Fireshow na Pražském hradě

Tak to tu ještě nebylo. Za přítomnosti hasičů shořely trenýrky a díky těm médiím, která se grilovačky zúčastnila, shořelo možná pěkných pár procent z těch původních jednapadesáti. ČT pak vyslala jasný signál: ignorujme prezidenta!

Po zhlédnutí mimořádného brífingu prezidenta republiky jsem téměř bezprostředně pocítil potřebu na to nějak zareagovat, ale teď najednou nevím, co vlastně napsat, a hlavně proč. Ne, že by mě nic nenapadalo, inspirace nabídla ta krátká akce mnoho, ale v zásadě bych jen opakoval to, co při jiných prezidentských trapnostech.

Výsledný dojem z tohoto happeningu je jen smutek. To, co někdo kriticky, někdo s pochopením zhodnotí u performerů a provokatérů z řad umělců, tak to je v případě prezidenta asi těžké akceptovat i u jeho obdivovatelů, neřkuli jeho vlažných voličů. Myslím, že optimální přístup zvolila Česká televize, která tu šaškárnu do této chvíle zcela ignorovala. Velmi lakonicky se na Seznamu vyjádřil i Jindřich Šídlo: „Nejtrapnější moment spojený s úřadem prezidenta od novoročního projevu Gustava Husáka od roku 1989, víc k tomu není třeba uvádět.“

Tak, co vy nato, milí Zemanovi voliči? Nebyl by přeci jenom lepší i Petr Hannig, o kterém jsem onehdy poněkud necitlivě utrousil, že pokud on, tak může být prezidentem každý svéprávný člověk starší čtyřiceti let? Rozhodující je ono slovo „svéprávný“.  To teď jaksi rezonuje při pohledu na ten ohýnek, kolem něhož jak dvanáct měsíčků stojí hradní mluvčí, kancléř, poradci, několik goril a hlava státu. Na druhé straně, což nebylo vidět, svolaní novináři asi s poněkud rozpačitými pohledy.

Myslím si, že je načase dělat to, co zmíněná ČT. Nebalastovat se již výčtem Zemanových obsesí a prezidenta nedůstojných projevů, nežalovat ho, nezabývat se jeho duševním i fyzickým zdravím, ale prostě ho jen ignorovat. Po jmenování premiéra je již jmenování vlády formálním aktem a dále pak má prezident významných ústavních povinností minimum. Co kde řekne, koho vyznamená, kam pojede dělat ostudu, je asi už docela jedno.

Sám za sebe mohu říci, že jsem s touto smutnou postavou naší politiky tímto okamžikem skoncoval. Hodně zdraví, pane Zemane! Já si počkám na příčetného prezidenta.