Podivný případ doktora Druláka

První náměstek ministra, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, velvyslanec ve Francii a univerzitní profesor. Dnes ze strany MZV nežádoucí osoba, podporovatel Bašty, odborně erudovaný „disident“ a v jistém smyslu i mučedník.

Petra Druláka jsem poprvé zaregistroval již na samém počátku milénia jako ředitele Ústavu mezinárodních vztahů, posléze jako náměstka na Ministerstvu zahraničních věcí, a ještě později jako velvyslance ve Francii. Vnímal jsem ho jako v zásadě mainstreamového politologa a respektovaného odborníka v oboru politické ekonomie a mezinárodních vztahů. V roce 2007 se Drulák výrazně angažoval jako podporovatel amerického radaru v Brdech a Lisabonské smlouvy. Donedávna doktor Drulák zastával proevropské liberální názory, vedl polemiky s konzervativní a euroskeptickou částí ODS, jmenovitě v roce 2007 s Václavem Klausem. Tato stanoviska však začal v průběhu let více a více opouštět, až se stal kritikem liberalismu, progresivismu, Evropské unie a havlovského pojetí lidských práv. Názorový obrat pak dokonal po vypuknutí války na Ukrajině.

Na konci minulého roku se stalo to, co okomentoval na iDnes Miroslav Korecký:

Petr Drulák má pro působení na poli zahraniční politiky výtečný životopis: první náměstek ministra, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, velvyslanec ve Francii, profesor na několika univerzitách… Přesto je z něj dnes persona non grata a ministerstvo tlačí na ústav, jemuž sám léta šéfoval, aby se ho kvůli jeho kritickým názorům zbavil. Dostal už dva vytýkací dopisy, prošetřovala ho etická komise a aktuálně on sám podal na svého zaměstnavatele žalobu.

Aktuálně, jak je zřejmé z různých vystoupení Druláka v médiích, naposledy včera na CNN Prima News (což je jedno z mnoha vystoupení na této stanici), tato situace eskaluje. Petr Drulák se také stal v prezidentských volbách aktivním podporovatelem Jaroslava Bašty a signatářem z mého pohledu ostudné výzvy iniciativy Mír a spravedlnost . Jeho některé veřejně prezentované názory se shodují s proruskou válečnou propagandou, díky čemuž je jako odborná i politická autorita citován ruskými médii, což z něho docela pochopitelně činí pro Ministerstvo zahraničních věcí poněkud problematickou osobnost.     

Drulák se hájí tím, že je dlouhodobě za projevování svých názorů trestán a v tomto smyslu kritizuje vládu, ministerstvo a potažmo politické klima v zemi, ve které je podle něho potlačována a kriminalizována svoboda projevu a právo na vyslovení názoru. Tyto kontroverze z něho pochopitelně činí přitažlivou personu pro různá média, a to nejen ta seriózní. Z Druláka se tak stává vysoce odborně fundovaný „disident“, bojovník za pravdu a v jistém smyslu i mučedník.  

Nemíním v tomto svém článku vést na dálku s Petrem Drulákem nějakou odbornou polemiku, v tomto ohledu pro něho vůbec nemohu být dostatečně erudovaným partnerem, ale čím více o celé této záležitosti čtu a uvažuji, tím více docházím k přesvědčení, že vůbec nejde o nějaký odbornostní problém, ale pouze o problém etický, a hlavně problém principiální. Nutně se musíme zamýšlet nad principy loajality státního zaměstnance, nad odpovědností odborníka, jehož názory mohou oslovovat odbornou i laickou veřejnost, ale také nad už zmíněnými principy svobody projevu.

Mohlo by se to jevit jako velké dilema, ale mně to tak nepřipadá. Od zaměstnance Ministerstva zahraničních věcí, a to jako náměstka ministra, velvyslance i pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů se logicky vyžaduje určitá míra loajality se stanovisky ministerstva, potažmo vlády, která řídí zahraniční politiku. Volnomyšlenkářství patří na akademickou půdu, kam se měl dle mého soudu Drulák již dávno plně uchýlit. Ústav mezinárodních vztahů je sice z podstaty své existence institucí stojící mezi akademickou sférou a sférou veřejnou a je zde také prováděn nezávislý výzkum, nicméně jeho činnost nemůže směřovat proti zájmům státu a ku prospěchu nepřátelské mocnosti.

Myslím si také, že člověk takovýchto zkušeností a takového renomé by měl být, jakožto vědec, při prezentaci svých názorů a postojů opatrný. Drulákovy loňské teze ohledně Ukrajiny (viz rozhovory na CNN Prima News) se totiž ukázaly naprosto zcestné a bohužel i jeho současné postoje se odklání od racionálního vnímání situace a mají stále více ideologický charakter. Netuším, co se mohlo stát, že se liberální a prozápadní politolog stal kritikem idejí, které dříve hájil, a už vůbec nechápu, že rezignoval na morální aspekt problematiky, což ho dle mého soudu svedlo i z cesty nezávislého odborníka. Nemohu k tomu říci asi nic jiného než to, že do jisté míry extrémní situace odkrývá mnohdy skryté lidské a morální kvality každého z nás.