Označení Andreje Babiše za viníka aktuálně nedobrých poměrů v české kotlince může působit kontroverzně a může se zdát, že je to snaha vyvinit současnou politickou garnituru. Ne, nemám z aktuální vlády a parlamentní koalice vždy dobrý pocit, ale nezapomínejme na to, že ona široká koalice dost nesourodých stran vznikla účelově, a to k nutné porážce hnutí ANO, kteréžto vzniklo a stalo se dominantním jen kvůli zoufalé politice předchozí politické garnitury a také vlivu tehdejšího prezidenta (toho, jehož jméno se nevyslovuje).
V politice i ve světě jako takovém jde stále jen o princip příčin a důsledků. Diktátoři se svými zločinnými režimy, stejně jako populističtí politici, kteří se nikdy neměli dostat k moci, čímž míním třeba Andreje Babiše, se k té moci dostali ze zcela konkrétních příčin, které logicky opět někdo vytvořil. Šílené poměry v Rusku daly kdysi vzniknout bolševismu, jehož hrůzných metamorfóz jsme stále svědky, militantní politika Německa byla jednou z příčin 1. světové války a následná porážka Trojspolku vytvořila podmínky pro vzestup nacismu a další světovou válku.
Nechci srovnávat hrůzy zmíněných ideologií a s nimi spojených režimů s důsledky populismu, který nás poškodil a stále poškozuje „pouze“ ekonomicky a morálně. Populistická hnutí počnou vzkvétat tehdy a tam, kde lidé ztratí důvěru ve standardní politické subjekty a standardní politiku, která z podstaty věci nemůže být nikdy pro každého občana přívětivá. Míním tím to, že prosperita státu se buduje jen skrze ve své podstatě nepopulární opatření, což je pravý opak populistické politiky, která skrze líbivé kroky přivádí stát ke krachu.
Stane-li se populismus politickou normou, tedy přijmou-li ho občané jako standardní podobu politiky, může ho před příchodem krachu porazit jen jiný populismus, případně nestandardní koaliční spolupráce, která spojí jinak těžko spojitelné politické subjekty a tím i jejich voliče. Přesně to se stalo v minulých parlamentních volbách. To, čeho jsme svědky nyní, je politika, která koliduje mezi populismem, respektive snahou voliče úplně neotrávit, pokusy činit nutné pragmatické kroky, a to s kompromisy kvůli ideologicky rozdílným koaličním partnerům. Je otázkou, dá-li se takto dlouhodobě vládnout, ale je jisté, že se takto nedá vládnout dobře.
Pokud se shodneme, že je tento stav špatný, můžeme se ptát, co se mělo stát jinak. Odpověď je nabíledni. Vláda ANO měla přivést zemi ke krachu, protože v krachující zemi je prosaditelné to, co je v době pouhého nezdaru a ekonomického úpadku absolutně nemožné. Řeknete si, že je zbytečné přemýšlet o tom, co se stát mělo, a podstatné je uvažovat o tom, co se stát může a hlavně má. Ono to ovšem souvisí. V tomto, nebo ještě v horším stavu země a stávající politiky vlády Andrej Babiš příští volby vyhraje a patrně se stane to, co jsem výše nastínil.
Všechny ostatní scénáře mi nepřijdou příliš realistické. Posuďte sami: Zmoudří národ a zkousne všechna nepopulární a bolestná opatření? Zkrachujeme ještě do voleb? Vzpamatuje se současná vláda a nastolí obecně přijatelná řešení a přijatelnou politiku, čímž se postupně ze současného negativního trendu vymotáme? Rozpadne se hnutí ANO? Stane se z Andreje Babiše slušný, zodpovědný a racionální politik? Uvědomíme si, že populismus je vždy a všude jistou cestou do pekel?
Pokud vám některá z nabízených možností přijde reálná, tož, když budu parafrázovat závěr jedné Werichovy pohádky, jste si měli přečíst nějakou pohádku, a ne to „vysoce fundované“ politicko-ekonomické zamyšlení.
