Skauti stojí pevně za Zemanem

Je pro ně totiž morální autoritou, takovým Mirkem Dušínem, zatímco Bratrstvo kočičí pracky alias Pražská kavárna je jejich úhlavním nepřítelem. A pan Foglar musí v hrobě metat kozelce…

Hned na začátku je na místě trochu korigovat provokativní název a perex tohoto blogu. Nepředpokládám, že Skaut jako organizace podporuje hradní politiku a naopak předpokládám, že skuteční skauti, pro které jsou principiální zásady tohoto hnutí svaté, budou minimálně v mnohém kritičtí. Myslím, že nemohou nebýt. Reaguji tímto na článek jednoho „skauta“, o kterém ani nevím, jestli skutečným skautem je, nebo se tak pouze prezentuje:

http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=562016

Každý člověk má právo na názor a na základě svých názorů a ledasčehos jiného vyjadřuje své sympatie a antipatie k tomu či onomu. Předpokládal bych však, že ony sympatie i antipatie zásadně ovlivní ony ideje, takže humanista nebude podporovat Hitlera nebo Stalina a anarchista nebude bojovat za větší angažovanost státu do života jedince. Skauti - skuteční skauti - se proto nemohli ztotožnit s komunistickým režimem, byli perzekuováni a dnešní skauti se dle mého názoru nemohou postavit za někoho, do na jejich ideje kašle. Tedy mohou, ale nabízí se otázka, jestli jsou těmi, ta které se vydávají. Dovolím si zde citovat skautský slib:

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,
plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,
duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti i bližním.

Nevím, jestli vás při jeho přečtení napadne postava motající se po Hradě, mně tedy ne. Naopak mi tato slova evokují heslo někoho, kdo je ikonou „pražské kavárny", jakkoli tento idiotský a nic neříkající název normálně nepoužívám. Svůj vztah ke skautingu konečně Hrad docela nedávno vyjádřil přímo v areálu Pražského hradu v rámci "bezpečnostních opatření".

Absolvoval jsem kdysi se svými dětmi „skautské období“, a ne vždy jsem se byl schopen se vším ztotožnit, ale obecně jsem myšlenky skautingu a pozitivní vliv na děti uznával. Jako kdekoli jinde „je to o lidech“, ale vysloveně negativní zkušenost jsem neudělal. Na základ toho mě dost překvapilo, abych byl zcela adresný, těch několik článků pana Čermáka, které jsem si přečetl.

Odpustil bych mu, pokud tím nekrmí děti ve svém oddílu, že káže různé bludy ohledně „paranormálních jevů“ i jeho naivní názory na problematiku islámu a migrace, pokud je opět takto na skautských schůzkách neprezentuje, ale to, co napsal v dnešním článku, vstřebávám těžko. Prostě si nedovedu představit, že stejný člověk, který tu „moudře radí“ jak vychovávat děti, jaké zásady jim vštěpovat, a jak taková činnost naplňuje a formuje dospělé, se může takto prezentovat.

Mít dnes příslušně staré děti, panu Čermákovi bych je do oddílu nedal, a pokud by tam už byly, musely by oddíl změnit, abych měl jistotu, že morální zásady budou čerpat od skutečných skautů.