…a pádil k Neumětelům

3. 02. 2019 10:42:18
Ve Starých pověstech českých to byl Horymír na Šemíkovi. Ten, jak jméno evokuje, chtěl na horách mír, na rozdíl od Křesomysla, který ve shodě se jménem měl úmysl vykřesat z brdských vrchů, co se dá. K Neumětelům jsem pádil i já.

Horymír před plánovanou popravou seskočil s koněm z vyšehradské skály a pádil k oněm Neumětelům, kteréžto jsou od Prahy poměrně daleko, tedy alespoň na jízdu koňmo a tryskem. Já jsem pádil onehdy k Neumětelům po svých a za psem. Pochopitelně ne za svým psem, Cassiope pádila se mnou. Nepádil jsem ani z Vyšehradu, ale pouze z Hostomic, ale úplně mi to stačilo. Jak se to schumelilo?

Našli jsme psa. Prostě se k nám jednou přidal takový velký černý pes, a to v době kdy měla Cassi krátce po hárání, a byla tudíž ještě náležitě „voňavá“. Byl jsem svědkem, jak ho při našem stopování několikrát málem přejelo auto, a tak jsem se rozhodl, že se o psa postarám, najdu jeho majitele, nebo ho alespoň předám městské policii, aby tak učinila ona. Psa jsem docela bez problémů odchytil, navlékl mu Cassiin obojek a připnul jsem ho na vodítko. Když pesák s hrůzou zjistil, že pozbyl volnosti, chvíli předstíral submisivitu, pak mi náhle vodítko vytrhl z ruky a pádil k těm Neumětelům.

Celá groteska probíhala tak, že běžel, táhnouc za sebou vodítko, středem docela frekventované silnice, a my supěli za ním. Vždycky počkal, až k němu doběhneme a pak přidal. Cassiope by ho sama pochopitelně dohnala, ale logicky jsem jí to nedovolil, ale i tak nás i jeho mohlo několikrát srazit auto. Do Neumětel jsem dorazil na rozdíl od obou psisek zcela vyčerpán, moje fenečka byla celá rozradostněná, předpokládajíc, že je to nějaká nová hra. Utečenec se tvářil zarputile, ale před pomníkem věrného Šemíka se nechal znovu odchytit. Chvíli jsem si odpočinul a pak se jal psa táhnout zpět do Hostomic s vodítkem již omotaným kolem zápěstí. Zásadně se nedoporučuje vodit koně na „vodítku“ jakkoli připevněnému k tělu, a nelze to doporučovat ani v případě velkých psů. Jakmile jsme s hafanem přišli do Hostomic, začal se vzpouzet, patrně dobře věda, že bude trvale zbaven svobody, a vymetl se mnou parčík před kostelem.

Přivázal jsem tedy vodítko k takové chatrné lavičce a zamyslel se nad tím, jaký zvolím postup. Nakonec jsem si řekl, že nechám psa uvázaného a zajdu se poradit na tu městskou policii, Cassi jsem vzal raději s sebou. Žádnou služebnu jsem ale vůbec nenašel, a když jsem se zklamaně vracel, udeřilo na mě rameno zákona ze zálohy: „Jak to, že máte psa bez vodítka i bez obojku? Je vůbec váš?" Chtěl jsem tomu svědomitému muži vše vysvětlit, když tu kolem nás prošel velký černý pes s kusem lavičky na vodítku. Chytit se dal díky tomu hendikepu snadno. A tak jsem tu stál před tváří všehomíra i zástupce zákona na hostomickém náměstí s dvěma velkými černými psy, jedním obojkem, jedním vodítkem a s torzem zdemolované lavičky docela bezradně.

Už se mi vůbec nic vysvětlovat nechtělo a strážník ani nic vysvětlovat nechtěl. Neznačil mi, abych si urychleně sebral psy, a vypadl z města. Rád jsem mu vyhověl. Kousek za Hostomicemi, tam kde se říká Na Hřibu, a kudy vede cesta na Studený vrch, se psisko pokusilo znovu zdrhnout. Odřelo mi vodítkem zápěstí, a když jsem se mu snažil domluvit, začalo na mě vrčet. Bylo jasné, že s námi jít na vodítku nechce.

„Víš co? Tak si dělej, co chceš?“ A opatrně jsem odepnul psovi obojek. Podíval se na mě nedůvěřivě a pár metrů odběhl. „Nazdar! Chtěl jsem ti pomoct, ale ty seš nevděčnej čokl!“ Načež jsme se s Cassiope vydali k domovu. Když jsme došli k lesu, na chvíli jsem zastavil, otočil jsem se, abych se pokochal pohledem do kraje, a co nevidím, čerňucha jde opět za námi. V poslední fázi výstupu na Studený vrch šel už téměř u nohy a v očích měl zcela oddaný výraz. Na věži dostal menáž a ze staré deky jsem mu vytvořil pelech. Také jsem ho preventivně nastříkal sprejem proti blechám, což se mu sice moc nelíbilo, ale zvládli jsme to bez ztráty cti i krve.

Už jsem byl smířen s tím, že budu mít dva psy, když tu na druhý den přišel na rozhlednu starší tramp. Oba moji psi se mu moc líbili a mně něco napadlo: „Nechcete toho krátkosrstého, není tak docela můj, včera jsem ho našel. Je to takovej starej tulák.“

„Tak to na tom jsme stejně. Vezmu si ho rád, u mě mu bude dobře.“ Z řemínku z báglu dostal improvizovaný obojek a já jsem mu věnoval náhradní vodítko. Pes přijal obojí bez námitek a z rozhledny odcházel s novým majitelem, jako by to byla naprostá samozřejmost. Šel mu u nohy a ani se zmetek za námi neotočil. Byl jsem rád, jak to dopadlo a říkal jsem si sám pro sebe, jak složité je to s tou svobodou. Jak je nevěčné, když nám ji někdo i v dobrém úmyslu odpírá, a jak si ji rádi necháme i trochu omezit, když nás k tomu nikdo nenutí.

Autor: Jiří Turner | neděle 3.2.2019 10:42 | karma článku: 16.40 | přečteno: 308x

Další články blogera

Jiří Turner

Kdo nemá rád Lucii Vondráčkovou, ať se někam podepíše.

Já jí rád nemám, stejně jako nemám rád celou tu jejich famílii. Její tetu úplně nesnáším, to kvůli Kubišové, a její tatík mě žere taky, protože jako předseda svazu autorů a interpretů z nás tahá ty tantiemy. Ale Plekyho miluji.

19.2.2019 v 15:49 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 1528 | Diskuse

Jiří Turner

Rodinná diagnóza Klausů

Budou to geny! Nedokážu si totiž vysvětlit, proč by jinak vzdělaní, schopní a chytří mužové začali jen tak vymýšlet nesmysly, o kterých musí vědět, že to nesmysly jsou, a jejich prezentace má pouze ten efekt, že vzbudí pozornost.

18.2.2019 v 13:31 | Karma článku: 18.78 | Přečteno: 722 | Diskuse

Jiří Turner

Cikáne, Žide, Tatare, Mongole, Arabe! Zůstanete všichni těmi, kterými jste?

Jestli ano, tak máte smůlu. Já vám to teda řeknu naprosto jasně: od 7. 1. 2019 jsme politicky nekorektní, takže se nedivte, když název vašeho etnika budeme používat, jak chceme, kdy chceme a v jaké souvislosti chceme. Je to jasný?

15.2.2019 v 13:13 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 737 | Diskuse

Jiří Turner

Zaostalost země je přímo úměrná úrovni jejich obyvatel. Putna to ví a hlupákům je to putna

Totéž platí i o vzdělanosti a bohatství. Úroveň státu se neměří zásobami surovin, počtem hutí a vyrobenými automobily nebo mobily. Neurčuje ji bohatství a sláva elit, ale to, jak žijí obyčejní lidé, jak jsou vzdělaní a spokojení.

14.2.2019 v 12:15 | Karma článku: 17.51 | Přečteno: 533 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Větroplavec

Plachtaření nemusí být jen sport a zábava. Stačí v pravý čas napnout plachtu a člověk se může stát třeba i císařem.

19.2.2019 v 9:14 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jan Paroubek

Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."

Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.

18.2.2019 v 16:02 | Karma článku: 43.44 | Přečteno: 5377 | Diskuse

Marek Ryšánek

Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát?

18.2.2019 v 11:18 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 384 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 230 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 528 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz