Čtvrtek 12. prosince 2019, svátek má Simona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 12. prosince 2019 Simona

Nad Prahou zazářil půlměsíc

12. 11. 2019 11:04:03
Přestože Měsíc dnes dospěje do fáze úplňku, dostala se malá část Prahy pod vliv půlměsíce. Jsou tací, které by tato skutečnost přiměla bít na poplach, ale jsou i tací, kteří si bez předsudků dovedou užít kontakt s jinou kulturou.

Někdy mám pocit, že výraz „jiná kultura“ je jen takové klišé, že si pod tím tak trochu představujeme kulturu z Marsu presentovanou Marťany. Přestože 11. ročník festivalu Nad Prahou půlměsíc představuje v České republice kulturu Blízkého východu (letos s podtitulem Bez hranic / Without Borders), tak je to dle mého mínění spíše jen prosté představení kultury jiných zemí. Ti lidé sice mají jinou mateřštinu, mnozí z nich mají jiné náboženské představy, prezentují se třeba jinou hudbou a v jídlech mají jiná koření, ale zas tak moc se od nás neliší. Přestože mají své specifické problémy, mají s námi mnoho společného.

Neabsolvoval jsem všechny akce tohoto festivalu, ale z vernisáže výstavy Fadiho Thabeta a z divadelního představení Králem je vždy král (obojí se odehrálo v divadle Na Prádle) jsem získal jako už mnohokrát před tím pocit, že není třeba přistupovat k takovéto akci s žádnými předsudky. Myslím si, že lze v tomto směru kulturu Blízkému východu vnímat obecně stejně jako třeba kulturu skandinávských zemí, Japonska nebo Latinské Ameriky. V Praze se v těchto dnech totiž neprezentují teroristé ani náboženští fanatici toužící islamizovat střední Evropu a s ní i naši zemičku, ale emisaři kultury těchto zemí se nám snaží vyjádřit respekt a o stejný respekt nás také žádají.

Píši-li o respektu, nemám na mysli něco, do čeho je třeba někoho nutit. Tento fenomén se prolíná celým festivalem. Divadelní hru syrského dramatika Saadallaha Wannouse Králem je vždy král nastudovali studenti arabistiky Filosofické fakulty University Karlovy (tato skutečnost mě také na festival přivedla), kteří se na tom podíleli společně se svými českými i zahraničními učiteli a absolventy. Ti všichni jsou také členové volného amatérského sdružení Arabské nedivadlo, ale jejich výkon se opět podobal více výkonu profesionálního divadelního souboru. Vezmeme-li pak i v úvahu, že dvouhodinovou hru odehráli v arabštině (ve hře vystupoval jen jediný rodilý mluvčí), respekt si tento počin jistě zaslouží.

Co se týče hry samotné, nebýt orientálních rekvizit a kostýmů (pochopitelně i jazyka představení), nikdo by asi nerozeznal, že je to příběh z orientálního prostředí, a ne z evropských poměrů, a to nejen nutně těch historických. Alegorická divadelní hra syrského klasika inspirovaná jednou z pohádek tisíce a jedné noci překvapí svou univerzálností a pobaví vtipem. Je to příběh o aroganci moci, o strachu přisluhovačů mocných, a také o bohatých, kteří bohatnou na úkor chudých, kteří často nevědí, co si počít. Když se náhle role obrátí, odhalí se i charaktery lidských povah, což je evidentně stejné u nás jako v Sýrii, minulosti jako v přítomnosti. Obecenstvo ocenilo i repliky, které, ač to nebyl primární záměr tvůrců, připomínaly narážky, které jsme v textech hledali dobách normalizace.

Divadelnímu představení předcházela vernisáž výstavy fotografií palestinského uměleckého fotografa Fadiho Thabeta, který se narodil v Pásmu Gazy. „Okno do Gazy“, jak byla zmíněná výstava nazvána, je němou výpovědí o životě obyčejných lidí v oblasti, která je symbolem neklidu, svárů, chudoby a politické beznaděje. Ve svých fotografiích se Fadi Thabet vždy snaží na tvářích lidí v utečeneckých táborech či mezi ruinami domů zachytit i úsměvy a jakousi prchavou poetiku. Z těch úsměvů je však patrná tíha každodenního života v izolovaném Pásmu Gazy, kde je za současných životních podmínek situace dlouhodobě neudržitelná. V Gaze sice žijí jedni z nejvzdělanějších mladých lidí v arabském světě, ale zároveň na tomto nejhustěji obydleném místě na planetě, kde jsou polovinou obyvatel děti, panuje katastrofální nezaměstnanost a bída. Děti jsou tak velmi častými objekty Thabetových fotografií.

Celá tato akce nabízí poněkud jiný pohled, než který nám zprostředkovávají zpravodajové dokumentující tisící a prvý konflikt mezí Palestinci a izraelskými bezpečnostními složkami či židovskými a arabskými organizacemi. Celý tento festival prezentuje něco jiného než to, co je podstatou nekonečných kontroverzí mezi naším světem a světem islámu, kontroverzí, které se na obou stranách někdo snaží živit. Na obou stranách jsou ale také zcela evidentně lidé, kteří se velmi snaží tyto kontroverze potírat. Jim patří dík a chvála.

Autor: Jiří Turner | úterý 12.11.2019 11:04 | karma článku: 10.46 | přečteno: 570x

Další články blogera

Jiří Turner

Petr nebo Pavel?

Byly doby, kdy jsem si myslel, že je to jedno. Apoštol jako apoštol, prezident jako prezident. Dnes názorně vidím, že to jedno není, alespoň v případě prezidenta ne. Ne Petr, ne Pavel, ale Petr Pavel by se mi jako prezident líbil.

16.11.2019 v 8:43 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jiří Turner

Milion chvilek: Chtějme nemožné, abychom dostali to nejlepší!

Milion chvilek prý nepoleví, dokud Babiš neodstoupí. Je nereálné, aby tento legitimně zvolený premiér abdikoval, stejně jako byly před lety nereálné požadavky, aby odešli legálně zvolení komunističtí funkcionáři.

14.11.2019 v 11:40 | Karma článku: 24.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Jiří Turner

Vláda i prezident musí prostě ten 17. listopad nějak vydržet. A co my ostatní?

Chápu, že se někomu oslava svátku sametové revoluce drží docela těžko. Není to asi hezký svátek pro bývalé konfidenty, pro prominenty minulého režimu ani pro ty, kteří se opět s dnešními komunisty a totalitními režimy bratříčkují.

6.11.2019 v 10:41 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Apodiktické a kazuistické právo v Knize smlouvy

Termínem Kniha smlouvy se v biblistice označuje zákoník v Exodu 20,22–23,33. Je součástí celku zákonů, které podle biblického vyprávění Izrael dostal při svém pobytu pod horou Sinaj.

12.12.2019 v 8:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 |

Karel Sýkora

Zemřela Marie Fredrikssonová, zpěvačka skupiny Roxette

Boj s rakovinou prohrála švédská zpěvačka Marie Fredrikssonová, původním jménem Gun-Marie Fredrikssonová. Bylo jí 61 let. Proslula především ve skupině Roxette, kterou založila spolu s Perem Gesslem v roce 1986.

10.12.2019 v 23:35 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 88 |

Karel Sýkora

Alicia Keys – New York

Alicia Keys, rodným jménem Alicia J. Augello-Cook je americká zpěvačka R&B a soulu, skladatelka, klavíristka, producentka, filantropka a příležitostná herečka a spisovatelka.

10.12.2019 v 6:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 |

Eva Šamánková

Stříbrná cesta

Zoufalý otec, pátrající už tři roky marně po své ztracené dceři. Dospívající dívka, stěhující se s matkou do dalšího nového „domova“. Švédský venkov, kde se skrývá nejedno temné tajemství...

9.12.2019 v 17:26 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 214 | Diskuse

Petr Fabera

StarDance X - 9. večer, semifinále

Soutěžní taneční zábavná show StarDance pokračovala svým semifinálovým večerem, ve kterém se rozhodlo o složení finálové trojice párů.

9.12.2019 v 8:01 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 4047 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz