Čtvrtek 2. dubna 2020, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. dubna 2020 Erika

Kdo nad umírajícími evropskými hodnotami nepláče?

10. 03. 2020 10:59:40
Budou to asi ti, kteří rychle zapomínají či se intenzivně zapomenout snaží na to, jak dvě generace našinců snili o tom, že jednou bude naše zem opět součástí té Evropy, která na hodnotách demokracie, humanismu a liberalismu stojí.

Ono je totiž hezké se těch evropských hodnot dovolávat, jen když se to hodí. Když se bořil totalitní systém, který byl postaven na zcela jiných principech, byly nám ideje demokratického světa svaté. Přišlo nám náhle téměř neuvěřitelné, že je možné žít ve státě, kde se dá nejen svobodně vyjadřovat, svobodně volit, ale i svobodně myslet. Už nám to přijde naprosto normální, takže jaksi pozapomínáme, že se tyto samozřejmosti odvíjí od humanistických principů, které vyjadřují důležitost každé jedné lidské bytosti. Každé, bez výjimky.

To, co vznosně nazýváme evropskými hodnotami jsou ideály, které se zrodily z myšlenek osvícenectví a přes Velkou francouzskou revoluci se během dvou století staly základními kameny nové Evropy. Humanismus, který bývá aktuálně vnímán v lepším případě jako slabost, v horším jako nectnost, je přitom naprostým základem všech principů, které jsou nezpochybnitelné. Nelze být demokratem a nebýt humanistou, nelze ctít zásady lidské svobody a zároveň ji někomu upírat. Právě to je podstatou totalitních systému, od kterých se jakoby distancujeme, ale které si bohužel více spojujeme s materiálními statky než s idejemi.

Přišlo mi důležité vyjádřit hned na začátku tohoto zamyšlení základní principiální stanoviska, ale jeho podstatou je názor, že pokud tato naprosto základní principiální stanoviska opustíme a vyměníme je za striktně pragmatické a účelové postoje, a tím i činy, tak narušíme samu podstatu systému, který je právě našimi principiálními postoji determinován. Nelze být demokratem, jen když se to hodí, nelze být humanistou jen na nějakém místě a někde jinde to neřešit. Je-li někdo demokrat, humanista a liberál se naopak pozná tehdy, není-li takový projev samozřejmý a snadný.

Přečetl jsem si nedávno článek Martina Fendrycha o umírajících západních hodnotách (čtěte zde), ve kterém autor zasadil výše uvedené principy do situace na řecko-turecké hranici v klimatu obecné obavy z další migrační krize. Nemohu říci, že se ztotožňuji ze všemi Fendrychovými závěry, ale v základních principech s ním souhlasit musím. Snad proto jsem si povšiml i "polemiky“, kterou k tomuto článku napsal zde na blogu pan Braun (čtěte zde). Nemíním tento jeho článek v žádném ohledu hodnotit, jen mi přijde jako ukázkový příklad toho, co jsem již výše naznačil.

Je marné vytvářet výčty problémů, komplikací a rizik, které přináší humánní postoj k lidem, kteří utíkají z prostředí bídy, nesvobody a také války a terorismu, jejichž dopady na lidskou existenci si nedovedeme ani představit. Můžeme vymýšlet mnohá řešení, která nás mohou ochránit před všemožnými riziky a nepohodlím, ale žádné z nich nemůže a nesmí být v zásadním rozporu se zmíněnými ideály, které jsme si vzali za své. V této souvislosti je třeba říci, že je řeč i o ideálech křesťanských, a pan Braun promine, také židovských, ze kterých ty křesťanské vychází. Nemůžete-li si rozpomenout, jaké to zásady jsou, tak je to třeba ta, že člověk má žít v míru s ostatními lidmi, soucítit s trpícími a respektovat i cizí a odlišné.

Nic na těchto principech nemění skutečnost, že se od nich v dávné i nedávné době zásadně odchýlili, státy, církve, komunity i jednotliví lidé. Stalo se to často v extrémních situacích, které sice takové chování zpětně neospravedlňují, ale lze to pochopit. Tím spíše však není ospravedlnitelné, ale navíc ani pochopitelné, pokud postoje netolerance, bezohlednosti i nenávisti projevujeme v situaci, kdy nejsme zásadně ohroženi, ale pouze se obáváme narušení našeho komfortu a našeho pohodlí.

Tento můj článek nemá žádnou jinou ambici než jen apelovat na naše lidství, které je aktuálně prověřováno událostmi, které se nás sice dotýkají pouze nepřímo, ale které i tak vyvolávají emoce. Je hanbou mnohých politiků, že místo toho, aby předkládali smysluplná řešení, která nebudou v rozporu s oněmi „profláklými“ evropskými či křesťanskými hodnotami, tak tuto situaci zneužívají k populistické prezentaci své „zásadovosti“. Je naší hanbou, že jim za to tleskáme a tím je utvrzujeme v tom, že je tato cesta v rámci jejich politického marketingu správná.

Jsem přesvědčen, že aktuálně jde o víc než jen o to, na čem si kdo ukojí své ego, komu tyto události prospějí a kdo jejich prostřednictvím dá průchod svým pudům a zvířecím atavismům, místo toho, aby se rozpomenul na to, že je příslušníkem civilizovaného, demokratického a humanistického společenství. Je asi těžké v tomto duchu své bližní přesvědčit, ale úspěchem by mohlo být, kdyby se alespoň někdo pokusil se na svými postoji zamyslet.

Poznámka:

V článku jsou uváděny výrazy, jako je demokracie, humanismus či liberalismus, které máme často tendenci vnímat jen v jejich různě pokřivené nebo zideologizované podobě. Užívám-li v článku slovo „demokracie“, činím tak v jeho nejobecnějším smyslu, stejně tak slovo „humanismus“ je nutné chápat jako synonymum slova „lidství“, a výraz „liberalismus“ v tomto kontextu nevyjadřuje nic jiného než chápání svobodomyslnosti jako základní životní, ale i politické hodnoty.

Autor: Jiří Turner | úterý 10.3.2020 10:59 | karma článku: 28.70 | přečteno: 6461x

Další články blogera

Jiří Turner

Významnou rolí intelektuálů je mlčet, když nejsou potřeba aneb ozvěna Fokusu V. Moravce

Když hoří dům, je úkolem intelektuála s ostatními hasit. Na rozebírání charakteru a významu ohně v umění či na radostné konstatování, že nám požár dává skvělou šanci postavit dům nový, není v takovém případě asi ta pravá chvíle.

1.4.2020 v 13:08 | Karma článku: 41.24 | Přečteno: 12250 | Diskuse

Jiří Turner

Jsme ve válce? Tak kde je armáda a kde jsou aktivní zálohy?

Pokud je to tak, kde je kromě několika desítek vojenských lékařů, zdravotníků a stovky pomocníků policie těch zbylých dvacet tisíc? V době, kdy jiní riskují životy, jsou vojáci zalezlí ve štábech a kasárnách a hrají si na vojáčky.

31.3.2020 v 11:11 | Karma článku: 29.24 | Přečteno: 1540 | Diskuse

Jiří Turner

Kdo to zavinil? Číňani, Italové, lyžaři, pendleři a Pražáci!

Také globalizace, evropská integrace, demokracie a liberalismus. Selhali pak prakticky všichni: EU, OSN, WHO, vlády, zdravotníci a kdokoli jiný se namane. Existují jistě i reální viníci a vždy někdo chybuje, ale má cenu teď řešit?

30.3.2020 v 11:24 | Karma článku: 20.17 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Jiří Turner

Pohlreichu, Punčocháři, Ridi, vraťte se na zem a zůstaňte nohama na ní!

Tito pánové se stali jakýmisi mluvčími podnikatelů, kteří požadují od státu kompenzaci ušlých zisků, jež způsobila nařízení vlády. I ti, jenž nejsou restrikcemi zasaženi, chápou, že podnikatelé mají problém.Ten však máme všichni.

27.3.2020 v 12:44 | Karma článku: 47.06 | Přečteno: 32643 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Rampas

... další ! Je "radost" sledovat vymývání mozků online

Další ukázka, docela čerstvá... Mezi tím jsem s několika lidmi řešil, že už umírají zdravotníci a je to hrůza. To už vám z té emoční paměti nikdo nevymaže, až zjistíte, že je všechno jinak...

2.4.2020 v 14:27 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 141 |

Tomáš Břicháček

Jak překonat pandemii

Buďme každý na svém místě, chovejme se odpovědně a ohleduplně, nereptejme, pomáhejme si, povzbuzujme se, snažme se spojovat, a ne rozdělovat, vytěžme z celé situace co nejvíce pozitivního.

2.4.2020 v 13:15 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 161 | Diskuse

Karel Januška

Správní soudnictví

Úvaha pro zákonodárce, vládu, soudce a občany. Zrušením činnosti správních soudů lze získat náklady, které by mohly uhradit ztráty způsobené koronavirovým nebezpečím.

2.4.2020 v 13:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Marek Trizuljak

Ráno - Deník z karantény, den osmnáctý

Táhlo mě to ráno do vikýře až neodbytně. Na nebi jas už dlouho před východem slunce a barevná čára na obzoru.

2.4.2020 v 12:23 | Karma článku: 11.20 | Přečteno: 169 | Diskuse

Zuzana Palečková

Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí

Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.

2.4.2020 v 11:37 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 266 | Diskuse

Schillerová navrhne zrušit daň z nabytí nemovitostí a odpočty hypoték

Ministryně financí Alena Schillerová navrhne na vládě zrušení čtyřprocentní daně z nabytí nemovitostí. Věří, že by to...

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Žil jako nemohoucí stařec. Pak Marek zhubl 57 kilo a je z něj idol žen

Marek Láca žil v osmadvaceti letech jako nemohoucí stařec, bez energie, bez ženy, zato však s pořádnou nadváhou. Ta už...

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Psycholožka: Češi zvolili nejužitečnější strategii, jak zvládnout krizovou situaci

Na všechny z nás dopadá celosvětová krize spojená s nákazou koronavirem. Máme obavy o zdraví své i svých blízkých,...