Mynář a Nejedlý hledají v Číně kolegu, Ovčáček nejel, asi musí dál hledat Peroutkův článek

Pat a Patachon letí přesívat z peněz daňových poplatníků miliardu Číňanů, jestli jim v tom sítu neuvázne ztracený poradce. Hradní tandem doplňuje jako maskot Tvrdík, který hledá šéfa. Vypadá to jako nějaký aprílový žert.

Jak se asi takový poradce v Číně hledá? Vezmou to pánové nějak systematicky od Velké čínské zdi na jih nebo budou objíždět pracovní tábory?  Jak se může lišit fyzické hledání takového člověka od vznesení dotazu na čínské orgány, co s ním je? Proč nezvedne Miloš Zeman telefon a nezeptá se Si Ťin-pchinga, svého kamaráda, kterému tady nechal střílet při návštěvě z hmoždířů čestné salvy, jestli není třeba už Jie Ťien-ming už po smrti a  společnosti CEFC zrušena?  To už spolu chlapci nemluví? Že by snad stát, kde mizí ročně tisíce nepohodlných lidí, nebyl naším vzorem? Že by čínské investice, která pan prezident zařídil, jako je koupě pražské Slávie a podíl Travel Serviceu, nebyly tím, co naši ekonomiku spasí? Nebo že by snad Čína nebyla tím nejlepším a nejjistějším obchodním partnerem? Mnoho otázek a málo odpovědí na ně.

Ono by mě ani nenapadlo se takto ptát, kdyby všechny ty záležitosti ohledně našich vztahů, obchodních i politických, nebyly v normálním střízlivém duchu. Kdyby tady neprobíhala při návštěvě čínského prezidenta potěmkiáda, neschovávaly se tibetské vlajky, čeští i čínští aktivisté nebyli šikanováni policií, kdyby nebylo málem trestné se setkat s dalajlámou, kdyby se nepořádaly šaškárny, a kdyby někdo bezmezně nežvanil o „bratrství“ naší země se zemí, kde je vše jinak. Kdyby nám Čína nebyla dávána za vzor. Kdyby obchodní vztahy byly založeny na pragmatických základech a neměly nějaké politické podhoubí.

Kdyby toho nebylo, nikoho by cesta nějakých hradních úředníků do Číny nezajímala. Tak to ovšem není. A já se ptám, jak to tedy je? Jaká reálná pozitiva nám přinesly prezidentovy aktivity v Číně, které z nás před světem udělaly opět lokaje světové velmoci. Ptám se, co z toho má český občan kromě frustrace z toho, že národního leteckého přepravce, fotbalový klub a mnoho dalších firem a organizací ovládají lidé ze země s velmi podivným režimem i zvyklostmi? Tak jak to tedy je s námi a Čínou? Obávám se, že výše zmínění emisaři nám odpověď nepřivezou a dopadne to jako s tím Peroutkovým článkem. Budeme stále poslouchat, že se něco hledá. Osobně bych doporučoval zabývat se spíše hledáním slušnosti, uvážlivosti a zdravého rozumu.