Zamyšlení nad zatuchlostí českého disentu (polemika s článkem paní Krusic)

12. 10. 2019 10:20:18
Tak nám ten disent za těch třicet let tak nějak zatuchl, ba co dím, zasmrádl. Ti, co nestihli včas umřít, mají dnes velmi různorodé role, ale není právě aktuální společenskou módou je velebit. Intuice nám velí je označit za odpad.

Článek paní Krusic (čtěte zde) mě nepřivedl k nějaké kritice slovo od slova, spíše, jak název napovídá, k zamyšlení se nad českým disentem po třiceti letech. Autorka článku si bere na pomoc Spinozu, aby vysvětlila, že na příslušnou problematiku (stejně jako asi i na problematiky jiné) je třeba použít hlavně intuici. Osobně se přimlouvám spíše za používání rozumu a zapracování obecně známých faktů.

Myslím si, že pokud se někdo vydá právě touto cestou (teď nemyslím tu intuici), měl by brzy dojít k tomu, že je těžké hodnotit český disent po třiceti letech jako celek. A kdybychom se přenesli v čase třeba o čtyřicet, padesát let zpět, zjistili bychom, že jako homogenní útvar by nebylo možné náš disent posuzovat ani v reálném čase. Součástí toho, co se později stalo podstatou tohoto pojmu, bylo jakési volné hnutí lidí různého charakteru, zaměření, různého vzdělání, různých cílů a různých prostředků odporu či protestu, který byl obecně naopak tím jediným spojujícím článkem.

Mezi disidenty najdeme tak bytostné intelektuály, jako byl filozof Jan Patočka, na jehož myšlenky navázali mnozí včetně Václava Havla, byli to undergroundoví hudebníci a literáti, jako „Plastic People“ nebo Magor Jirous, režimem perzekuovaní herci a divadelníci, které může reprezentovat nedávno zesnulá Vlasta Chramostová, pronásledovaní duchovní mezi které, světe div se, patřil i nynější kardinál Dominik Duka, reformní komunisté z konce 60. let, lidé živící si svou zášť k režimu jen na základě pozbytí rodinného mění a také jedinci, kteří s režimem, proti kterému se vymezovali, počali asi z různých pohnutek a s různou intenzitou nakonec spolupracovat, což většinou vyšlo na světlo světa až po listopadu 1989. Jako širší součást jakési opozice vůči režimu je možné chápat i ty, kteří se za tímto účelem nijak neorganizovali, ale vedli si stále svou, odmítali dělat to, co po nich bylo žádáno, říkali, co si mysleli a neříkali, co si nemysleli. Zvláštní kategorií pak jsou ti, kteří „bojovali“ proti režimu na dálku, tj. někteří emigranti.

Velmi pestrý byl osud disidentů po změně režimu. Stali se z nich v čele s Václavem Havlem významní politikové, které někdy novodobá politika hodně změnila, mnozí získali významné funkce, někteří, aniž by pro ně měli kromě své disidentské minulosti řádné předpoklady. Disidenti z řad umělců byli po revoluci často preferováni, což bylo určitým logickým aktem odškodnění za roky strávené v umělecké izolaci. Mnozí toho skvěle využili, ale jiní ne. Pronásledovaní kněží získali významné církevní posty, s čímž někteří z nich naložili velmi zvláštně. Do služby nového režimu se přihlásili i emigranti, někteří s pokorou, jiný s nadutostí těch, co přichází ze světa, kde všichni vědí jak na to.

To vše logicky počalo formovat pohled majoritní, nedisidentské společnosti na konkrétní lidi i na disent jako takový, což trvá dodnes. Stalo se aktuální módou si na český disent s gustem plivnout. Myslím si, že kromě toho, že se to nedá udělat paušálně, jsme svědky podivných paradoxů. Jsou celebrováni i ti, kteří evidentně pochybili a zaprodali se režimu v podobě konfidentů, jako například Karel Srp, a naopak jsou pod palbou kritiky i ti, kteří v jistém smyslu zůstali disidenty do své smrti či do dnešních dnů, kdy vystupují jako aktivisté proti různým projevům režimu současného. V některých případech je současné amorální chování bývalých disidentů zbytečně spojováno s tím, jak působili kdysi. Jindy může neustálé poukazování na něčí zásluhy působit až otravně, a to zvláště v případech, kde jsou ty zásluhy diskutabilní.

Jsem přesvědčen, že není nikterak komplikované zaujmout postoj, kterým může být vyjádřeno, že je zbytečné řešit ty, co pochybili. Optimální mi přijde, nechat je být. Naopak je dobré ocenit (a tím myslím spíše morálně) ty, kteří si nejprve nezadali a ani později se nezpronevěřili svým zásadám a nezneužili svého postavení. Není to vždy lehké, protože se zaujmutím tohoto postoje souvisí i určitá vlastní sebereflexe. Lidé stateční, zásadoví a morální v nás často vyvolávají pocit studu. Je smutné, když se tato emoce přetaví místo do zmíněné sebereflexe do nenávisti k tomu, kdo se zachoval lépe než já, a kdo se třeba lépe chová i nyní.

Autor: Jiří Turner | sobota 12.10.2019 10:20 | karma článku: 30.02 | přečteno: 1429x

Další články blogera

Jiří Turner

Milion chvilek: Chtějme nemožné, abychom dostali to nejlepší!

Milion chvilek prý nepoleví, dokud Babiš neodstoupí. Je nereálné, aby tento legitimně zvolený premiér abdikoval, stejně jako byly před lety nereálné požadavky, aby odešli legálně zvolení komunističtí funkcionáři.

14.11.2019 v 11:40 | Karma článku: 23.91 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jiří Turner

Nad Prahou zazářil půlměsíc

Přestože Měsíc dnes dospěje do fáze úplňku, dostala se malá část Prahy pod vliv půlměsíce. Jsou tací, které by tato skutečnost přiměla bít na poplach, ale jsou i tací, kteří si bez předsudků dovedou užít kontakt s jinou kulturou.

12.11.2019 v 11:04 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 551 | Diskuse

Jiří Turner

Vláda i prezident musí prostě ten 17. listopad nějak vydržet. A co my ostatní?

Chápu, že se někomu oslava svátku sametové revoluce drží docela těžko. Není to asi hezký svátek pro bývalé konfidenty, pro prominenty minulého režimu ani pro ty, kteří se opět s dnešními komunisty a totalitními režimy bratříčkují.

6.11.2019 v 10:41 | Karma článku: 23.45 | Přečteno: 626 | Diskuse

Jiří Turner

Učitelovic, ta chamraď setsakramentská

Ač byli vždy učitelé vzdělanější než byl obecný průměr a měli zodpovědnost za to nejcennější, co máme, byli vždy podprůměrně odměňováni. Byli chudí a společensky nevýznamní bez ohledu na to, jak si své poslání plnili. Má to změnit

3.11.2019 v 11:07 | Karma článku: 19.63 | Přečteno: 785 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Justiční mafie

Nejenom některé soudy vynášejí nespravedlivá rozhodnutí, i některé úřady se domnívají, že mohou vládě mluvit do všeho, co učiní.

15.11.2019 v 4:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Vilém Ravek

Deset malých prasátek – Agatha Christie po Česku.

Po více než třech měsících intenzivního úsilí našich elitních kriminalistů byl nedávno případ zajetých selátek prasete divokého ukončen. Kdyby Agáta Christie ještě žila a bydlela v Česku, napsala by o tom skvělou detektivku.

14.11.2019 v 19:27 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 237 | Diskuse

Karel Trčálek

Doufám, že ruský velvyslanec dostal v Černínském paláci pořádný kartáč!

Protože nic jiného na Rusy neplatí než pořádný kartáč, respektive karabáč. Oni jsou na to zvyklí už od cara

14.11.2019 v 18:52 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 284 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidé už dokážou rozlišit víc jak čtyřicet různých pohlaví

Podle genderových a LGBT aktivistů máme k dispozici už čtyřicet různých pohlaví a to jsme dle všeho teprve na začátku

14.11.2019 v 17:50 | Karma článku: 22.12 | Přečteno: 550 | Diskuse

Jan Ziegler

Nechme politiku a nezařízněme zbytečně naše fotbalisty

Dnes večer čeká naše fotbalisty důležitý zápas s Kosovem. Já a jistě se mnou mnozí další věří, že vyhrajeme a postoupíme na mistrovství Evropy, avšak bylo by hloupé si to pokazit zbytečnými provokacemi.

14.11.2019 v 17:15 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 274 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz