Nejprve musím konstatovat, že uspořádat demonstraci proti vládě, kterou část občanů viní z aktuálních ekonomických problémů, není ničím nelegálním, zavrženíhodným a ve své podstatě může někdy takový způsob protestu vytvořit tlak na establishment, který může být tímto způsobem legálně vyzýván k promptnímu řešení různých problémů.
Osobně si sice nemyslím, že jen vláda je odpovědná za současný stav, který nám je tak usilovně prezentován jako katastrofický, až tomu snad opravdu věříme, a považuji za do značné míry spekulativní, jestli se dalo aktuálním problémům zcela zabránit. Je však patrné, že se stala řada chyb, ale na druhou stranu se nenaplnily různé katastrofické předpovědi. Mnoho lidí také stále nechce pochopit, že už nežijeme v socialismu s centrálně řízenou ekonomikou, že tedy vláda nemůže určovat cenu vajec apod.
V tomto ohledu tak dnešní demonstrující budou jaksi plakat na špatném hrobě. Ona totiž ta řešení ohledně cen energií, které se postupně vrací do normálu, či potravin nejsou tak snadná, jak je různí populisté prezentují, na druhou stranu je extrémně vysoká inflace nepochybně způsobená i systémovými chybami.
Jak jsem již uvedl, považuji takovýto protest za zcela legitimní a pochopitelný, ale to, co mě poněkud zarazilo, jsou požadavky organizátorů i samotné osoby organizátorů. Nevím, jestli si dnešní demonstrující zjistili, co jsou ti lidé zač, případně jestli je to v rámci výletu do Prahy většinou ze severních Čecha ze severní Moravy vůbec zajímá. Také mám určité pochybnosti o tom, jestli se ti lidé zamysleli nad reálností a v některých případech také etikou příslušných požadavků, případně jestli jsou toho všichni vůbec schopni.
Zásadním organizátorem akce se jeví Jindřich Rajchl, předseda strany PRO, který na mě působí jako tak nedůvěryhodná (posuďte sami z odkazů) osoba, že bych s ním nešel ani na jím organizovaný masopust. Dalšími zajímavými lidmi, kteří se na akci podílí, jsou senátorka Zwyrtek Hamplová či bloger Vidlák. První jmenovaná je opět nositelkou takových názorů a postojů (třeba v souvislosti s covidem či válkou na Ukrajině), že se zdá být až neuvěřitelné, že zároveň mohla být i poměrně úspěšnou právničkou i političkou. Odkazy na blogera Vidláka, který je typickým šiřitelem různých, někdy vskutku absurdních konspiračních teorií, jsou pak už jen takovým humorným oživením tohoto článku (zde a zde).
Vrátím-li se k účastníkům demonstrace, které ve chvíli, kdy píšu tento článek, již přiváží do Prahy svozové autobusy, tak je mi jich tak trochu líto. Někdo je přesvědčil, že touto demonstrací bojují za lepší život, ale realita bude taková, že pouze pomáhají naplňovat osobní ambice a možná také peněženky aktivistických politiků a různých pochybných existencí. Pocit, že řešením problémů je hulákání na Václaváku, mi přijde poměrně naivní.
V tomto ohledu je asi dobré zmínit protesty organizované organizací Milion chvilek pro demokracii, protože by někoho mohlo napadnout, že je to podobný druh protestu. Opak je pravdou. Tyto masové protesty, ač neměly žádný faktický dopad, nebyly motivovány tím, že má někdo mnohdy vlastní vinou “vítr v peněžence” a “prázdné břicho”, ale byly cíleny na Andreje Babiše, tedy na morálku a politickou (ne)kulturu a tím i na neslučitelnost chování a jednání politiků s výkonem jejich funkcí.
Tato akce má alarmující název Česko proti bídě, který vyvolává pocit, že obecně v bídě žijeme a do ještě větší se řítíme. V tomto ohledu si dovoluji podotknout, že by si každý na základě mnoha dostupných informací měl srovnat v hlavě, co to skutečně znamená žít v bídě, co sám mohl udělat a neudělal a v budoucnu udělat může, aby v “bídě” nežil. Ta rada je prostá: uvážlivě ve volbách volit své zástupce a místo demonstrací pořádanými různými hochštaplery vzít svůj život do vlastních rukou, pracovat a nečekat na to, že se o něj postará stát. Ta doba je už dávno pryč.
Kdo je pravý Vidlák? Kdo píše Vidlákovy kydy? A kolik Vidláků bylo na Václaváku?
