Je asi vcelku pochopitelné, že pořady, které mají charakter reality show, nevyhledávám, ale znáte to, pokud nechcete žít v nějaké své bublině, a naopak chcete-li komunikovat s lidmi kolem sebe, musíte s nimi také něco sdílet. Bez jakýchkoli pochyb též platí, že nic nelze kritizovat bez příslušné zkušenosti. Přestože budu v tomto článku tento druh zábavy prakticky pouze kritizovat, tak musím i uznat, že mě v minulosti některé pořady mající charakter reality show docela dobře zabavily. O to ale nejde.
Zábavnost reality show je jako v jakémkoli jiném druhu zábavy založena na umu tvůrců a protagonistů, ale také na tom, co je obsahem onoho „reality“ a „show“, tedy na nějaké podobnosti s pokud možno co nejzajímavější či nejkontroverznější realitou a jejím zpodobněním v podobě show. Témata mohou být zcela nekontroverzní a nekonfliktní, třeba v podobě nějaké pseudosoutěže, stejně jako může být podstatou všeho kontroverze či úplná zvrácenost, jako je to třeba v avizované Výměně manželek.
Podstatou umění je ve své podstatě fikce. Kdo v něm hledá zrcadlo reality, nachází jen umně vytvořenou iluzi. Důležité je jen chápat a rozlišovat, co je a co není skutečné. Pokud někdo vydává za skutečné to, co skutečné není, je to podvod. V mnohých případech je to zcela ospravedlnitelný podvod, protože je záměrně zjevný a pokud mu uvěří někdo mdlého rozumu, nedá se s tím asi nic dělat. Málokdo snad věří tomu, že to, co zkonzumuje v žánru sci-fi či fantazy je realita, ale myslím si, že k reality show takto mnozí nepřistupují.
Obyčejně se nikomu po shlédnutí takového pořadu nic nestane, ale někdy mám pocit, že určitý souběh různých absurdních manipulací nakonec řadu lidí ovlivní. V nějaké společenské rubrice si přečtete horoskop, jehož podstata je holý nesmysl, pravdivou životní zpověď, kterou nenapsal život, ale spíše nějaký neúspěšný literát po půllitru rumu, a večer to zazdíte soutěží, ve které nikdo nesoutěží a bizarnostmi ve stylu Prostřeno, Svatba na první pohled či Výměna manželek. Pokud tuhle medicínu užíváte denně, můžete pozbýt odstupu, který byste si v jiném případě zachovali. Začnete, aniž byste si to uvědomili, více či méně žít ve virtuální realitě.
Naznačil jsem v úvodu článku, že tyto fenomény vnímám jako absurditu doby, ve které žijeme. Je v tom skrytý i určitý paradox. Pokrok nás dotlačil do doby neuvěřitelných technologií, naše civilizace je založena na exaktním vnímání světa, ale tato skutečnost asi čím dál tím více lidí nutí uchylovat se k různým alternativám. K pseudomedicíně, pseudovědě, pseudohistorii a také pseudorealitě, kterou volíme namísto reality nebo naopak fikce, jejichž pravou podstatu jsme schopni vnímat a odlišovat. Pokud nacházíte v reality show pouze zábavu, je všechno v pořádku, ale nezapomínejte na to, že kdo se zúčastní pokusu, stává se jeho součástí.