Někdo Kubišovou, někdo Vondráčkovou

Slovenský prezident vyznamenal mimo jiné Petra Pitharta a Martu Kubišovou, jejíž ocenění versus ocenění Heleny Vondráčkové Milošem Zemanem je takovou aktuální symbolikou toho, kdo je českým, a kdo slovenským prezidentem. 

Marta Kubišová sice již vyznamenána byla, a to ne jednou, přesto její ocenění Andrejem Kiskou má v sobě určitou symboliku. Dalo by se to chápat třeba tak, že je dobré připomínat kromě uměleckých zásluh umělců i zásluhy společenské, vycházející z jejich občanských postojů a lidských hodnot, místo oceňování populárních šumařů za to, že jsou pro část veřejnosti oblíbenými šumaři.   

V tomto duchu se neslo i vyznamenání dalšího Čecha, Petra Pitharta nebo s českým prostředím svázaného novináře Martina M. Šimečka. Mezi oceněnými je i zesnulý herec Jozef Kroner a jeho dcera, herečka Zuzana Kronerová, operní pěvkyně Gabriela Beňačková nebo Fedor Gál, tedy osobnosti, které byly a zůstaly v mnohém „federální“.

Když se ještě vrátím ke kritériím různých ocenění, jejichž posuzováníje  jistě vždy individuální, tak si myslím, že umělci, vědci a sportovci jsou za svoje kvality umělecké, vědecké i sportovní oceňováni v rámci svého „oboru“ na základě výsledků a z toho pramenící obliby u diváků, posluchačů, konzumentů umění, fanoušků sportu a ohlasu vědecké veřejnosti. Vyznamenáni státním řádem mají být asi tehdy, když jejich profesní kvalita a oblíbenost má nějaký společenský přesah právě v rovině občanské, společenské a mravní nebo reprezentativní ve světě.  Proto jsou také oceňováni třeba příslušníci ozbrojených složek ne proto, že si plní své služební povinnosti (to by mělo být samozřejmostí), ale když se vyznamenají něčím, co ony povinnosti přesahuje.

Už jsem se zde onehdy zmínil, že jakousi libůstkou stávajícího českého prezidenta je kromě vyznamenávání svých kamarádů a podporovatelů oceňování lidí, kteří nějak morálně selhali a selhávají, ale národ na ně zcela nezanevřel. I to má svoji zvrácenou symboliku v prezidentovi samotném. I on morálně selhával a selhává, chová se podle, podléhá svým obsesím a choutkám, ale je mu to částí národa promíjeno. Proto často vyzdvihuje lidí podobných „kvalit“ a podobného osudu, čím říká: to je přece v pořádku, to je normální.

Normální to je, ale příkladem by nám měli být naopak lidé, kteří prokázali jiné kvality, a sice i ty morální a lidské. Nemám nic proti Heleně Vondráčkové a respektuji to, že se někomu líbí její zpěv nebo její úspěšný boj s příznaky stáří, ale je to pouze interpretka, která se možná mohla stát osobností, kdyby nelízala holínky komunistickému režimu, ale jako její kolegyně z Golden Kids se mu postavila. Hezky zpívat oblíbené písně, které pro zpěváka někdo složí, je na vyznamenání asi málo. 

Pro Martu Kubišovou může být slovenské vyznamenání další satisfakcí a pro nás třeba gestem toho, že Modlitbu pro Martu je možné nachat vypnout  a potrestat toho, kdo ji pustil, ale úplně vymazat ji nejde, alespoň na Slovensku ne.   

Třeba se i u nás znovu začnou vyznamenávat skutečné osobnosti.