Je český prezident mentálně způsobilý vykonávat svůj úřad?

Jeho nedávná vyjádření naznačují, že se o tom dá s úspěchem pochybovat. Nemyslím si, že by zešílel, nebo nějak pokročila jeho senilita, jen stáří, nemoci a životní styl rozvinuly u něho dříve potlačované stránky jeho osobnosti.

Je to již dlouhodobá záležitost, ale nedávná vyjádření na adresu tajných služeb jsou z úst prezidenta naprosto skandální, a bylo by to skandální, i kdyby to byla pravda, což informovaní ústavní činitelé napříč politickým spektrem rezolutně odmítají. Když píši tyto řádky, sleduji Zemanův projev u příležitosti stoletého výročí hradní stráže.  Už deset minut prezident hovoří o fašistech, kteří si při nedávném udílení státních vyznamenání dovolili s jeho výběrem nesouhlasit.

Je to zdánlivá banalita, ale právě to výborně dokumentuje prezidentovy obsese. Prezident nevyznamenal jen obecně uznávané osobnosti, ale jako vyslovenou provokaci vybral lidi s pošramocenou minulostí, kteří jsou pro velkou část společnosti přinejmenším kontroverzní. A teď ty, kteří s tím vyjádřili veřejně nesouhlas, nazývá fašisty. V tomto ohledu je třeba říci, že právě fašismus se vyznačuje potíráním a kriminalizováním odlišných názorů a postojů.

K práci tajných služeb, jejichž podstatou je, že jsou tajné, se snad ani veřejně nemají politici vyjadřovat. Pokud jsou nějaké problémy, mají je příslušní zodpovědní lidé řešit neveřejně. Výroky prezidenta tak lze v lepším případě chápat jako onu obsesi, která ho stále nutí dělat to, co prezident dělat nemá. V horším případě by se mohlo takové vyjádření vysvětlovat jako msta instituci, která označuje prezidentovi kamarádíčky za nepřátele.

Pokud by to bylo tak, dopouštěl by se prezident vlastizrady. Tento výraz sice působí poněkud teatrálně, ale jak jinak nazvat chování člověka, který spolupracuje s nepřítelem a podbízí se mu. Za onoho nepřítele jasně tajné služby označují čínský a ruský režim. Otázka pak z ní jasně: věříme tajným službám nebo prezidentovi? Já osobně mám větší důvěru k uklízečce, která na BIS myje hajzlíky než k naší hlavě státu. Vůbec mě to netěší, ale nemohu si pomoci, důvěru si musí někdo zasloužit, a Miloš Zeman už několik let dělá z mého pohledu pravý opak.

Je asi nereálné, že by se zákonodárci shodli na tom, že prezident je pro výkon funkce nezpůsobilý, už jenom proto, že drží nejsilnější politickou stranu a jejího předsedu a kamarádí se s komunisty i okamurovci, ale dnešní plošný nesouhlas s prezidentovými výroky ukazuje, že existuje určitá míra toho, kam až může zajít. Poslanci a senátoři stejně jako prezident slíbili hájit zájmy našeho státu, prezident to nedělá, ale zákonodárci by se mohli nad své stranické zájmy třeba jednou povznést. Možná pomalu nastává ten čas.