Cimrmane, vrať se!

To zoufalé volání podtrhuje fakt, že jsem předpokládal, jak tento článek bude bojovat o své místo na slunci s jinými, které připomenou půlstoletí existence největšího Čecha. Asi bude v duchu cimrmanovské tradice svádět jiný boj.

Sluší se tohoto výročí vzpomenout už jen proto, že díky tomuto českému velikánovi vám mohu tento blog nabídnout a vy ho vlídně okomentovat. Ano, řeč je o Cimrmanovi vynálezci internetu.

Ale vážně (nebo alespoň vážněji). Nechci se zabývat vznikem ani genezí tohoto fenoménu. To jsou záležitosti obecně známé nebo snadno dohledatelné. Z mého pohledu je mnohem zajímavější hledat odpověď na otázku: proč přišel Cimrman na svět? Moje odpověď bude podobná té, proč vznikl na zemi život nebo člověk. Země by byla bez života jen šutr letící prostorem, bez člověka něčím existujícím samo pro sebe a bez Cimrmana by tu byla nuda.

Občas slýchám hlasy, že Cimrman byl produktem normalizačního procesu (byť vznikl v dobách naděje), ve kterém lidé prahli po satiře, ale ta musela být velmi jemná, inteligentní a kvalitní, aby byla také, byť se zatnutými zuby, tolerována. Něco na tom bude, nicméně pak by se dalo očekávat, že v okamžiku, kdy každý může říkat, co chce na plnou hubu, se tento způsob humoru stane zbytečným a nepotřebným. Nic takového se nestalo. Úpadek patrně nastane, až „otcům zakladatelům“ dojdou síly.

Představa že dnešní „šťastná doba“ satiru a inteligentní humor nepotřebuje je, myslím, stejně scestná, jako představa, že bez Cimrmana bychom byli tam, kde jsme. Nebyli, přiznejme si to. Tápali bychom dnes, stejně jako vědci, umělci, sportovci, pedagogové a kriminalisté tápali na počátku 20. století, než je zasáhla inspirace génia.

Závěrem poněkud zpochybním začátek článku. Cimrman se vracet nemusí, protože nikam neodešel. Tak tedy jinak: Cimrmane, zůstaň s námi! Otcové zakladatelé, hodně zdraví a síly! Naše vlast Böhmen vás potřebuje.