Pátek 18. června 2021, svátek má Milan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 18. června 2021 Milan

Tenkrát na blízkém Východě (5. kapitola: Zdvořilostní návštěva)

14. 04. 2021 21:58:38
„Krátká návštěva potěší, žádná přímo nadchne. Jsou ovšem návštěvy, které se vyznačují strategickým významem. Jsou to diplomatické počiny, které v divočině cestovatelé absolvují u kmenových vůdců a šamanů. Ne vždy je přežijí."

5. kapitola: Zdvořilostní návštěva

„Krátká návštěva potěší, žádná přímo nadchne. Jsou ovšem návštěvy, které se vyznačují strategickým významem. Jsou to diplomatické počiny, které v divočině cestovatelé absolvují u kmenových vůdců a šamanů. Ne vždy je přežijí."

(Miloš Kybal )

Mohlo by se zdát, že po vítězném zápase o post našeho ubytovatele, bylo v této záležitosti již nadobro jasno. Naše i gazdova spokojenost a stále připravený Hopčakův „pravý hák“ by tomu nasvědčovaly. Leč nebylo tomu tak zcela. Křivda a ponížení jsou emoce zcela universální a jejich aktuálním nositelem byl dle důvěryhodných zdrojů v Nové Sedlici největší místní kulak Dulhún, který díky náhodné absenci v hospodě propásl příležitost nás u sebe ubytovat. Navíc již pražské entomology včetně Miloše Kybala ubytovával, takže náš čin se dal chápat jako zrada. Mohlo se nám to zdát sebevíc směšné, ale Dulhún byl zde natolik významný člověk, že ignorovat tuto skutečnost by mohlo mít nepříjemné důsledky. Vždyť jenom vyslovení jeho jména se stalo první den expedice propustkou i jízdenkou do Nové Sedlice.

Avizované i potenciální nepříjemnosti bylo tedy třeba eliminovat. Usoudili jsme, že řešením je vykonání zdvořilostní návštěvy s následným vysvětlením a omluvou. Poté, co jsme Hopčaka ujistili, že se od něho neodstěhujeme, nám i on tuto variantu doporučoval. Následovala tedy další mise do „zakusočné“ v době kdy byla zcela jistá Dulhúnova přítomnost.

Vasil Dulhún byl vysoký, statný padesátník, který mohl tak, jak nás uvítal u svého stolu v hospodě, v tu ránu do prvorepublikového dramatu ze Zakarpatské Ukrajiny: Černý oblek, bílá košile bez vázanky, četný klobouk s širokou krempou. Choval se sebevědomě, ale přátelsky. Odmítl naše pozvání „na borovičku“ a okamžitě nám každému deci borovičky objednal. Bez velkých průtahů nám oznámil, že nás čeká u sebe na statku zítra po šesté. A bylo to.

Vyzbrojena kartonem cigaret a lahví vodky vyrazila naše delegace po úspěšném loveckém dni do spodní části vesnice, kde se na nejkvalitnějších pozemcích rozprostíraly Dulhúnovy latifundie. Statek měl kulak rozlehlý a na místní poměry poměrně málo zanedbaný. Po přípitku následovalo pohoštění. Marně jsme hledali, kdeže jsou další hosté, než jsme pochopili, že to neuvěřitelné množství delikátních potravin je určeno pouze pro nás.

Po první ochutnávce následovala krátká prohlídka polností, jejichž kvalita byla zaručena menším než dvanácti procentním sklonem, v tomto kraji zcela neobvyklým. Následovala prezentace koní, krav, ovcí, prasat, drůbeže, traktoru, mlátičky, manželky a dvou „nevidatých“ dcer. Pán domu se nijak netajil tím, na co je z tohoto výčtu nejvíce pyšný. Dominovali vskutku krásní koně, nejhůře na tom byla očividně paní Dulhúnová. K inventáři patřili ještě jacísi dva poloretardovaní čeledíni, kteří se v přehledu majetku pro svoji bezvýznamnost ani neobjevili.

Dcery hospodář prezentoval asi tak, jako jalovice na trhu, a to se zvláštním přihlédnutím na chovnost. Nepamatuji se, zdali byly hezké, neboť jsem se tak příšerně styděl, že jsem se na ně od té chvíle, co se Dulhůn začal zálibně dotazovat na moji osobu, už ani nepodíval. V průběhu večera se tato záležitost kvůli Milošovi ještě několikrát přetřásala. Ten totiž neustále konspiroval na téma permanentní entomologická základna na Nové Sedlici. Hospodář očividně nechápal, o čemže je řeč, ale ženich z Prahy mu přišel určitě jako terno. Je zajímavé, že tato myšlenka natolik Milošovi ulpěla v paměti, že se jejím rozborem začal okamžitě zabývat, kdykoli jsme se potom v průběhu let viděli. Zcela v souladu s jeho zvyklostmi to vyprávěl kdekomu a soudě podle reakcí posluchačů, byla tato historka rok od roku pikantnější.

Čas naší návštěvy klidně plynul od stakanu ke stakanu, od klobásek ke slanině a od slaniny k uzenému. Ač jsme byli při chuti, a já už v té době extrémně žravý, po čase už nebylo kam co dát. Rozjařený Dulhún si to však asi vyložil úplně špatně, protože po jednom zdvořilém odmítnutí nějaké delikatesy náhle zařval: „Bachněm barana!“

Když jsme náležitě nereagovali, zařval znovu: „Bachněm kravu!“.

To už znejistěla i do té doby tichá až neviditelná hospodyně. Připomněla mu však už patrně dříve probíraný nápad, že u příležitosti našeho odjezdu uspořádá rozlučkovou akci, na které osobně upeče „žíváňskú“. Pod vlivem překotně se vršících událostí jsme na to pak úplně zapomněli. O to více jsme se podivovali, když oslava opravdu proběhla, a kromě nás se jí zúčastnila téměř celá vesnice. Jenom pro upřesnění ona „žíváňská“ měřila jeden a půl metru a vážila minimálně půl metráku. Od té doby jsem nic podobného neviděl opékat a máloco mi také tak chutnalo.

Následující den od rána pršelo, což byl zástupný důvod setrvat na Hopčakově seníku s několika kilogramy tuhých i tekutých lahůdek, které jsme u pana Dulhúna dostali „na cestu“. Po poledni jsem to však už nemohl vydržet, sbalil jsem si entomologické nádobíčko, několik klobás a vyrazil jsem sám „do hory“. Nebyl jsem si úplně jistý, zdali si toho moji společníci vůbec všimli.

Autor: Jiří Turner | středa 14.4.2021 21:58 | karma článku: 10.84 | přečteno: 272x

Další články blogera

Jiří Turner

Odmítl jsem si dát dnes ovar a s cenou vepřového na světových trzích to ani nehlo(fejeton)

Asi to bude tím, že mě při tom viděla jen Máňa z naší jídelny, která mi ho doporučila, a tři houmlesáci, kteří očekávali, že na ně zbude nějaká pěkná kůžička. Kdyby těch diváků byly tři miliardy, možná by i v Přešticích zpozorněli

17.6.2021 v 8:59 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 296 | Diskuse

Jiří Turner

Invaze migrantů do Vršovic

Tak už to dorazilo i k nám. Tam, kde doposavad pobývali jen domorodci, nebo všelijaká venkovská náplava, tak tam jsou dnes tihle orientálci. Ví bůh, jak se sem všichni dostali, ale úspěšně se tady množí a množí...

16.6.2021 v 11:13 | Karma článku: 17.44 | Přečteno: 1101 | Diskuse

Jiří Turner

Háelpéčko

„HLP“ může znamenat zvýšenou hladinu cholesterolu, ale jinak se tento jazykový patvar používá pro “hluboký lidský příběh”, třeba dojemně laděnou zprávu doprovázenou jímavým hudebním podkresem a patetickým komentářem.

11.6.2021 v 15:46 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jiří Turner

Policajti tady ještě politickou stranu neměli, tu díru na trhu bylo třeba zaplnit

Je obecně známo, že bývalí esenbáci a z nich rekrutovaní policisté byli a jsou často voliči KSČM. Mladším příslušníkům ozbrojených složek také nemusí vždy vyhovovat SPD, a tak se patrně otevřel prostor pro politické hnutí Přísaha.

7.6.2021 v 10:57 | Karma článku: 18.93 | Přečteno: 647 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Hatala

Problém zvaný tečka. Tečka!

Byl to hrozný pocit. Vědět, že je to špatně, že takhle to nemá být, že takhle jste to nechtěl. Nejhorší chvíle Karel prožíval tehdy, když se svou nastávající svatební pozvánky přátelům ze vsi roznášeli. O zmírnění omylu se

17.6.2021 v 15:56 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 278 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Větší než život

Tak už jsou tu s námi jenom čtyři. Z původních dvanácti. Kdo? No přece ti báječní muži na létajících strojích, kteří pozorovali křehkou planetu Zemi z povrchu Měsíce.

17.6.2021 v 14:05 | Karma článku: 10.95 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jaroslav Müllner

Jak je nebezpečné půjčit si auto

Padesátka je věk, který zdobí zralého muže, a její příchod je třeba náležitě oslavit. Ještě před obdobím covidového půstu chystal důstojné oslavy svého vstupu do zralého věku pan Adam v malebné vísce na vysočině.

15.6.2021 v 13:10 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 621 | Diskuse

Martina Bojanovská

Z deníčku delegátky (4. část) – Turnusy, klienti a pár příběhů z praxe

Přijíždí autobus s klienty a kolem se začínají prohánět kabriolety troubící jako Kaiser s Dejdarem ve Slunce seno...a to je jen začátek turnusu. Přijelo totiž „nové zboží" a místní beach boys jsou nadržení.

15.6.2021 v 6:58 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 989 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Chudáček blbeček co nechtěl vakcínu

Kdo z těch co přečetl nadpis a usoudil ,že autor bude psát o sobě měl pravdu. Já jsem ten chudák blbeček co nechce nic si do těla píchat (až budu chtít ,vím o lepším svinstvu co si lze píchnout).....

13.6.2021 v 5:41 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 1238 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz