Kolik hvězdiček v expresivním označení řitního otvoru ho změní na obecně přijatelné slovo?

Jedna je málo, to je příliš podobné neupravenému výrazu, čtyři zase moc, protože opravdu mnoho slov začíná na „P“, nebo končí na L. Ideální budou dvě nebo tři, to podle „statečnosti“ pisatele či tvrdosti „cenzora“.

Kdo z čtenářů tohoto blogu mě zná osobně, dobře ví, že jsem velmi slušně mluvící člověk, což ovšem nevypovídá o ničem jiném než o tom, že jsem byl takto vychován a posléze už bylo asi pozdě na to, abych se nějak přeučil. Slušnost mluvy, ale nemá nic společného s obecnou lidskou slušností, je to pouze otázka etiky. Vulgární slova, coby klení, používám pouze v emočně vyhrocených situacích, což si myslím, že má svůj smysl, protože jedině tak ta slova mají patřičnou váhu.  

Na základě výše uvedeného bych tedy měl kvitovat, že se slušně mluví a také slušně píše, a mělo by mi vyhovovat, že když to nejde jinak, měl by si mluvčí místo příslušných hlásek odkašlat nebo písknout a pisatel by měl ve správný moment učinit dvojhmat AltGr a pomlčku. Ve skutečnosti mě ale vulgární projev u cizích lidí vlastně vůbec nevadí. Jenom se někdy zamýšlím, kde k tomu asi dotyčný přišel a proč takto činí v nevhodné situaci či prostředí.

Myslím si, že je dobře, když dokážeme ovládat své emoce a v mluveném projevu místo vulgarismu vyjádříme totéž výrazem nevulgárním, ale vždycky to asi nejde. Jako pisatelé však máme obyčejně dost času, abychom vychladli, takže použití vulgárního slova nebývá záležitostí emoční, ale cílenou. Napsané sprosté slovo, které čtenář z „ohvězdičkované“ podoby pozná, je však pořád tím samým slovem. Přece když někdo napíše pr**l, nepřečtete si to v duchu jako „pr – hvězdička – hvězdička – el“, a myslím si, že si to tak nepřečtete ani nahlas.

Když někdo činí v rozporu s tím, co deklaruje, nazývá se pokrytcem, a to, o čem tady píšu, je evidentním příkladem pokrytectví. Tento druh písemného pokrytectví mi připomíná jistý typ pokrytectví obrázkového. Lehko si vzpomeneme na nahé krásky bujných křivek v obscénních pozicích, kterým někdo třeba na stránkách bulvárního časopisu patrně kvůli mravnosti a s ohledem na ochranu mládeže přimaluje na bradavky a na „biograf“ (tak tomu říkal pan Hrabal) miniaturní hvězdičky a takový výtvor pak klidně pošle mezi lid. Na nahém lidském těle ovšem není nic vulgárního, vulgárním se stane jen kvůli té samoúčelné obscénnosti, která na obrázku zůstane a zakryje se to, co samo o sobě vulgární není.

Někdo může namítnout, že tady pitvám takové nedůležité malichernosti. Klidně bych s tím souhlasil, kdyby se tento princip nepřenášel do poněkud vážnějších oblastí. V dnešní době může být někdo trestně stíhán třeba za nekorektní žert s rasovou tématikou. Dotyčný tím vůbec nic nemusí vyjadřovat, protože není rasista, ale má pouze rád nekorektní humor. Naproti tomu skutečný rasista, když obrazně řečeno udělá na správném místě ty hvězdičky, tak může klidně nabádat ke genocidě a nestane se mu vůbec nic.

Že je to extrém? Možná. Tak jinak. Když napíšete Putin je svině, může to být nepublikovatelný text. Když tu svini budete chytře, nepřímo, vhodným a kultivovaným způsobem za pomoci korektních výrazů velebit, nikdo vás omezovat nebude. Lze se tak zcela legitimně zeptat, co je tím problémem? Je to výraz „svině“, který je v případě té kreatury skoro lichotkou, nebo je to skutečnost, že někdo sympatizuje se zločincem a masovým vrahem? Každý si na to může odpovědět sám.