Škoda Kodiaq - překvapivá stopa českého konstruktéra

Nemalou pozornost vzbudilo představení prvního českého velkého SUV. Hodně se o tomto voze již napsalo, tajil se jeho vzhled i cena, ale jeho tvůrci nepochopitelně zapomněli zmínit, kdo je duchovním otcem tohoto projektu.

Zastavme se hned na začátku u názvu tohoto auta, jako by do české kotliny toto jméno úplně nepatřilo. Napadne vás jistě, proč pojmenovat český vůz podle ostrova poblíž Aljašky. To jméno sice může evokovat obzvláště velký poddruh medvěda hnědého, žijícího na zmíněném ostrově, ale proč právě Ursus arctos middendorffi, tedy medvěd kodiak, a ne třeba medvěd baribal nebo grizzly, kteří by více velikostně odpovídali. Kodiak je největší z medvědů, což Kodiaq mezi automobily jistě není.

Z toho je vidět, že směr takových to úvah je zcela lichý. Když si však několikrát za sebou řeknete „kodyjak“, nepochybně vás napadnou česká tázací zájmena „kudy“ a „jak“. A když si za tato slova přidáte otazníky, je náhle vše jasné. Nechci se nikterak dotknout pana Kabaně, šéfdesignéra Škodovky, ale tyto otázky jasně připomínají dilemata všech tvůrců: kudy se vydat a jak to udělat, přičemž to může být výrazem bezradnosti, stejně jako přemýšlivosti.

Nechci odborně rozebírat, jestli je správnou cestou (vyjádřenou otázkou „kudy?“) nabídnout do malých českých poměrů, malému českému človíčkovi tak velké auto, ani to, jestli je dobré (vyjádřeno otázkou „jak?“) zkopírovat nějaký velkoněmecký crossover, ale za pozornost stojí tento počin z hlediska historického. A tímto se dostáváme k oné stopě velkého Čecha.

Ano, tušíte správně! Do rukou mladoboleslavských techniků se dostaly výkresy českého konstruktéra Járy Cimrmana, který se ke konci 19. století při svých toulkách členitou krajinou Pojizeří intenzívně zabýval konstrukcí terénního kočáru. Géniovi bylo líto majitelů bryček s polámanými koly a od majitelů velkých landauerů se daly očekávat značné finanční prostředky, neboť cestování po kamenitých a dírami posetých pojizerských cestách nebylo nikterak pohodlné. Stojí za zmínku, že mnohé od té doby svůj povrch nikterak nezměnily.

Projekt českého vynálezce se vyznačoval stálým pohonem 4x4 (čtyřspřeží kladrubských hřebců)- v základní výbavě. Bohužel od tohoto ambiciózního pojetí novodobí technici zbytečně upustili, stejně tak jako od vzduchově stavitelné výšky a tuhosti podvozku, kterou u kočáru zabezpečovaly nafouklé zmenšené prototypy vzducholodí hraběte von Zeppelina, se kterým Jára spolupracoval. Naopak tvůrci vozu okopírovali alternativní sedmimístné provedení, přičemž šesté a sedmé místo není, stejně jako u kočáru plnohodnotné, a je vzadu na konci vozu určeno pro služebnictvo. Kočí terénního kočáru měl mít k dispozici názornou panoramatickou navigační mapu nazvanou poměrně logicky Tam Tam. Ani snad nemusím upozorňovat na podezřelou podobnost s názvem významného výrobce navigačních systémů, se kterým se paradoxně mladoboleslavští rozhodli nespolupracovat.

Neklidný duch Járy Cimrmana odvedl konstruktéra od dokončení projektu, z čehož si snad jeho dnešní pokračovatelé nevezmou příklad a svůj projekt dotáhnou. Ale chvála bohu za to, že alespoň něco zbylo. Kde bychom dnes jinak byli? Jen snad trocha té úcty a pokory by chlapcům z Mladé Boleslavi neškodila. Jak by bylo hezké, kdyby jako Jára nešetřili na výbavě vozu a ten pak nazvali hezky česky: Kudyjak.

Můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.