Zemřel Karel Schwarzenberg. Jeho čas se naplnil. Zemřel po více jak využitém životě, v požehnaném věku a obklopen rodinou. Na rozdíl od politiků, jejichž přínos pro naši zemi je zveličován, o což se konečně sami stále velmi snaží, si nestavěl vlastní „mauzoleum“, ale pracoval pro vlast. Když odešel z aktivní politiky, stal se politickým glosátorem, který se ovšem vyjadřoval bez projevů přebujelého ega, pocitu patentu na rozum a bez záště a pomstychtivosti. Naopak byl pro něho typický nadhled a celoživotní pokora člověka, který nemusí nikomu nic dokazovat, nikde se zviditelňovat a nikomu se zavděčovat. Měl jsem Karla Schwarzenberga rád, což je v mém případě ve vztahu k politikovi něco zcela výjimečného.
Karel Schwarzenberg byl aristokrat v pravém smyslu tohoto slova, přesto však člověk daleko lidovější než ti, kteří svoji lidovost jen předstírají a lidé jsou jim jinak zcela lhostejní. Měl jsem možnost se s ním dvakrát osobně setkat a v obou případech jsem viděl, jak nenuceně a přirozeně mluví s obyčejnými lidmi, a že rozhodně netrpí pocitem nadřazenosti na základě, původu, majetku či postavení. Bylo na něm poznat, že má rád lidi, rád se ke všemu vyjadřuje, ale dovede i naslouchat. Byl to člověk mimořádně vzdělaný a chytrý, přičemž stáří mu přineslo moudrost, nadhled, a také pokoru s pojenou s pochybnostmi, které si mnozí jiní politikové ve stáří vůbec nepřipouští.
Myslím si, že osobnost Karla Schwarzenberga nebyla doceněna a dost možná doceněna nikdy nebude. Jednak o to evidentně nestál a také se změnila doba. Schwarzenberg byl představitelem jiné doby, jiných způsobů, jiné morálky. Nevím, jestli si ho někdo ze současných politiků vedle planých deklarací vezme skutečně za vzor, ale občan má možnost srovnávat. Já osobně se budu na politiky a politiku už asi napořád dívat skrze prizma, které tu Karel Schwarzenberg zanechal. Budiž mu země lehká.
