Houbičková sezóna

Po nevalné letní houbové sezóně nastal docela zdařilý houbový podzim. Už před nějakým časem nastal i podzim houbičkový. Ano, řeč je o halucinogenních houbách, které reprezentují trochu jiné houbaření. 

Halucinogeny jako takové jsem již rozebíral v článcích, které jsou přiložené k tomuto blogu, přesto shrnutí této problematiky asi nemůže uškodit.

Halucinogenních rostlin a hub je obrovské množství, ale drtivá většina z nich obsahuje  delirogeny, tedy halucinogeny, které účinkují primárně jako jedy a halucinogenní efekt je jakousi součástí otravy. Jako jedy, a ne jako psychotropní látky, jsou vnímány i legislativně. Patří sem řada běžných jedovatých rostlin, které měly a některé stále mají i význam farmaceutický. Jsou to například atropin obsažený v durmanu a rulíku nebo skopolamin v blínu. Jejich „amatérské komerční používání“ se hodí pouze pro zvláště otrlé sebevrahy.

Disociační halucinogeny (drogy) jsou rozmanité přírodní nebo syntetické látky, které způsobují určitou redukci signálů k některým částem mozku. Mohou být toxické, návykové i lékařsky využitelné. Typickým zástupcem z říše hub je muscimol obsažený například v muchomůrce červené a tygrované. Používání muchomůrky červené jako halucinogenu má dlouhou tradici v šamanských obřadech primitivních národů severní Evropy, Severní Ameriky a Sibiře a neušla ani pozornosti jako rekreační droga. Již v 19. století z ní byl izolován alkaloid muskarin, o kterém se dlouho předpokládalo, že má ony halucinogenní účinky. Výzkumem na základě zcela nesrovnatelné účinnosti čerstvé a sušené plodnice se však ukázalo, že jedovatý muskarin je obsažen převážně v červené slupce klobouku a halucinogenem je muscimol, který se vytváří při sušení z nestabilní kyseliny ibotenické. Signálem proto byly i vysledované praktiky s používáním muchomůrky při obřadech národů severovýchodní Sibiře a pozorování „zhoubičkovaných“ zvířat, zvláště sobů, kteří na sklonku polárního léta žerou přemrzlé a částečně vysušené plodnice muchomůrek a jsou pak krotcí a dezorientovaní. V čerstvém stavu jsou tedy jedovaté muchomůrky pouze jedovaté a halucinogenní účinky jsou velmi slabé. Usušením houby se neuvěřitelně změní její síla a charakter účinku. Charakteristickým projevem bývá vlnění vizuálního pole, „obživnutí" neživých objektů, sluchové halucinace, pocit vnitřního ticha a průzračného myšlení. Dostavuje se též pocit síly a fyzické odolnosti. Psychoaktivita může mít trvání až osm hodin. Mezi vedlejší účinky často patří zvracení a lehká ztráta rovnováhy a koordinace. Kouřením lze získat rychlejší účinek, který má kratší dobu trvání. Jelikož je muchomůrka červená asi nejjednodušeji získatelným zdrojem halucinogenu je třeba upozornit na různá rizika. Tím hlavním je nemožnost odhadnutí „správné“ dávky. Různé plodnice z různého místa, klimatu a roční doby mohou mít zcela rozdílné množství účinné látky. Uvádí se, že sibiřské muchomůrky jsou méně jedovaté a více halucinogenní, u nás je to spíše opačně. Vzrůstá tak nebezpečí otravy muskarinem, nevolnost, zvracení a jiné obecně nelibé projevy. Muscimol je také návykový a jeho vysoké dávky mohou způsobit trvalé poškození zdraví.  Možná je i záměna netypických plodnic muchomůrky červené.(Použití muchomůrky tygrované je pro její daleko vyšší toxicitu zcela absurdní).  Stejně jako u ostatních halucinogenů je účinek muscimolu velmi individuální a velmi nepříjemné stavy nejsou nikterak výjimečné. Proto muchomůrky jako zdroj rekreační drogy nelze rozhodně doporučit.

Nejpopulárnějšími halucinogenními houbami jsou bezesporu lysohlávky, patřící mezi psychedelika, tedy látky, které vyřazují „filtrační“ mechanismy mozku a tím vytváří jakousi „expanzi mysli“ a „rozšíření vědomí“. Podstatou je to, že psychedelika nejsou nositeli vlastního emočního efektu, ten si člověk utváří vlastně sám. Jinými slovy, nestaneme se někým jiným, pouze se nám rozšíří brána vlastního vědomí, případně otevřou neznámé komnaty „nevědomí“. Nikdo však předem neví, co v těchto jinak „zakázaných oblastech“ své mysli najde. Mohou to být (a častěji také bývají) „andělé“, ale také „démoni“. To jsou však již úvahy na hranici vědeckého vnímání působení těchto látek. Naopak objektivnější jsou specifická měření, která dokladují změny vnímání reality, přičemž se nabízí i otázka, co je vlastně tou realitou. Náš mozek prostřednictvím smyslů vnímá pouze určitou část všemožných spekter; jejich rozšiřování je lákavé, ale na druhou stranu možná „dobře ví“, proč to tak dělá.

Dalším typickým a poněkud kontroverzní faktorem je skutečnost, že zážitek s použití psychedelika může dlouhodobě nebo i trvale člověka ovlivnit a do jisté míry i změnit. Studie a testy, které probíhaly do 70. let minulého století, ukazovaly, že se sice jedná víceméně o změny pozitivní (snížení agresivity, nadhled a pocit duševní pohody), ale přesto zůstává otázkou, zdali je obecně žádoucí měnit trvale u zdravých lidí způsob jejich vnímání reality.

Jedním ze specifik psychedelik je, že tyto látky téměř nemění hladinu dopaminu v mozku, který je mediátorem závislosti a motivace. Nevyvolávají tedy závislost a zároveň se brání častému a trvalému užívání tím, že při opakované dávce se účinek díky mechanismu ztráty serotoninového receptoru, na který působí, výrazně snižuje. Prakticky je tedy předávkováním těmito látkami nemožné ohrozit své zdraví a život. Myšlena je tím vlastní intoxikace organismu, ne druhotná rizika spojená s vysokou dávkou (např. rizikové chování, které může vést k úrazu) a týká se to také pouze netoxických psychedelik (LSD, nezkalin,psilocybin aj.).

Kvůli mezkalinu bychom museli pěstovat mexické kaktusy, pro získání LSD se zapojit do procesu obchodu s drogami. LSD je totiž syntetická látka vyráběná prakticky pouze ilegálně jako relaxační droga, byť se testovala v psychiatrii a má i svůj přírodní zdroj (obilná sněť paličkovice nachová). Zbývají tedy DMT (Dimethyltryptamin), což je velmi účinný halucinogen, který se vyskytuje v různých rostlinách Jižní a Střední Ameriky, ale i v u nás rostoucích rostlinách (nejvyšší obsah má tráva chrastice rákosovitá) a psilocybin, který obsahují mimo jiné houby i naše lysohlávky. Chrastici nechme „na jindy“ a povězme si něco o lysohlávkách. Platí pro ně bezpodmínečně to, co bylo uvedeno obecně. Projevy jejich užití jsou individuální, ale většinou pozitivní, nedochází většinou k negativním změnám osobnosti, vysloveným halucinacím, ani k rizikovému chování, naopak jsou běžné stavy klidu, pohody, tvůrčí invence a snížení stresu a agresivity. Negativně se však mohou projevit u psychicky „nemocných“ jedinců, a to i u těch, kteří si žádnou psychickou nemoc neuvědomují nebo nepřipouští. Zcela zásadně se nedoporučuje ani jakákoli kombinace s jinými drogami včetně alkoholu. Přestože působí antidepresivně, jsou známy i případy opačné. Lapidárně řečeno, lze je na podzim poměrně snadno najít, není možno se jimi otrávit (pokud je „houbař“ zná, což platí o houbách zcela obecně), ani nebezpečně předávkovat, psychicky zdravému člověku by neměly neublížit a za jistých okolností se nedostaneme ani do konfliktu se zákonem. Nezákonný, a také zcela amorální je jejich sběr a úprava (sušení) na další distribuci. Za prodávání lysohlávek může přijít velmi citelný trest, stejně jako za výrobu a prodej jakýchkoli jiných drog. Zákon stanoví množství pro vlastní potřebu na 40 plodnic, ale i sebrání pouze tokového množství může být kvalifikováno jako přestupek, byť je to technicky vzato nepravděpodobné. Obsah účinné látky je nejen rozdílný u různých druhů, ale vliv na účinnost má i biotop a roční doba.  U nás je nejrozčílenější lysohlávka česká, která roste na podzim docela běžně na okraji listnatých a smíšených lesů, nejčastěji na kyselých ruderálních půdách a častěji v podhůří, než v nížinách.

Pokud se snad někdo rozhodne s ní experimentovat, musí lysohlávku bezpečně poznat a měl by se také vydat cestou požití malé dávky a sledovat její účinky za přítomnosti někoho, kdo neexperimentuje a posléze pomalu dávku zvyšovat do dosažení požadovaného efektu. Ten by se pak rozhodně neměl podobat tomu, co známe (třeba z filmů) po užití pervitinu. Požitek by se měl podobat takovému lehkému „ovínění“ se všemi uvedenými „pozitivy“. Pokud nastane jakákoli negativní rekce, je nutné experiment ukončit a už ho nikdy neopakovat. To neuvádím jako návod, ale naopak jako dobrou radu těm, kteří za každou cenu něco takového vyzkoušet potřebují. Sám jsem na sobě takové pokusy dělal ze „studijních důvodů“. Bylo lákavé vyzkoušet si to, o čem jsem se teoreticky učil, a o čem jsem psal. Nic negativního se mi nepřihodilo, spíše naopak, ale to samo o sobě není argument pro nic.

Takže zde nechci propagovat sběr a konzumaci halucinogenních hub. Rizika jsem uvedl a nejsou úplně zanedbatelná. Na druhou stranu je konzumace alkoholu, který je určitou společenskou normou, v jistém smyslu možná nebezpečnější. O tom, že je alkohol návykový a způsobuje změny vnímání a chování asi není potřeba psát. Existuje také ne zcela nereálná „konspirační teorie“, která vysvětluje boj s psychedeliky (zvláště s LSD) jako obrovskou loby výrobců a prodejců alkoholu. Představte si, jak by tento byznys mohl dopadnout, kdyby jen část konzumentů zvolila v zásadě bezpečnou a nenávykovou relaxační drogu, která na rozdíl od alkoholu mírní agresivitu a není po ní kocovina. Pokud by někomu přišlo srovnání s alkoholem jako přehnané, je srovnání s konzumací marihuany zcela na místě. I její užívání se již stává, a to je alarmující, něčím obecně akceptovaným, přičemž z tohoto srovnání vychází lysohlávky ve všech ohledech mnohem bezpečněji. 

Nelze také pominout vazbu „bezpečných“ drog na drogy nebezpečné, ta sice existuje i u alkoholu a marihuany, ale společensky to působí odlišně. Reálně je ve velkém množství běžných konzumentů alkoholu relativně málo „feťáků“, kdežto narkomani sáhnou po lysohlávkách jako po levné alternativě, kdykoli mají příležitost. To do jisté míry otevírá možnost použití psychedelik pro substituční léčbu, ale jejich oficiální testování jako léků na psychické problémy a závislosti je přes dřívější, nesporně pozitivní výsledky zřejmě záměrně brzděno. Některé důvody jsou docela pochopitelné, jiné mohou zavánět onou „konspirací“.

Na závěr ještě jednou zopakuji, že nikoho nechci nabádat k používání jakýchkoli drog a zcela zásadně se vymezuji proti jejich nezákonnému prodeji a distribuci. Konstatuji pouze fakta, která by měla poněkud narovnat pohled na tuto problematiku, jejíž obecná znalost nemůže být na škodu, naopak může vést k nezkreslenému pohledu na fenomén, který je plný pokrytectví a mýtů.