Čtvrtek 27. ledna 2022, svátek má Ingrid
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 27. ledna 2022 Ingrid

Dojička socialismu

7. 12. 2021 12:05:43
Kromě prominentů, živlů pokoušejících se bývalý režim rozvrátit a té většiny držící hubu a krok a žijící z ruky do huby, zde byli desítky let i tací, kteří režim nenáviděli, ale dokázali ho znalecky podojit tak, jako moje babička.

Moje babička z otcovy strany se stejně jako dědeček narodila v „posledních záchvěvech“ rakousko-uherského mocnářství, pocházela ze středostavovské rodiny a vyrůstala nedaleko Mladé Boleslavi. V příznivých prvorepublikových poměrech získala sice solidní vzdělání, ale od dětství tíhla ke krejčovině, a tak posléze po překonání odporu rodiny, která s ní měla jiné plány, nastoupila do učení ve vyhlášeném mladoboleslavském dámském salónu. V Boleslavi se také na jakési společenské akci seznámila s dědečkem, který se právě chystal převzít po otci typografickou dílnu.

Moji prarodiče se vzali krátce před okupací, postavili si dům a o své budoucnosti měli asi vcelku jasno. Dědeček jako umělecký typograf měl již zavedenou firmu a babička si hodlala otevřít vlastní krejčovskou dílnu. Prvním dramatickým okamžikem jejich manželství byla asi mobilizace, dědeček narukoval do pohraniční pevnůstky, ale po kapitulaci se vrátil do své dílny a v ní bez problémů přežil protektorátní časy, a to i díky babičce, která mu v květnu 1945 zatrhla „pražské povstání“ (o čemž si můžete přečíst zde). Babička v té době porodila mého strýce, ale to jí nebránilo díky předchozím kontaktům provozovat doma malý salón. Byla již v mládí natolik schopná a úspěšná, že si u ní nechala šít plesové šaty i žena šéfa boleslavského gestapa.

V této souvislosti je možná dobré připomenout, že v dobách protektorátu u nás nežili jen odbojáři a kolaboranti, ti jsou dodnes mediálně zajímavou částí tehdejší populace, ale byla to část velmi minoritní. Většina Čechů a Moravanů prostě dál žila, pracovala, podnikala a ve své podstatě tak více či méně i sloužila režimu, který zde panoval. Dědeček byl zarytý vlastenec, ale živil rodinu, splácel hypotéku, a tak tiskl to, co si který zákazník objednal, ať to byl kdokoli. Babička byla od mládí natolik přizpůsobivá a podnikavá, že politické změny, pokud vůbec nějak zásadně vnímala, neměli na její podnikatelskou činnost žádný zásadní vliv. To, na čem opravdu lpěla, byla jen její rodina a její kšeft.

Za války tak milá babička vesele šila pro paničky boleslavské honorace včetně zmíněných žen nacistických pohlavárů okresního významu, což jí bylo po válce vyčítáno, ale ona docela rozumně argumentovala tím, že kdyby to odmítla, riskovala by život svůj a své rodiny. Když se pak ukázalo, že svojí krejčovinou defacto živila i několik rodin chudých švadlen, velmi rychle hlasy o kolaborantce ztichly. Vzpomínám si v této souvislosti, že jako kluk jsem si o babičce myslel, že je lakomá, až později jsem poznal, že sice velmi nerada komukoli cokoli dává zadarmo, ale dobře odvedenou práci dovede ohodnotit královsky. I své vnuky odměňovala zásadně jen podle zásluh. To byl i případ jejích tehdejších a následných „zaměstnankyň“, na které sice byla velmi přísná a náročná, ale ty ještě po mnoha letech vzpomínaly na to, jak se u paní mistrové měly dobře.

Po osvobození vypadalo vše více než růžově, babička povila druhého syna, mého otce, a byla rozhodnutá domácí salón přenést do Boleslavi a náležitě ho rozšířit. Nepochybně by se to také stalo, kdyby nepřišel únor roku 1948. Z počátku to sice vypadalo, že se znárodňování nedotkne malých firem, jako byla typografická dílna se třemi zaměstnanci či dámské krejčovství se stejným počtem švadlen, ale ono se jich to v roce 1951 dotklo, a to zcela zásadně: Mému dědečkovi - „buržoovi“ znárodnili typografickou dílnu. Babička ovšem nasadila páky a prostřednictvím vlivných manželů svých klientek dosáhla toho, že dědečka v jeho bývalé firmě, nyní provozovně jakéhosi družstva nechali soudruzi pracovat, a to dokonce jako vedoucího.

Babičku zmaření snu o boleslavském salónu nezlomilo. Rozšířila si domácí dílnu, vybavila ji již dříve zakoupenou moderní technikou a časem, aby předešla udáním, že má produkci jako středně velká oděvní firma, nějakým způsobem zařídila, že v místním JZD v rámci přidružené výroby vzniklo jakési oděvní družstvo, jehož se babička stala vedoucí, a kde opět začalo pracovat několik dříve osvědčených a zaměstnaných švadlen. V průběhu let se babička - „družstevnice“ stala i mistrovou odborného výcviku jisté oděvní školy a do jejího družstva tak docházely učnice, které v rámci výuky prováděly podřadnější práce a z těch nejnadanějších se rekrutovaly její další spolupracovnice. V sedmdesátých letech, ze kterých už disponuji i vlastními trochu zmatenými vzpomínkami, byla babička faktickou majitelkou a ředitelkou jakési malé oděvní továrny s několika filiálkami, jejíž klienti, produkty a patrně i zisky se zcela nekontrolovatelně přemisťovali mezi privátními a družstevním sektorem.

Klientelu tohoto podniku představovaly stovky dam z řad honorace, a to rozhodně nejen mladoboleslavské. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že to byly i manželky okresních a krajských tajemníků strany, poslankyně Federálního shromáždění a další vlivné ženy, či ženy vlivných mužů. Babička bez problémů nakupovala látky i za železnou oponou a tamtéž se zúčastňovala módních přehlídek a veletrhů, pochopitelně jako představitelka socialistického družstevnictví. Počátkem osmdesátých let, kdy už byla v důchodovém věku, méně šila a spíše jen dohlížela na prosperující podnik, byla navržena na vyznamenání Za vynikající práci a to také na dovršení celé té absurdity v osmdesátém druhém obdržela.

V té době byl již dědeček dávno v důchodu. Ještě před tím však dlouhé roky pracoval zcela formálně, zabýval se vlastně jen privátní uměleckou typografií, psal paměti (z nichž také čerpám), hrál na housle, choval holuby a věnoval se svým vnukům. Po celý svůj život upřímně nenáviděl komunistický režim, v čemž se zcela shodoval s babičkou. Ta v porevoluční době již jako stará dáma dávala často k lepšímu, jak „bojovala“ proti režimu. Říkala, že perestrojku započala mnoho let před Gorbačovem a na tržní ekonomiku přešla dávno před Klausem.

„Skutečné tržní hospodářství“ pochopitelně učinilo konec onomu improvizovanému, ale to už babičku asi netrápilo, ve zdraví si užívala důchodu, který sice reálně skoro žádný neměla, ale na který si tak dobře vydělala, že mohla několikrát do roka s dědečkem i sama obrážet české lázně, které celoživotně milovala, i zahraniční letoviska. Ještě v osmdesáti šila pro vnučku a pravnučky (ze zásady nikdy nešila pánské oblečení) takové módní kreace, že jim nikdo nevěřil, že je to od prababičky, a ne z nějakého špičkového butiku. Velká dojička socialismu zemřela klidně a prakticky zároveň se svým mužem až řadu let po změně milénia, a to, jak sama často říkala, patrně s pocitem dobře odvedené práce.

Autor: Jiří Turner | úterý 7.12.2021 12:05 | karma článku: 31.66 | přečteno: 1124x

Další články blogera

Jiří Turner

Proč se říká…(V.)

...panický strach, Pandořina skříňka, Prokrústovo lože, Pyrrhovo vítězství, sisyfovská práce či Tantalova muka? Jak se do frazémů dostal Prométheus, Penelopa, Sfinga, Sirény, Skylla s Charybdou, Titáni a vládce bohů Zeus?

26.1.2022 v 12:03 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 199 | Diskuse

Jiří Turner

Kdo je schopen objektivně hodnotit kauzu Evy Michalákové?

Před lety jsem byl po zveřejnění prvních informací ohledně této kauzy šokován, když jsem ale pak sledoval její politizaci, poněkud jsem znejistěl. Nedávný verdikt Evropského soudu pro lidská práva tak jen prohloubil mé pochybnosti

24.1.2022 v 10:42 | Karma článku: 15.37 | Přečteno: 829 | Diskuse

Jiří Turner

Proč se říká…(IV.)

...být v moci Morfeově, bohatý jako Midas nebo sladký jako nektar? Kdo to byl původně Lucifer, jak to bylo s Narcisem a kým byl Nestor? Co všechno nás pojí s Odysseem a jak málo toho má oidipovský komplex společného s Oidipem?

22.1.2022 v 13:12 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 236 | Diskuse

Jiří Turner

Šílené devadesátky?

V rámci aktuální retrospekce nastartované kriminálním seriálem Devadesátky by si ti, kteří tu dobu nezažili, mohli myslet, že se jednalo o časy naprosto absurdní. Je to dané úhlem pohledu, ale mně se v těch devadesátkách líbilo.

21.1.2022 v 11:34 | Karma článku: 29.55 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Lelek

Takhle my si žijeme

Na policii si dlouho nepobyli, protože se s každým znali. Odešli s výstrahou, že napříště už by mohli sedět.

27.1.2022 v 11:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Karel Trčálek

Co vlastně chce to strašné a zlé Rusko?

Nic, co by nebylo až nepochopitelné. Zabezpečení vlastních hranic, nárazníkové pásmo států bez přítomnosti NATO, protože jeho rozšiřování je příčinou dnešního konfliktu

27.1.2022 v 11:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Ondra Kňava

Hra na oliheň aneb a co děti, mají si kde hrát?

Brutální hrozba pro děti a mládež? Inspirace pro děti k brutálnímu vraždění? Jen si vzpomeňte starousedlíci!

27.1.2022 v 8:49 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 153 | Diskuse

Eva Sádecká

O zamrzlém jezeře

V daleké zemi, která se rozprostírala kolem severního pólu, spalo jedno veliké jezero. Jeho těžké oči se vždycky večer pomalu zavíraly, ráno stěží probouzely. Ach, jak jsem unavené, tolik těžkého ledu, zívlo lesklé zrcadlo.

27.1.2022 v 7:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – nekorektnost není o vulgaritě nebo buranství

Největším švindlem dnešní korektnosti je to, že učinila z normality něco, co je tzv. nekorektní, sprosté a buranské. Přispěli k tomu i druhořadí umělci, jako třeba Partička na Primě

26.1.2022 v 18:20 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 485 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz