O křížích na kostelích s křížkem po funuse

Nejatletičtější národ na světě vytáhl do boje za kříže na pravoslavných kostelích v Řecku. Ty kříže si dovolil vyretušovat nadnárodní řetězec z obrázků na pytlících s chipsy. Posypal si už hlavu popelem, ale je asi třeba ho dobít.

Už to není žádná žhavá novinka, takže jsem neměl ani v úmyslu se k tomu vracet, ona ale celá tato záležitost, která působí dojmem obskurní hovadiny, pořád cloumá veřejným míněním. To, co se reálně stalo, vypovídá něco o onom řetězci a to, co se děje nyní, říká něco o nás. Na začátku všeho byla jakási demence, která poměrně často postihuje nadnárodní korporace. Někdo se patrně „hodně zamyslel“ a jiní se naopak nezamysleli vůbec. Pokud chtěl Lidl zůstat nábožensky neutrální, proč, bohajeho, použil na jakési chipsy obrázky kostelů, a ne, když už to muselo evokovat Řecko, třeba Akropoli, chlapce s buzuki nebo Řeka Zorbu chroustajícího tu lahůdku. Kostel zůstane kostelem, i když na něm není kříž.

Na druhou stranu je patrné, že Čechům možná více než náboženský podtext celé aféry vadí ona nemístná „politická korektnost“. Ta je v mnoha svých podobách často směšná a oprávněně kritizovaná, ale to úplně poslední místo, kde by mě to trápilo, je na obalu potravinářského zboží nebo na reklamním letáku. Řekl bych, že obecně v tomto segmentu nemůže soudný člověk očekávat shodu vyobrazeného s realitou.

Pan kardinál Duka a řada jiných, zvláště církevních hodnostářů a politiků, kteří hbitě využili tento pseudoskandál na vlastní zviditelnění, mluví o „příznacích hluboké choroby“ a „návratu k totalitě“. Taková hysterie asi není na místě. Naše společnost je jistě v mnohém nemocná a i prvky totality vystrkují růžky, ale že by se to projevovalo takto, to bych tedy neřekl. Retušováno a počítačově upravováno je v reklamě v podstatě vše, od lidských těl až po prádlo tak bílé, že už bělejší být nemůže. Pokud chce někdo proti tomu bojovat, tak bych osobně začal reklamou klamavou, která vydává něco za něco jiného, a pomocí lží přesvědčuje lidi, aby koupili to, co vůbec nechtějí ani nepotřebují. Kříže na kostelech na koupi chipsů asi vliv nemají.

Když odhlédnu od těchto banalit, tak vlastní používání náboženských symbolů jistě stojí za zamyšlení. Řekl bych, že základem jakékoli úvahy na toto téma by měla být schopnost podívat se na celou věc očima těch druhých, což není snadné, a ani oblíbené. Pro křesťany je kříž posvátným symbolem, pro jinověrce nebo bezvěrce může být ale symbolem poroby, útlaku a násilí, stejně jako pro jiné symbol půlměsíce. Pokud nevěříte na božskou podstatu Ježíše Krista, není pro vás asi krucifix ničím jiným, než obrazem umučeného člověka. O morbiditě kříže nemůže být pochyb, a kdyby poslali Ježíše na smrt nějakým humánnějším způsobem, místo pomalého umírání na kříži ho třeba řádně oběsili, tak bychom se klaněli symbolu šibenice a na krcích bychom nosili zlaté oprátky. Jiní mají jiné symboly se stejně pochybnou historií, ale vzájemně je to třeba respektovat. Ani  multikulturním prostředí tak není nutné takové symboly zakrývat, ale také není nutné s nimi provokovat.

Pokud vám tedy leží na srdci naše křesťanská tradice, můžete, myslím, klidně v Lidlu dál nakupovat a nemusíte psát ani rozhořčené reakce, co že je to na těch brambůrkách. Úplně asi postačí, když budete chodit do kostela, přispívat na opravy církevních památek, obdarovávat potřebné a dodržovat desatero.