vojáci a "branná výchova" obyvatelstva je spíše založena na disciplíně nutné k přežití. Naopak ozbrojování civilního obyvatelstva ve "třetím světě" je vždy a všude destabilizujícím a velmi nebezpečným faktorem. Ukazuje se, a to bez ohledu na režim, že zbraně patří do rukou jen vycvičeným profesionálním vojákům, nad kterými má stát plnou kontrolu. U nás má třeba logické opodstatnění budování elitních jednotek "rychlého nasazení", které jak název napovídá mohou být rychle nasazeny jak v boji, tak i třeba při řešení mimořádných "civilních" událostí, živelných pohrom a podobně. Není bez zajímavosti, že při minulých povodních naše armáda fatálně selhala, a to jednak díky liknavosti politiků a jednak bídným stavem techniky. S určitými výhradami je nutné respektovat i povinnosti vyplývající z našeho členství v NATO.

Ani v nejmenším jsem nechtěl zpochybnit, že je obrana vlasti ctností, a to ctností vysoce ceněnou. Musíme si však uvědomit, že doba se od časů, kdy mohli čeští muži (i ženy) reálně bránit svou vlast, výrazně změnila, že představa obrany vlasti s puškou v zákopu nebo v pohraniční pevnůstce vzala zasvé. Dodal bych: díkybohu. Možná v této souvislosti žijeme i ve stavu nějaké historické frustrace z toho, že jsme od středověku prakticky nikdy svoji vlast nebránili. Bojovali jsme v mocenských válkách našich i cizích panovníků a v armádách státních útvarů, do kterých jsme byli začleněni. Bylo nám znemožněno bránit svou vlast před hitlerovským Německem v roce 1938 i před bolševickým Ruskem v roce 1968. V prvním případě díky zradě spojenců a slabosti politiků, druhém případě díky fatální přesile, neochotě demokratického světa se za nás postavit a také díky naší následné vlastní zbabělosti.

Tento historický komplex je však asi zbytečné kompenzovat jakousi bojovou přípravou v rámci ZVS. Vlastenectví je možné projevovat i jinými způsoby. V současné době jsme v hybridní kybernetické válce s mocnostmi, které nikoli vojensky, ale ideologicky rozkládají českou společnost. Nepodléhat a nepodlehnout lžím a dezinformacím a odporovat těm, kteří nás nás takto vedou, může být právě oním projevem národní hrdosti a vlastenectví. Ideálem mladého českého muže tak nemusí být voják, ale tělesně i duševně zdravý, fyzicky zdatný člověk, který byl dobře vychován a dobře vzdělán. Do toho má také stát investovat více, než do přežitých a z geopolitického hlediska nesmyslných projektů.

Autor: Jiří Turner | čtvrtek 3.1.2019 13:18 | karma článku: 34.80 | přečteno: 4914x

Další články blogera

Jiří Turner

Významnou rolí intelektuálů je mlčet, když nejsou potřeba aneb ozvěna Fokusu V. Moravce

Když hoří dům, je úkolem intelektuála s ostatními hasit. Na rozebírání charakteru a významu ohně v umění či na radostné konstatování, že nám požár dává skvělou šanci postavit dům nový, není v takovém případě asi ta pravá chvíle.

1.4.2020 v 13:08 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 11916 | Diskuse

Jiří Turner

Jsme ve válce? Tak kde je armáda a kde jsou aktivní zálohy?

Pokud je to tak, kde je kromě několika desítek vojenských lékařů, zdravotníků a stovky pomocníků policie těch zbylých dvacet tisíc? V době, kdy jiní riskují životy, jsou vojáci zalezlí ve štábech a kasárnách a hrají si na vojáčky.

31.3.2020 v 11:11 | Karma článku: 29.23 | Přečteno: 1526 | Diskuse

Jiří Turner

Kdo to zavinil? Číňani, Italové, lyžaři, pendleři a Pražáci!

Také globalizace, evropská integrace, demokracie a liberalismus. Selhali pak prakticky všichni: EU, OSN, WHO, vlády, zdravotníci a kdokoli jiný se namane. Existují jistě i reální viníci a vždy někdo chybuje, ale má cenu teď řešit?

30.3.2020 v 11:24 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 1079 | Diskuse

Jiří Turner

Pohlreichu, Punčocháři, Ridi, vraťte se na zem a zůstaňte nohama na ní!

Tito pánové se stali jakýmisi mluvčími podnikatelů, kteří požadují od státu kompenzaci ušlých zisků, jež způsobila nařízení vlády. I ti, jenž nejsou restrikcemi zasaženi, chápou, že podnikatelé mají problém.Ten však máme všichni.

27.3.2020 v 12:44 | Karma článku: 47.05 | Přečteno: 32586 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Břicháček

Jak překonat pandemii

Buďme každý na svém místě, chovejme se odpovědně a ohleduplně, nereptejme, pomáhejme si, povzbuzujme se, snažme se spojovat, a ne rozdělovat, vytěžme z celé situace co nejvíce pozitivního.

2.4.2020 v 13:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Karel Januška

Správní soudnictví

Úvaha pro zákonodárce, vládu, soudce a občany. Zrušením činnosti správních soudů lze získat náklady, které by mohly uhradit ztráty způsobené koronavirovým nebezpečím.

2.4.2020 v 13:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Marek Trizuljak

Ráno - Deník z karantény, den osmnáctý

Táhlo mě to ráno do vikýře až neodbytně. Na nebi jas už dlouho před východem slunce a barevná čára na obzoru.

2.4.2020 v 12:23 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 127 | Diskuse

Zuzana Palečková

Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí

Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.

2.4.2020 v 11:37 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 222 | Diskuse

Ladislav Větvička

Naši mili čtenaři,

Nakladatelstvi Grada nas poprosilo, abyzme napsali cosik pozityvniho k povzbuzeni lidu. Namitli zme, že situace stoji za hovno a že nechceme čtenařum lhat a že naopak byzme mohli napsat cosik negatyvniho. A oni suhlasili.

2.4.2020 v 11:11 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 448 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz