Přijde mi zbabělé, hloupé a sobecké v okamžiku, kdy konečně někdo zavelel k šetření, spustit vlnu kritiky a vydírat. Že to dělá opozice, je docela normální, přestože hrudky másla na hlavách jejích představitelů jsou nemalé, ale možná právě proto „babišovci“ křičí, a v případě „okamurovců“ je řev jejich přirozeným politickým projevem. Zdá se mi ale, že k té paušální kritice a k okopávání kotníků se přidali i ti, kteří by měli chápat, že problémem bylo a stále je to, po kom tato vláda zemi zdědila, v jaké situaci se tak stalo, proč vznikla koalice, která je problematická sama o sobě, a že místo nekonečného výčtu požadavků finančního charakteru nastal čas utahování opasků.
Nedávno jsem zaregistroval stávku vysokoškolských pedagogů, kteří se cítí být finančně podhodnoceni. Mají jistě pravdu, ale, co vím, tento stav, trvá s trochou nadsázky od dob Komenského, takže stávkovat za zvýšení mezd v době rozpočtových škrtů, je, milí akademici prominou, chucpe. Teď se chystají stávkovat i ostatní učitelé, což považuji od učitelů, stejně jako od lékařů, za určitý projev „terorismu“, neboť si jako rukojmí berou děti, respektive nemocné. Najednou je tu problém s pracovním vytížením lékařů a sester, který ovšem přetrvává ještě z dob socialismu, nicméně nastupuje generace zdravotnických pracovníků, která na rozdíl od těch předchozích požaduje nadstandardní platy, ale standardní pracovní dobu se striktním dodržováním Zákoníku práce, což ve zdravotnictví nikdy neexistovalo a systém na to připraven není, a ještě dlouho nebude. Ještě by mohli začít stávkovat po americkém vzoru herci, aby si vydupaly navýšení dotací do „kultury“.
Vrátím-li se k vládě, přijde mi až úsměvné, jaké pitomosti dovedou někteří „experti“, komentátoři i novináři rozmáznout. Fialova „supermarketová anabáze“ se asi moc nevyvedla (doporučuji podívat se na Babišovy), ale v zásadě se nestalo nic, co by se mohlo někoho dotknout a někoho rozzlobit. Skutečnost, že z velké části islámská země, jakou je Nigérie, má výhrady k vládě, která velmi silně podporuje Izrael, je docela logické, a že bychom snad měli kvůli Nigérii měnit svou zahraniční politiku, se mi zdá docela absurdní. Na druhou stranu mě osobně přijde značně problematické to, jak sebe a potažmo i vládu zesměšnila, a tím i diskreditovala ministryně obrany Jana Černochová, když blábolila o našem vystoupení z OSN. Řekl bych, že to je, na rozdíl od šaškáren s šifrovaným telefonem ministra vnitra, skutečný důvod k odchodu z vlády.
Každá vláda prosazující nepopulární opatření na rozdíl od vlád, které rozdávají a činí různé populistické kroky, ztrácí podporu a tím i volební preference. To tak prostě je. Na druhou stranu míra kritiky a vyjádření nespokojenosti by měly mít určitou míru. Osobně bych této vládě vytkl problémy s komunikací a paradoxně i to, že se dříve i teď její členové, koaliční strany i vláda jako celek uchyluje k populistickým krokům, které jsou v kontextu s neatraktivními opatřeními zcela kontraproduktivní. Za všechny bych jmenoval zrušení superhrubé mzdy, které sice navrhlo tehdy vládnoucí ANO, ale tehdejší opozice, dnešní koalice to podpořila, čímž se zbavila možnosti superhrubou mzdu nyní znovu zavést, což by byl asi nejvýznamnější mimořádný příspěvek do státního rozpočtu, cca 120 miliard.
Slyším a čtu, a to i na těchto stránkách, jak je tato vláda špatná, ale jen zřídkakdy zaregistruji, na základě čeho někdo k takovému přesvědčení došel. Naopak se stále ozývá zcela obecné a paušální omílání frází, případně zcela subjektivní kritika konkrétních politiků. Je docela směšné, jak se třeba jen během jedné televizní relace přihlásí zástupci několika segmentů, přičemž každý jeden z nich tvrdí a také náležitě argumentuje, že právě tomuto segmentu nesmí býti kráceny finance. Školství, zdravotnictví, kultura, sport, zemědělství, armáda, policie, drobní podnikatelé, velkopodnikatelé, všichni považují za nehorázné, že by oni měli být „ochuzeni“. Nedávno jsem slyšel stížnost představitele skautů, který lkal, že budou muset omezit kvůli sníženým státním dotacím výlety do přírody. V tomto kontextu mi výše uvedená ironická poznámka o hrobnících přijde docela namístě. Mnozí asi skrze řádění rozdavačných populistů zapomněli, že stát není dojná kráva.
Je tedy zjevné, že zásadní chybou bylo, a to se netýká jen té předešlé vlády, že si na základě neodpovědné ekonomické politiky všichni zvykli natahovat pacičku, kdykoli mají pocit, že se jim něčeho nedostává. („Zmrzli nám meruňky, hraboši sežrali brambory, vládo, kompenzuj nám to!“) Navíc začali být překotně dotováni i ti, kteří si o nic neřekli, ale bylo dobré je obdarovat coby potencionální voliče. Teď mám na mysli třeba důchodce a v případě zrušení superhrubé mzdy všechny zaměstnance, kteří obecně navýšení mzdy o několik tisíc ani nepožadovali. Nastal tak zcela paradoxní stav, že ti, kterým byly zbytečně přidány tisíce měsíčně, dnes křičí jako protržení, že díky zvýšení daní přijdou o stovky. Každý našinec, sebe nevyjímaje, bezpečně ví, kde se má šetřit, a kde ne, protože každý z nás měl nebo má nějaké zaměstnání, nějaké zájmy, nějaké názory, nějaké vzdělání, patří do nějaké sociální třídy a má i nějaké ty emoce. Marně přemýšlím, jaké úsporné opatření by nikoho nepoškodilo, nic neohrozilo a bylo ještě reálně proveditelné.
Podíváme-li se do historie, tak všechny „ekonomické zázraky“ nebo jen úspěchy na úrovni státu mohly nastat jen tehdy, když došlo k určitému společenskému konsenzu a někdo občany státu v krizi přesvědčil, že jen skrze „slzy a krev“ a spoustu neatraktivních (a dokonce někdy i nedemokratických) kroků vede cesta k úspěchu. Jsem velmi skeptický, pomyslím-li na to, kdo by u nás mohl k něčemu takovému zavelet a získal pro to i podporu obyvatelstva. Vypadá to, že tato koalice svou vlastní vinou, vinou okolností a cílenou dehonestací o tuto možnost přichází, ale představa, že se toho ujmou Babišovi populisté, či snad Okamurovi „lovci dezolátů“, mi přijde zcela absurdní.
Nikdo jiný tu ovšem není. Jinými slovy, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, nikdo jiný než nějaká podoba této koalice a z ní vzešlé vlády není schopen, a hlavně ochoten provádět racionální a odpovědnou politiku vedoucí minimálně k zastavení nepříznivých ekonomických trendů. Čím dřív si to ti, kteří nyní dávají volební preference populistům, případně „dezolátním“ populistům, uvědomí, tím lépe. A vřele bych doporučil těm, kteří se chystají si své penízky vydupat, aby si uvědomili, že i když se jim to povede, „okradou“ tím nutně někoho jiného a potažmo v budoucnu své děti.
