Málo elit - hodně jelit

Je to tak, co je svět světem. Elity si stěžují, že je elity nerespektují a neváží si jich. Jelita, která by byla ráda elitami, nadávají na elity a prohlašují, že přeci každý ví (každé jelito), že ty elity žádnými elitami nejsou.

To slovo elita by zasluhovalo úředně zrušit. Nikdo vlastně neví, co to je, ale kdekdo to rád používá, a to zvláště v rovině sarkasmu či nějaké jízlivosti. Máme elitní detektivy, elitní vojáky, elitní vědce, elitní sportovce, elitní umělce, elitní úředníky, elitní podnikatele, možná i elitní řemeslníky, a také elitní jelita.

Jako by nestačilo běžné stupňování adjektiva „dobrý“ ( dobrý- lepší- nejlepší) všude tam, kde jsou nějaká měřitelná kritéria a prostý popis toho, co kdo dělá, kým je, nebo co si myslí tam, kde se kritéria hledají těžko. Elitářství, které už má pouze pejorativní význam, v nás vzbuzuje pocit, že se od nás průměrných či podprůměrných nějaké skupiny vyčleňují, povyšují se nad nás, jsou pyšní na svou výjimečnost, a tudíž i patřičně arogantní.

Podvědomě v průměrných lidech věky přežívá touha srovnat vše „do latě“. Zarazit ty vyčnívající a trochu povysadit ty zakrslé. Za tímto účelem se vyvinuly i různé ideologie. Některé z nich to vůbec nemyslely špatně a díky nim se lidé ledaskde do té latě srovnali. Pouze však v rovině práv a povinností, rovnosti před zákonem a podobně. V kvalitativní rovině se to nikomu nepovedlo (byť se někteří hodně snažili), protože to nejde.

Jsou chytří a hloupí, silní a slabí, zdraví a nemocní, úspěšní a smolaři, nadaní a nenadaní, a také bohatí a chudí. Výjimečnost v  těchto kategorií vytváří to, čemu říkáme elita, přičemž často jedno vytváří či podmiňuje druhé. Může, ale nemusí. Vše z výše uvedeného může být také různě prezentováno, což potom vyvaří určité archetypy: dobrý a skromný, nadaný a pokorný, úspěšný a arogantní, chytrý a nafoukaný, silný a samolibý a podobně.

Většině lidem asi imponuje skromnost a pokora elit, je to hezké, ale je to pouze vyjádření nějakého pocitu. Světový rekordman zůstane světovým rekordmanem, i když je úplně nesnesitelný, jenom ho budeme mít méně rádi a budeme mít škodolibou radost, až ho někdo překoná (nejlépe skromný aucajdr), případně když si zlomí nohu. Tak to funguje obecně, bohatý obyčejně zůstane bohatým a mocný mocným, i když si to ostatní nepřejí. 

Stejně tak i chytrý, vzdělaný a úspěšný člověk zůstane onou elitou, a to i přesto, že se to mnohým nebude líbit a budou ho nazývat pseudoetitou. Naopak rychlým pádem končí mnohdy oblíbení lidé, kteří elitami nebyli, pouze nějakou shodou okolností se na výsluní dostali, aniž by k tomu měli předpoklady. Šoubyznys je plný takových příkladů, stejně jako politika.

Takže až vám někdo s puncem neoblíbené elity bude něco říkat, pokuste se nad tím nejdříve zamyslet, i když jsou vám nesympatické jeho postoje i on sám, a kriticky se zamyslete i tehdy, když něco předává někdo vám milý. On je totiž většinou důležitější ten obsah, než jeho autor. Je to dobrý počin proto, nebýt jelitem.