Kde to jsme, soudruzi?

Soudružky a soudruzi nás zvou na teoreticko-politickou konferenci „O úloze osobnosti v revolučním hnutí“ konanou ke 120. narozeninám Klementa Gottwalda. Při této příležitosti soudruh Gottwald vstane z hrobu a krátce promluví.

Poslední věta na pozvánce není, a kdyby byla, asi bych se konference zúčastnil a pokusil bych se soudruha Gottwalda do hrobu vrátit ještě před proslovem. Oživovat mrtvoly je nepřípustné, přestože se o to stále někdo pokouší.

Oživování některých „mrtvol“ je i trestné, jiné by trestné být mělo.  Když byla před lety diskuse o tom, jestli má být postavena komunistická strana mimo zákon, přišlo mi správné, že se tak nestalo. Byl jsem mladý a plný ideálů rovnosti, volnosti a bratrství. Představoval jsem si patrně, že se komunisté z části polepší, z části odkloní od této ideologie a z části vymřou. Současná realita je taková, že ani nepolepšili, jak je z pozvánky vidno, ani neodklonili od svých zločinných ikon a ti co umřeli, byli nahrazeni mladými a čerstvými. Je mi z toho smutno a ptám se sám sebe, jak je to možné?

Jsem do jisté míry schopen pochopit, že v lidech přežívá jakási idea nebo víra v nějaké původní utopistické principy beztřídní společnosti, stejně jako představa státu, který se o všechny a všechno postará a občan nebude vystaven kapitalistickému systému, ve kterém si každý urve tolik, kolik urvat zvládne. K takovým závěrům došlo patrně hodně lidí na základě zjevných nespravedlností, při kterých si nepolepšili jen pracovití a schopní, ale i bezohlední, vyčůraní a nezákonně si počínající lumpové.

Víru ani příklon k nějaké, byť hloupé ideologii nelze zakázat a není možné za to někoho perzekuovat nebo dokonce trestat. Zavrženíhodná a také trestná je „podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“. Co to prakticky znamená?  Neznamená to nic jiného, než že není nic proti ničemu diskutovat ve filosofické rovině o marxismu, ale pořádat konferenci o úloze osobnosti v kontextu s výročím zločince Gottwalda by nezákonné mělo být, protože jsou tím zjevně exhumovány stalinistické principy. Ty, na rozdíl od úvah utopistů 19. století byly přetaveny ve zločiny, které si nezadají se zločiny nacismu.

Takže je-li nezákonné pořádat konference o úloze osobnosti v dějinách u příležitosti nedožitých narozenin Adolfa Hitlera, musí být nezákonné i to samé v souvislosti s Leninem, Stalinem nebo Gottwaldem.

Jenomže to je pouze teorie, praxe je zjevně jiná. Přiložená pozvánka vyskakuje beztrestně na internetu a účastníky konference nikdo nerozežene, ani nepochytá, ani nezavře. Naopak představitelé nejsilnějších „demokratických“ stran, tedy ANO a ČSSD, si spolupráci i vládu s komunisty „dovedou představit“ a prezident jejich zástupce hostí na Hradě. Já si naopak dovedu již dnes představit postavení KSČM mimo zákon a trestní stíhání lidí, kteří se hlásí k největším zločincům 20. století. A to jsem, prosím, z ideálů rovnosti, volnosti a bratrství nijak neslevil. Možná právě proto, že jsem z nich neslevil.